Teprve tento víkend jsme odzimovávali chalupu. Dříve jsme neměli čas. Když jsem byl odejit do důchodu, odletěl jsem do Ameriky, protože bez letadel by mi asi hráblo. Mezitím se vyřídilo mé průvodcování na letišti, a tak po letadlovém náporu v Arizoně si poklidně provádím. Na chalupu nebyl čas. Chalupa není má (naštěstí), patří mamince Zuzany. Mně pobyt v lůně přírody nic neříká, ba naopak: tam, kde končí tramvajové koleje, znejistím. Nevidím cíl svého života v objímání stromů, jak to činil jeden senilní opilec, až to dotáhl na druhého po Bohu (on si skromně myslí, že je první a Pán je až ten druhý). Takže na chalupu jezdím, až když je to nutné. Po zimě je to vždy adrenalin.

Otevřete chalupu a ovane vás smrad hniloby a plísně. Na co sáhnete, je mokré a vlhké. Letos nebyly ani myšince. Zato když jsem připojil vodárnu, začala voda téct z karmy. Nějak tam zůstala kapka vody, která zamrzla a zkroutila vodní díl tohoto ohřívače. Jelikož se jedná o model padesát let starý, nedoufám, že by Mora na to ještě něco měla. A koupit nový ohřívač vody? To by snad byl jedině problém financí, ale určitě nebude nic pasovat, i když výrobce je stejný. Takhle jsme se synkem vloni měnili nádrž na záchodě. I když byla od stejného výrobce, nic nepasovalo. Co by to hejno božích konstruktérů vymýšlelo? Upraví rozteče závěsů, modifikují rouru vedoucí do mísy a vy jste pěkně v háji!

Takže chcete-li něco vyměnit, připravte se na to, že i když to bude od stejné fabriky, nebude to pasovat ani náhodou - i kdyby to bylo blbé tlačítko zvonku. Nebude pasovat a vy se budete vztekat. Tedy notoričtí kutilové to jedině uvítají, že mohou vzít do ruky majzlík a vysekat nové držáky, ve stodole najít kus novodurové roury a vytvořit a naohýbat nový přívod do sprchy. Nejsem kutil a vydržím poměrně dlouho nadávat a snažím se vulgarismy neopakovat. Mám dobrý trénink, a tak jsem si léty vybudoval poměrně slušnou slovní zásobu vulgarismů a nadávek.

Chalupy si naši rodiče kupovali, aby měli kam jezdit, když je Insel Rügen a moře, které mělo patnáct stupňů v létě, zrovna nelákaly. V dobách mého mládí téměř neexistovaly hotely a když, tak to byla hrůza, viz černobílé detektivky ze šedesátých let. Takže jakousi vnitřní emigrací bylo chalupaření. Tam se nemuseli před nikým přetvařovat, nemuseli horovat láskou k Sovětskému svazu, tam žili ve svém malém vlastním světě. Naštěstí moji rodiče nikdy takovou blbost neudělali a my jezdili pod stan na Landštejn a byli jsme šťastni, takže se teď o žádnou naši chalupu nemusím starat. Dlužno říct, že můj moudrý dědeček postavil v roce 1926 nádherný dům v zahradě na Smíchově, takže my žádnou chalupu ani nepotřebovali a já ji nepotřebuji dodnes. Ale rodiče Zuzany tak učinili, takže nám ten balvan zůstal na noze. Na zimu chalupu zazimovat, odpojit a vypustit vodu a na jaře naopak. Zuzana i její sestra mají k chalupaření velmi záporný vztah,nicméně maminka trvá na tom, že se o chalupu musíme starat, takže mně nezbývá než tam jezdit sekat trávu a když něco praskne, což je často, tak to opravit. Dětičky si tam jezdí dělat mejdany, ale stéblo nepřekříží. Byl jsem jiný? Kdyby tam nechali aspoň flašku rumu, ten mám rád.

Chalupa je v Českém ráji, o kterém jsem již psal, že nechápu, proč tomuto kraji někdo dal takový název, když je to všechno, jenom ne ráj. V Sobotce, kam jezdíme nakupovat, je naprosto skvělá cukrárna na náměstí, železářství a vedle něj drogerie. Jinak tam nefunguje nic, no to je ráj, to vám řeknu! Měl jsem chatu ve Veselí nad Lužnicí u Nežárky, tam to byla krása! Ale tady? Ani koupat se člověk nemá kde.

Úžasné jsou v tomto "ráji" i silnice. I když vím, že silnice v této zemi stojí generálně za prd, je to i pro můj teréňák adrenalinový zážitek.

Od té doby, co jsme dodělali mého kabrioleta, denně prší. Nejvíc kabrioletů se neprodává ve slunné Kalifornii, ale v Anglii, kde je nejvíc srážek! A já si koupil "kabrouše", protože to bylo auto úplně na nic, jak říká Zuzana, "správně prdlé". A tak jsem se těšil, až mě Tomáš, můj automechanik, dodělá mé auto, když jsem přivezl náhradní díl na převodovku. A od té doby leje! "Nesundavej střechu, vole, chceme grilovat!"

A protože stále prší, nemohu na chalupě sekat trávu a vůbec tam cokoliv dělat, tak sedím v Praze a popíjím víno a těším se zítra do práce, protože od zítřka zase budu mechanikem!