K narozeninám jsem dostal knížku „Léta s Top Gear“ od Jeremy Clarksona. Je to knížka jeho novinových sloupků. Tento člověk je sžíravým a hlavně vtipným kritikem aut a lidí kolem nich (a také dobrým obchodníkem). Nešanuje nikoho, krom královny. O Tony Blairovi mluví jako o socanském idiotovi a tak dále. Mám rád jeho články i jeho pořady. I když naše televize velmi dbá na to, aby se nepřekládaly vulgarismy, kterými je jeho projev prošpikován. (O knížce samotné píše autor zde - pozn.red.)

Před několika lety jsem se vracel domů a z nádraží v Eghamu jsem šel jako obvykle pěšky. Asi tak v polovině výšvihu ulicí Middle Hill je hospoda Beheave, kde máme výškový tábor. Tam si dáme jeden London Pride, vlastně dva, a nabereme kyslík do plic. Hospoda to byla mizerná a většinou prázdná. Pak ji koupili manželé pocházející z Německa, no, Německa, paní hostinská se narodila v Chebu. A hospoda začala praskat ve švech. V té době jsme tam přišli se Zuzanou. Všechny stoly byly plné, pouze jeden byl volný. Tam seděl člověk se zachmuřenou tváří, který koukal do nějakých papírů, a pil panáky a pivo. Dvě místa u jeho stolu byla volná.

„Můžeme si přisednout?“ „Ovšem!“ Shrnul papíry na jednu stranu, aby udělal volno našemu pivu. Jeho tvář mi připadala povědomá, ale nemohl jsem si vzpomenout, kdo to je. Bavili jsme se česky a on se po chvíli zeptal, odkud jsme. Řekl jsem mu, že z České republiky. „Tak to mi něco vysvětlíte: dostal jsem k otestování váš auťák Tatra 87. To je auto z roku 1940. Tak skvělé a krásné auto jsem dlouho neřídil. Neuvěřitelně dobré auto, takové nikde na světě v těch létech nedokázali postavit! A teď stavíte takové sračky, jako je Roomster!“

Jeremy Clarkson! Já sedím u stolu se slavným Clarksonem! „To je tak špatné auto, že bych ho nekoupil ani své tchýni, a že ta si nic dobrého nezaslouží! V roce 1940 postavíte takový zázrak a teď takovou sračku! Kam se poděli všichni, co uměli stavět auta? To se uchlastali, nebo co?“ Nechal jsem ho vykecat a protože on je sice jiná váhová kategorie než já, ale stejná výšková, i když má o několik centimetrů víc, pustil jsem se do něj podpásovkou: „Hele a kde je britský automobilový průmysl? Kde je Alvis? Komu patří Jaguar? Čí je Rolls a Bentley? Vy máte, kamaráde, prd! U nás se sice staví sračky bez ksichtu a v režii VW, ale aspoň něco, ale vy máte prd!"

Dlužno podotknout, že to bylo v době, kdy Jaguar se potácel nad propastí a Ford se k němu choval jako macecha k nechtěnému dítěti. Dotknul jsem se jeho britského patriotismu! „Máš pravdu, kamaráde, tos mně ale neměl říkat! To si nezasloužím! A jak je to s Tatrou teď?“ „Je v háji, dělá jen náklaďáky, osobní auta jsou už jen sběratelská rarita. Ale nevím, jestli víš, jak říkali Tatře 87 Němci za války?“ „To netuším!“ „Česká tajná zbraň, protože se údajně v Tatrách zabilo víc lampasáků než při Blitzkriegu. Máš velkou čepici, na ní orlici a jsi všemocným pánem nad občany druhé kategorie. Řídit tak silné a rychlé auto tě nikdo nenaučil! Opovržení nad vším vším, co vyrobil podčlověk (i když konstruktér byl Rakušák) se těm blbcům sakra nevyplatilo!“

V knížce jsou dva články o módě a oblékání. Clarkson mi mluví z duše. Koupit si něco na sebe je pro normálního chlapa utrpením. Jdu si koupit džíny, až když kouká na denní světlo mé pozadí, případně mi upadne nohavice. On, protože je veřejně činná osoba, byl vyhodnocen jakýmsi přiteplalým časopisem jako nejhůř oblékaná celebrita. I když jsem významným občanem Prahy 5, nikdo kromě Zuzany naštěstí nezkoumá mé oblečení. „V tomhle Honoušku přece nemůžeš mezi lidi!“ „A proč?“ „Kristepane, to jsi slepý nebo co? Vezmi si něco jiného, prosím.“ „A co?“ Když jsem byl vybaven mírami mého ošacení a vystrčen mezi lidi, abychom se s mým švagrem ošatili, skončilo to kalíškem na kuráž, a protože jsme měli dojem, že je stále málo kuráže, tak jsme si museli dát další, to dá rozum. Pak jsme sice měli kuráž, ale ztratili jsme lístky s mírami a stejně už měli všude zavřeno. Proč ošacovací podniky nemají otevřeno po půlnoci? To by měli sakra zákazníky! A bylo by v hadrárnách veselo!

Když jsme odlétali prvně s Honzou Hamerníkem do Arizony za letadly, dala takový papírek Zuzana Honzovi se slovy: „Bez kalhot se nevracejte!“ Jak jsem již napsal, nákup celý včetně placení a zkoušek trval 20 minut. Letos jsme v hadrárně trávili drahých 35 minut, a tak jsem to musel dalších 240 minut splachovat!

Nejhorší hadrárna na světě je řetězec A and F. Byl jsem donucen navštívit tento obchod na Manhattanu. Jak jsem tam vešel, stejně rychle jsem vystřelil. V setmělém krámě řvala nesnesitelná muzika, blýskaly světlomety a mezi davem koupěchtivých magorů se proplétali naolejovaní svalovci do půli těla nazí (do horní poloviny těla). Zeptal jsem se jednoho, který před krámem dělal jakési prostocviky, jestli se namazal lojem, že ten je nejlepší proti mrazu. Jeho pohled nepotřeboval slov.

Koukal jsem na to jak Slovák do hodin a vypadl jsem okamžitě ven, i když v New Yorku ten den sněžilo a foukal vítr. Lepší je být prostydlý než se zbláznit. Zuzana hrdinně zakoupila svým neteřím žádané, asi je opravdu miluje! Nikdo a nic na světě by mne nedonutilo tam jít ještě jednou. Pro nás modemany je nejkrásnější to tří- až pětileté mezidobí, kdy nic nepotřebujeme. A tak mám stejný klíč k oblékání jako Clarkson: Co si dnes vezmu na sebe? To, co leží nejblíž postele, přeci, to dá rozum!