Poslouchám zprávy a nestačím se divit. Tento stav už trvá delší dobu. Realisticky uvažující lidé se ptají: „Co budeme v Evropě dělat s muslimy, kteří starou dobrou a blbou Evropu vzali šturmem?“ Dobrosráči nás ujišťují, jak je to fajn, když nás převálcuje jiná kultura, jak jim musíme postavit mešity a dát jim peníze a hlavně od nich nic nechtít. Napadlo mne, že bychom my, důchodci s mizernými důchody, také mohli do Německa, abychom dostali dům, mobil a kapesné, které převyšuje většinu českých důchodů.

Kdysi dávno byl v České televizi dokument o studentech, nebo obecně o mladých Češích a Slovácích, kteří pracují v USA. Jeden z nich řekl jednu velkou pravdu: „Amerika nemá zájem na tom, aby tady zůstali lidé, kteří mluví anglicky, jsou inteligentní a chtějí pracovat. Mají zájem o debily, kteří nikdy nebudou pracovat a nijak se nedomluví!“ Já jsem něco takového zažil při letu do L.A., kdy vedle mne seděl Arab a chtěl, abych mu vyplnil formulář, který potřebuje při vstupu na půdu USA. Tedy, chtěl... Arabsky cosi žvatlal a cpal mi pod nos ušmudlaný a roztrhaný pas. Jméno na dvě řádky jsem rozdělil na jméno a příjmení. Pas si zjevně udělal sám a vízum samozřejmě neměl. Protože vím, že za cestující zodpovídá společnost, která toho cestujícího přiveze, a v případě USA ještě platí pokutu. Řekl jsem to stevardovi, že budou mít s tím cestujícím problémy. A on mi řekl, že to je Nigerijec, který jede na pozvání americké vlády. Proboha, co s takovým tam budou dělat? Anglicky ani slovo a že by něco uměl, o tom silně pochybuji.

A evropští dobrosráči je kopírují. Co budeme dělat s hordou Libyjců, kteří se nijak nedmluví, rozhodně nemají zájem o práci, kteří se fotografují chytrými telefony a mají značkové oblečení? A proč ti svalnatí a dobře živení chlapci nebojují ve své zemi? To, že žádný z nich nechce do bohatých arabských zemí, je nasnadě, tam by musel pracovat. A hlavně mají takové imigrační zákony, že je v podstatě nemožné dostat statut uprchlíka.

Maďaři natočili, jak vysílení a zubožení chudáci hážou po policajtech obloženými bagetami a kartony vody hážou do kolejiště. Někdo mne může podezírat z rasismu a xenofobie, ale budiž. Ptali se jednoho Libyjce: „Co budete dělat, až se dostanete do Anglie?“ „Až dostanu dům, tak napíšu bráchovi, aby přijel také!“ Ale o tom, že by tam chtěl nedejbože pracovat, ani slovo! Jako by už Anglie neměla dost problémů se svými muslimy, tak si tam cpou ještě další. Nechápu to! Poslouchal jsem v televizi jednu dobrosráčku, která se slzou v oku horovala, jak si jich musí vzít jejich země ještě víc. A poukazovala na dojemnou fotku utopeného chlapečka. Fotograf Šibík říkal, že ta fotka je naaranžovaná, že to je jako s tím rozstříleným autobusem v Sarajevu, který odtáhli na nádvoří hotelu, kde bylo bezpečno, a tam se nechala fotit Lady Di v neprůstřelné vestě s umouněnými dětmi, které za to dostaly zaplaceno. Rozhodně je mrtvé dítě hrozná věc. Ten prcek za nic nemůže a kdyby se nedejbože mělo stát něco naší Amálce, nedovedl bych si to představit.

Humanitární krize, to je parketa pro Šabatovou a Fischerovou. Ty budou plakat a slzy ronit až do aleluja. Aby nedopadly jako Merkelová, která vykládala, že Německo je otevřené pro každého uprchlíka, a ani ne týden poté zavírají hranice...