25.5.2016 | Svátek má Viola






Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 294

14.10.2014

Bránil jsem se tomu dlouho, ale marně. Nejsem kutilem a nenávidím jakékoliv přestavby příbytku. Jsem od přírody líný a každá stavební činnost na zvelebování bytu mne nějak omezuje. Když jsem se nastěhoval po smrti maminky zpět do našeho domu, největší úpravou, kterou jsem podnikl, bylo vybourání starého nepoužívaného potrubí ústředního topení a instalace nové kuchyně. Roury potrubí byly obalené jakousi směsí škváry a sádry. Švagr se do toho pustil rozbruskou s vehemencí sobě vlastní a v tu vteřinu to vypadalo v bytě jako na Šumavě, když se soudružka Švorcová topila v bažinách - nebylo vidět na metr.

To jsem přežil. Dokonce jsem přežil i škrábání a malování (sakra, už je to šest let a potřebovalo by to znovu…), ba dokonce jsem se vzepjal k nebývalému výkonu a zakoupil novou kuchyň. Naštěstí Petra, dívka mého syna, ráda sestavuje stavebnice IKEA a Honza udělal vodoinstalaci, takže na mě zbylo vaření oběda, což mi nečiní potíže.

Před téměř čtyřiceti léty bydlel v tomto bytu můj švagr a ten je na rozdíl ode mě kutil a rád kutí. Tak z části chodby udělal pidikoupelnu. Zub času na koupelně hlodal, a tak jsem byl Zuzanou vyzván, abych udělal koupelnu novou. Ta stará sice vypadala hrozně, ale byla funkční, takže jsem dělal mrtvého brouka. Občas sice přišel nějaký majitel firmy, která se zabývá rekonstrukcí koupelen, ale ten zase odešel a víc jsem ho neviděl.

Všechno, auta, byt ba i život mám pojištěno u svého kamaráda Standy, který bydlí vedle a je zástupcem velké pojišťovny. Také mne přemluvil, abych si u něj udělal stavební pojištění. A tak jsem pravidelně ukládal. Letos mi řekl, že mi dochází spoření a jestli bych si nechtěl nechat konečně udělat tu koupelnu. Moje ségra seděla se Standou ve škole v lavici, a tak mu vykecala, že mám strašnou koupelnu. Inu, starší sourozenec.

Byl jsem u bývalého kolegy, který neustále vylepšuje svůj dům, a nějak jsem se ukecl, že budu muset předělat koupelnu. „Hele, mám skvělého kluka, ten mi tady dělal koupelnu, já ti ho tam pošlu.“ I domluvil jsem si s tím člověkem schůzku. Přišel i s instalatérem. Ani nečekali, jak si to představuji, a hned mi začali organizovat, kde co bude. Moje základní a zásadní otázka byla: „Pánové, chtěl bych to na klíč, umíte to?“ „Jasně, to není problém!“ Prohlíželi si místo a majitel firmy řekl: „Vy nám tady vykopete tu podlahu a pak nám zavoláte a my na to vlítneme!“ „Vy jste my asi nerozumněli, já jsem se vás ptal, jestli to uděláte na klíč, vy jste řekli, že ano, já vám s ničím pomáhat nebudu, vy to uděláte, odvezete vybourané věci a pak mi zavoláte, že to je hotové!“ „No, ale Pepa nám s tím pomáhal!“ „To je možné, ale já nejsem Pepa, já prostě pomáhat nebudu.“

Pak mi volal několikrát instalatér, že záchod by dal do té šatny a že by tam udělal ještě sprchový kout a měl mnoho dalších „báječných“ nápadů. Když jsem byl v Bangkoku, dostal jsem rozpočet na práci, s tím, že když jim s tím pomohu, že to bude „jen“ za sto šedesát tisíc! Bylo mi jasné, že s těmito pány se nedomluvím.

V našich ulicích nás, původních obyvatel, zůstalo poskrovnu, a tak je to tady jak na vesnici. Standa pojišťuje většinu z nás, takže řekl Evženovi, který se zabývá také rekonstrukcemi starých bytů (což jsem nevěděl), o mém problému. A aby toho nevykecal málo, také mu řekl, že na to mám, protože mi dochází stavební spoření…

Jednoho dne se u mě Evžen zastavil s kamarády, že se jdou podívat na tu koupelnu. „Hele, a jak to víte, že budu předělávat koupelnu?“ „To víš, u nás v Podlipkách se všechno vykecá!“ Tak si to prohlédli, změřili a zakreslili. „Pošlu ti rozpočet a ty nám řekneš, jestli jo nebo ne, platí?“

Vrátil jsem se z ciziny a připravoval se na další misi a najednou telefon: „Hele, my na to vlítneme a vyprdneme ti koupelnu, to budeš čumět!“ „No, to budu, jednak si mi neřekl, kolik by to mělo stát, a pak se zase pakuju a bude tady jenom Zuzana.“ „Prosím tě, spočítali jsme to na osmdesát tisíc i s materiálem a vlítneme na to zejtra! A já jsem ti nevolal kvůli tomu rozpočtu? Tak to jsem asi zapomněl.“

Dokončoval jsem knížku, do toho tady létaly cihly a sbíječka sbíjela a všude prachu jak v arabském ráji. Přežil jsem to, koupelna je to krásná a já vím, že se do ničeho dalšího dlouho pouštět nebudu. Kutění zdar!



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.