Je poslední den v roce. Včera jsme slavili se skupinou Vrať se do hrobu předsilvestra. Mám rád muziku, kterou hrají, a tak jsme si to užili. Horší je to s podnikem, kam se koncerty z Mánesa přestěhovaly: Klub Mandragora. Ze začátku jsme byli nadšeni. Sklepní místnosti, příjemná obsluha, slušné ceny. Jenže to se změnilo. Což o to, místnosti zůstaly stejné, ale personál se trochu pomátl, stal se nenažraným, jak se říká. Když jsem měl v tomto klubu autorské čtení, přivedl jsem tam sto lidí, možná víc. Všichni jedli a popíjeli. Bývá v takových případech zvykem, že ten, kdo přivede hosty, dostane jídlo a pití zdarma. Ne tak v tomto podniku. Zaplatil jsem všechno do desetníku. Aby bylo jasno, šlo o tři lahve vína. A cena poněkud stoupla, víno za 80 Kč v krámě zde podražilo na 320 Kč! A také kapela, která den před Silvestrem naplnila lokál, nedostala na přípitek ani láhev šampaňského! Jsou to prostě, jak se říká, „přizdisráči“. Doufám, že si kapela brzy najde jiný lokál a tady ať si „prdnou na bubasa“.

Na Nový rok si lidé dávají předsevzetí jako že přestanou kouřit, že zhubnou a tak. Prostě blbosti, které stejně nikdo nesplní. Potřeboval bych zhubnout, ale nemám dost pevnou vůli. Také rád vařím a to se člověk neudrží, aby neochutnal. No a když už ochutnávám, tak se potom ještě najím. A protože jídlo nešetřím a sport není mým koníčkem, tloustnu.

Mám kamarádku a ta dřív veškeré své problémy řešila jídlem. A protože jich podle sebe měla dost, tak se prožrala do první ligy. Vedle ní jsem si připadal jako dietní sestra. No a ta si dala na podzim závazek, že zhubne. Protože je sveřepá, tak to vzala z gruntu. Zhubla, ale zase je protivná, protože neustále myslí na to, jak musí hubnout. Tak nevím, jestli je lepší být tlustým s bolestí v zádech a v kolenou a být vesel, nebo být hubený a nervozní? Vážně nevím.

Probírali jsme s bratrancem Todorem jestli jeho závazek k VŘSR na devítiletce, za který dostal poznámku do žákajdy, je také takovým závazkem k novému roku. Todor napsal: „Zavazuji se, že k výročí VŘSR přečtu trojdílnou detektivku Vražda v kufru!“ Poznámka v žákovské knížce obsahovala tuto informaci s tím, že originál závazku je k nahlédnutí ve sborovně. „Proboha, to taková detektivka opravdu existuje?“ „Ale prdlajs, nic takového neexistuje, já jsem si to jenom vymyslel, abych jí naštval a povedlo se!“ „A to jsem taky dostal skvělou poznámku: ´Váš syn Todor se soudruhem Šťastným hraje dětskou hru námořní bitva místo toho, aby maloval obrázek!´ Ta baba měla neuvěřitelný talent na poznámky, skoro jako ta tvá Postránecká.“ „Kamaráde, Postránecká ta psala líp, než já své knížky. Škoda, že učila matiku a ne sloh. Honza Čejchan, od nás z ulice, ten měl celou sbírku jejích „literárních děl“. Již zveřejněné „Čejchan skáče po klavíru a řve jako tur!“ nebo „Běhá po chodbě jako blázen a když se ho zeptám na jméno, zaštěká jako pes!“ To proti tomu mé „Neumím dělit zlomky a ještě jsem drzý!“ nebo „Namaloval na tabuli schematicky ženské přirození a tvrdil spolužákům, že to je portrét vyučujícího“ bylo úplný prd!“

Takže není předsevzetí jako předsevzetí! Já jsem si dal tajně takové malinké předsevzetí, že nebudu vytáčet Zuzanu víc, než je nutné. Ale to jsem nikonu neřekl. Kdybych ji občas nevytočil, přestala by být ve střehu a duševně by zlenivěla a zbuchtovatěla by, no, a řekněte si, co by starej člověk dělal s buchtou?

Nedávno jsem byl u svého kamaráda hoteliéra. Popíjeli jsme víno a on dostal nápad, že je zapotřebí uposlechnout vyhlášku ministra zdravotnicví ohledně ekologické likvidace alkoholu, který nemá rodokmen nebo není kolkovaný. A tak jsme ekologicky likvidovali Chivas Regal 20 years old. Pak došlo na 12 years old Jamesona. Likvidovali jsme odpovědně, že by měl z nás pan ministr radost, jací jsme uvědomělí občané. Naštěstí mě Zuzana včas naložila do auta a odvezla domů. Ráno jsem po exhumaci měl dojem, že by z nás sice měl pan ministr radost, zato MUDr. Nešpor by s naším pojetím ekologické likvidace nesouhlasil.   

A tak se k ničemu nezavazuji, možná jen k tomu, že nedostanu rozum, to slibuji!