Zhlédl jsem jakýsi pořad o režimním pěvci jménem Dalibor Janda. Upřímně nevím, jestli ten pořad byl o něm celý nebo byl jen zmiňován. Nevydržel jsem ho celý. Při té příležitosti mne napadly hned dvě věci: za prvé, co to znamená být v naší krásné leč malé zemi celebritou. A za druhé proč si ti, co si o sobě myslí, že onou celebritou jsou, myslí, že jsou víc než ostatní plebs. Ale dost možná, že to, co budu citovat, je pouze výplod redaktorky televize, abych pěvci nekřivdil.

Dáma, která pořad moderovala, řekla, že Dalibor Janda byl „obyčejným leteckým mechanikem“! Tak tedy být leteckým mechanikem je cosi podřadného? Dámo, vzpomeňte si na ten „póvl“, který ta letadla opravuje, až poletíte na zaslouženou dovolenou. Určitě si hned v letadle budete připadat bezpečněji. Krom toho to ani není pravda, Dalibor Janda nikdy leteckým mechanikem, byť obyčejným, nebyl. Pamatuji si ho, jak jezdil se zametacím strojem po ploše letiště. Ještě než začal kariéru normalizačního zpěváka, zpíval kamarádům na ubytovně s kytarou písničky Creedence Clearwater Revival.

Také jeho žena Jiřina, které se nevím proč říkalo Kateřina, nikdy nebyla letuškou. Pokud vím, tak pracovala v informacích v letištní hale.

Pro paní redaktorku být leteckým mechanikem je něco méněcenného, zato pět o tom, že jak si kdosi říkal Hurikán, to je něco! Řeknu vám, že když jsem se tuto moudrost dozvěděl, mluvil jsem hůř než náš prezident a zjistil jsem, že ve znalosti skotu, jako příměru k této dámě, jsem fakt dobrý! Zuzana, když mě slyšela řvát sprosťárny, se domnívala, že v televizi nám pan prezident udílí zase nějaká moudra, ale když viděla pana Jandu (který, jak jste pochopili, v tom byl celkem nevinně), tak se dost divila. Tak jsem jí vysvětlil, o co jde, a protože s jeho ženou pracovala a jeho jsme vídali na ploše, tak nad tím rovněž kroutila hlavou.

Postavení našich tzv. VIP celebrit mě fascinuje. Proboha, to si neuvědomují, že pouze a možná v našem destimilionovém rybníčku díky bulváru něco znamenají? Všimněte si, že jsem napsal možná. Mně například většina těch jmen nic neříká. Když se dočtu, že té či oné slavné dámě vykoukly kalhotky nebo bradavky, z valné většiny vůbec netuším, o koho jde. Kdysi existoval na Primě nejlepší program, který kdy v televizi šel. Jmenoval se „Dementi“ a byl o našich politicích. Tam komentovali herci, zpěváci a dr. Šmoldas události posledního týdne. Při příležitosti jakési manifestace pronesla Agáta Hanychová, že se nemohla zúčastnit, protože by ji lidé poznali. Redaktor toho šotu poznamenal: „A vidíte, pan president Havel tam klidně byl!“ Tehdy pronesla Yvonne Přenosilová památnou větu: „Tak ať ta blbka jede deset kilometrů za Aš, tam ji nikdo nepozná!“ Netuším, co ta dáma Agáta dělá, ani jak vypadá. Já si pamatuji jenom na její maminku, když se byla u nás coby děcko školou povinné se svým bratrem koupat v bazénu. Pamatuji si, že měla plavky toho druhu, že když se namočily, tak byly průhledné, za což budoucí paní ministrová nemohla.

Bývalý ministr jezdí načerno vlakem v první třídě. A oháněl se jakousi neplatnou průkazkou. Za bolševiků jeden náš kolega jezdil jako brigádník s autobusem. Měl z této brigády spoustu veselých historek, bohužel množství rozmlácených autobusů trochu překročilo únosnou mez, tak z něj potom udělali dispečera. Ale za většinu nehod nemohl. Jednak byly městské autobusy v zoufalém technickém stavu, jednak byly v ještě horším stavu vozovky naší matičky Prahy. Jezdil jakousi linku, která vedla Korunní ulicí, tam byly tehdy kočičí hlavy, které hrozně klouzaly, a tak nebyla o veselé příhody nouze. Jednou do něj najel traktor s vlekem a hákem na sajtnách rozpáral autobus po celé délce. A tak se čekalo na Vénu s Bédou, na hlídku VB, čili na policajty. Cestující byli samozřejmě naštváni, protože všichni spěchali. Nejvíc spěchala jedna soudružka poslankyně, která se dožadovala okamžitého pokračování v jízdě, mávala při tom poslaneckým průkazem a řvala: „Já jsem poslankyní zákonodárného sboru, beru to na sebe! Jeďte!“ Pepa, který se dokázal vytočit sám a ještě si přidával plyn, vybuchl a začal na babu řvát: „Paní soudružko poslankyně, vy na sebe můžete vzít akorát tak kabát, zodpovědnost za tento autobus mám já!“ Takže snaha uplatňovat průkazky není ničím novým. Ale naštěstí naši poslanci mají náhrady takového druhu, že MHD nejezdí, co kdyby je tam někdo poznal!