Kdysi dávno mě má bývalá žena vzala do Singapuru. Na konci osmdesátých let tam stevardky mohly brát své rodinné příslušníky s tím, že za ně všechno zaplatí z diet. V té době to byla velká móda, kdo od ČSA nebyl v Singapuru, nebyl člověk. Vím, že byly tehdy vánoce a město bylo přeplněno sněhuláky, ve výkladních skříních sněžilo a byly "jako" zamrzlé. Napsal jsem jako, protože venku bylo strašné vedro a vlhko a člověk byl po odchodu z hotelu okamžitě propocený. A to já nesnáším. I když jsem celý život dělal pod širým nebem a Praha ani Londýn nejsou v subtropickém pásmu, v létě jsem se celou směnu těšil do sprchy, až budu moci smýt pot. Byla to očistná koupel, něco jako živá voda. Nedovedl jsem si představit britské vojáky v pevnosti na Sentoze, jak to mohli v létě vydržet. Kolega, který dělal v Singapuru dva roky, říkal, že jde o první dva měsíce, pak že si člověk zvykne. Tím jsem chtěl naznačit, že tropické ráje nejsou mým šálkem čaje.

A tak teď sedím před počítačem v Bangkoku a koukám, jak je Zuzana doma zabalená do všeho možného, protože v Dejvicích byla havárie plynu, a nejde tudíž topení. Já nevím, tady v hotelu Amari, přestože je luxusní, topení není… Jak jsem se sem dostal? Nebojte, není to vrtoch starce podívat se na thajské panenky ochotné ke všemu. Taktéž jsem nezvlčil a nechci se dívat na chlapco-dívky, což jsou kluci, kteří si nechali ušít prsa a dotírajó a dotírajó, pokoja nedajó. Ne, ne, nic takového.

Když se mi v letadle ptal jakýsi turista z Prahy, který si s kolegy evidentně jel sexuálně zaskotačit, kam jedu v Thajsku a co tam budu dělat, uzemnil jsem ho, když jsem mu řekl, že tam mám letadlo a že ho letím uschopnit. Přerušil chvástání kolegů, jak si najmou každý tři holky a co s nimi budou dělat: "To je ňákej magor, von tam má prej letadlo!"

Takže to je důvod, proč Zuzana mrzne v Praze, zatímco já se potím v Thajsku. Neznám tuto část světa, jedině to, co jsem nastudoval z průvodců. Než jsem odletěl z Prahy, tak mi znalci vyprávěli o nádherných plážích a že je všechno skoro zadarmo. Nevím, jak se věc má s plážemi, žádnou jsem neviděl, ta nejbližší je od letiště Don Muang asi 40 kilometrů. Zato vím, že letiště bylo pět let zavřené a teď ho reaktivovali a funguje ho asi třetina a je strašně velké a mé letadlo je až na samém konci. Je to jako jít ze Starého letiště na Nové v 35 stupních Celsia. Někdy se mi podaří stopnout nakladače nebo schodaře a oni mě ochotně odvezou. Ochota je ostatně základní vlastností Thajců. To, že nakonec neudělají, co od nich chcete, protože málokdo umí anglicky, to je jiná, ale nikdo vám neřekne ne, nebo že něco neví. Všichni se usmívají a klaní, ale když za dva dny přijdete do dílny, jestli již opravili stropní panel z kabiny cestujících, řeknou vám "Jés sér, jés sér!" a podají s několika úklonami panel prací nedotknutý, na kterém se houpe igelitový pytlíček s plastovými úchyty, které měli na panel přidělat, jak jsem jim to před dvěma dny dal. Prostě, je to tady jinak.

Včera odletěl můj kolega, kterého jsem tady střídal. Vracel se do Rigy, kde je -15 °C. Protože se dnes nepracuje, půjdu k bazénu a budu na něj vzpomínat. Také na vás všechny, kteří nadáváte, že by už mohlo být jaro.

Kdysi jsem se naštval na jednoho našeho bývalého občana, který žije léta v USA, když začal s oblíbenou emigrantskou větou: "To vy u vás v Česku neznáte (příp. nemáte)." Na to jsem alergický, jako většina Čechů. Ukázal jsem mu tehdy na svazky drátů na kandelábrech a řekl jsem mu: "Ty vole, takhle vedenou elektriku už nemáme ani na vesnicích, kromě vysokého napětí u nás, v tom blbým Česku už máme všechno pod zemí. Když jsem šel včera v Bangkoku po ulici, musel jsem vyfotit místní elektrický rozvod. Nevím, jaké zkoušky tady mají elektrikáři, ale mám za to, že zejména z teologie, protože musí hodně věřit v boha, když do takového zmatku drátů sáhnou. A to na rozdíl od USA tady mají 220 V! Je fakt, že Thajců je poměrně dost…

Tak jsem se dostal pracovně tam, kde jiní za to platí, a jsem rád, že zase budu o něco moudřejší. Například na hotelových dveřích je nápis: "Pojídání durianu v hotelu je pod pokutou 1000 USD." Nedivím se, durian strašně smrdí.