„Dobrý den, jmenuji se xz a volám jménem společnosti O2. V rámci zlepšení služeb je tento hovor monitorován. Jste Jan Čech, majitel tohoto letefonního čísla? Ano? Chtěla jsem se vás zeptat: jak jste spokojen s účtem na telefon?“
„Jsem rád, že mě voláte, nejsem spokojený s účtem za telefon.“
„Smím se vás zeptat proč?“
„Protože jste mi zvedli účet za telefon o padesát korun, asi budu muset hledat jiného operátora.“
„Jak to, že jsme vám zvedli účet o padesát korun?“
„Milostivá dámo, to kdybych věděl! Ale mám za to, že byste to měla vědět vy.“
„Já tady žádné zvýšení nevidím, máte stále stejný tarif.“
„To možná mám, to nevím, ale platím o padesát korun víc.“
„No jo, to je když jsme zrušili celoplošně slevy pro důchodce a mladé. Ale to bylo už v únoru, proč jste to nereklamoval?“
„Jednoduše, nebyl jsem na území tohoto státu a volání ze zahraničí je nestydatě drahé.“
„No jo jo, je to dražší, to máte pravdu, musíte zavolat na zákaznickou linku.“
„Já myslel, že když mi voláte kvůli účtu, že jste kompetentní k vyřešení tohoto problému.“
„Já vám volám, jak jste spokojený s vyúčtováním telefonu.“
„Už jste se mě ptala, já říkám, že nejsem spokojený, protože jste mi hovory zdražili.“

A tak to bylo stále dokola, jako když přeskakuje gramofon. Chápu, že volající byla nějaká brigádnice, která prošla školením a byla ráda, že si vydělá nějakou kačku. Jenže otázka „Jak jste spokojený s účtem za telefon“ může napadnout jen stupidního manažera, který prošel brainwashingem, team buildingem a je proaktivní... To je slovník těch blbů, kteří opruzují tuto společnost, chodí v oblecích, s počítadlem přes rameno a tváří se strašně důležitě. Zajímavé, že pro tyto prapodivné lidičky jsou lidé nad čtyřicet neviditelní, ale jak jde o to nějak je očesat, hned vypustí stavidla své výmluvnosti. Tak třeba vnutili mé téměř devadesátileté tchýni „ohromně výhodný“ tarif. Předtím měla předplacenou kartu, protože trpí Alzheimerem v pokročilém stadiu a stalo se, že třeba protelefonovala za jeden hovor celou kartu, protože se domnívala, že mluví se svou dcerou, a vytočila 1188, nejdražší infolinku na světě, a s nějakou paní si tam prima pokecala o remoskách, hovor stál 480 Kč! Ale mělo to svůj limit, zatímco operátor rád zaúčtuje a využije handikepu staré dámy. A číslíčka na účtu se točí!

Není toto zneužívání starých a dezorientovaných lidí, není to totéž jako to, co dělají „šmejdi“? Jenže je to od velkých nadnárodních korporací, tak se to tak nebere!

A už vůbec mám nejraději, když mě hodlá někdo informovat o novém produktu v době, kdy jsem po noční nebo obecně kolem sedmé ráno. Taktéž jsem blažený, když mně Kyslík pošle v tuto dobu sms, která začíná slovy „vážený zákazníku“ a probudí mě to. Začínají tak vyúčtování nebo nabídku nového produktu. Obojí může přijít klidně až v poledne...

Nevím, kolik lidí skočí na nabídky volačů. Já jsem si naběhl jenom jednou a měl jsem potom velký problém tu „výhodnou“ smlouvu zrušit. A proto je od té doby a priori odmítám!

Ještě douška: V Thajsku mně ohromně výhodné nabídky chodily na služební telefon v thajštině, stejně jako erotické inzeráty...