28.3.2024 | Svátek má Soňa


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 229

28.5.2013

Člověk může udělat hloupost, může naletět, může se splést. Je to lidské. I když, jak říká klasik: "Včera do toho šlápla a dneska neví, co je lidské!" Když takovou věc udělá dvakrát, je to už hloupost a třikrát, no to je již neodpustitelná blbost.

Proto já již potřetí nenavštívím Divadlo v Dlouhé, i kdyby mi tam slibovali nahaté holky na klíně, červené víno, chlebíčky s vajíčkem a whisky Isle of Jura! Ne a ne! Stačilo mně to dvakrát. Když mi přišlel do Ameriky mail, abych přispěchal domů a navštívil s naší horskou partou představení v tomto divadle, řekl jsem si, že můj pobyt na druhé straně zeměkoule je snad dostatečnou omluvou, že se na představení "Shakespeare ve 120 minutách" nedostavím. Poté, co jsem byl donucen zhlédnout v tomto dividle (od slova diviti se) kus "Tři mušketýři", netradiční spojení hudby Beatles a Dumasova díla, řekl jsem si, že do tohoto divadla již nikdy nevkročím. Miluji Beatles, miluji Tři mušketýry, ale to, co z toho dokázala paní režisérka udělat, byl strašný paskvil. Jediné plus tohoto díla byl poslech Beatles přes velké bedny a dobrá akustika divadla.

"Hele, je to skvělé, fakt, kritika je dobrá, Tomáš říkal, že to je vyprodané, měli bychom jít!" tak mě na Skypu přemlovala Zuzana. Byl jsem daleko, mezi milovanými letadly, a tak jsem byl naměkko a přitakal jsem. Zapomněl jsem, jak se v tom divadle blbě sedí, jaké je tam vedro a na jiná negativa, která tam přetrvávají od dob, kdy se divadlo prsilo titulem "divadlo pro děti a mládež".

Vrátil jsem se z Arizony naplněný zážitky, a tak jsem byl svolný i s pitomým divadlem. Mezi tím mne opět zaměstnali jako mechanika a měl jsem jiné starosti než divadlo.

A tak jsme večer stáli ve vymbomardovaném průchodu divadla. Sešla se celá horská parta. Já byl utahaný, protože letadla se jako naschvál sypala a už měsíc prší a fouká vítr, takže jsem toho měl po dvanácti hodinách tak akorát. Byl jsem ve stavu, který by se dal popsat jako: dát si panáka či dva, osprchovat se a jít spát. Rozhodně jsem nebyl v očekávání jakéhokoliv uměleckého zážitku. Koupil jsem si láhev vody, kterou jsem nastojáka vypil, protože na Starém letišti není kde se napít, jedině zteplalou vodou z kohoutku. Když jsem viděl pidiřady, hned si má zády vzpomněla, jak se tady špatně sedí. Pak zhasnuli a na jeviště vtrhl pán imitující neuspěšně "Man in black", rozjásaně nás informoval, že sto třicet děl velkého Alžbětince uvidíme za sto dvacet minut a že si můžeme gratulovat, že za tak krátkou dobu budeme neuvěřitelně vzděláni a staneme se ozdobou každé společnosti. Rádoby vtipný úvod; o co byl hloupější, o to byl delší. Pán byl rozjásaný jako hlasatelé komerčních rádií a i když vesele upozorňoval na to, že prvoplánový humor, jakým je kopání do zadků, fackování se a házení dortů nebude, až do konce jsme v podstatě nic jiného neviděli. Ale lidé se smáli, někteří hýkali a herci prznili Shakespeara, jak se dalo.

Když Othella, mouřenína benátského, předvedli jako rap s neuvěřitelně vulgárním a hloupým textem ("zatímco jsi bojoval, někdo ti jí vojebal…"), koukal jsem na Zuzanu, co mi to provedla, proč tady musím trpět. Byl jsem několikrát v Anglii na představení Shakespearovské společnosti a byl to vždy fantastický zážitek a ani nemám nic proti avantgardním úpravám, ale toto bylo jen a jen hloupé. Bylo to něco jako Babovřesky nebo jiné Troškovo veledílo na téma Mistra.

Podle Cimrmana "nedělejte přestávku, nebo vám utečou", přestávku neudělali, a tak jsem si to musel vytrpět až do konce. Seděli jsme bohužel uprostřed řady. Jak se říká, každé divadlo si své diváky najde, a tak i odsud odcházeli nadšení diváci. Já jenom netušil, co je tak rozesmálo. Viděl jsem v divadle ABC "The best of Bedřich Smetana", což by se dalo říci, že by mohlo být něco podobného, ale tam byla nejenom skvělá Smetanova muzika, ale bylo to vtipné a nebyla to prvoplánová řachanda.

Po divadle, když naše utrpení skončilo, jsme šli do hospody na pivo. Všichni unisono vyjeveně koukali, na jakou blbost jsme to dobrovolně šli. Iva chtěla situaci zachránit: "Tedy, já musím říct, že se mi tam dva nebo tři momenty líbily!" "Tak ty jsem asi zaspal!" "To ses tedy měl, že si mohl spát, já, jak jsem tam byl zkroucený, tak mě bolel celej člověk! Na celý tý hře bylo nejlepší, když na konci rozsvítili a šli jsme domů!"