Letos tomu bylo dvacet let, co pořádáme T.A.V., čili Traditional Annual Visit. Pod tímto poněkud podivným názvem se skrývá každoroční setkání nyní již bývalých kolegů v Londýně. Orlům věk ustřihl křídla, a tak jsou důchodci - i když někteří, aby nevyšli ze cviku, létají amatérsky. Všichni jako jeden muž tvrdí, že jim létání a cikánský život s tím spojený nechybí. To druhé jim věřím, ale to první ani náhodou! Když sedíme ve Windsoru v kavárně a přes nás duní startující letadla z Heathrow, všichni jak jeden muž zvedají hlavy k obloze a dohadují, který typ a jaká společnost to byla. "Honzo, ty seš nejmladší, a tak nejlíp vidíš, co to bylo?" "Jasně, mám čtyři dioptrie a jsem o dva roky mladší, ale byl to Boeing 737 British." "Jo, to byla sranda, když jsme s Boeingem….." a já jdu pro další kafe nebo víno, protože je na mě řada, a nutím barmanku či kavárnici, aby sebou pohla, aby mi nic důležitého neuniklo. Proto se celý rok těším na T.A.V.!

Rozvodněná Temže

Letos se nepovedlo jenom počasí: byla zima a ledový vítr bičoval deštěm již tak vodou nacucanou zem. Řeka Temže (kde kde kdo život dokonal) se rozlévala po okolních loukách a okolo ležících městečkách protipovodňové zdi měli, co zadržovat. Byla to jediná vada na kráse, ale ta se dá překonat patřičným oblečením a častějšími návštěvami hospod. Co se nedalo překonat, byla návštěva jakéhosi košiláče z U.A.E., z tohoto důvodu královna zavřela hrad, respektive jeho representační prostory, a tak jsme nemohli provést jeho každoroční návštěvu. A to nás už jakási baba před léty také vyhnala, když jsme zkoušeli, jak se sedí Jejímu veličenstvu na trůnu. Pět set let starý trůn je strašně tvrdý! A i když ta paní byla nekompromisní a muselo jí být jasné, že nějaký ten veselý kalíšek už máme pod kulichem, když jsme opustili trůn, řekla nám, že Její velčenstvo má pod zadkem polštář, který se uklízí, aby si na něj takoví vořežpruti nesedali. Tím nás trochu naštvala.

Zatím co u nás honí po soudech autobusáka, který si dovolil šaškům, kteří si říkají politici, namalovat tykadla, téměř proti vjezdu do hradu stojí telefoní budka, na které je namalována královna Alžběta Druhá, jak telefonuje, a nikomu to nevadí. V tom tkví velikost těch lidí! Hovňouskové se cítí uraženi a skutečné osobnosti jsou nad věcí. A naopak jim lichotí, že se o nich ví.

K našemu leteckému setkání také patří společné večeře. Před léty jsem se nabídl, že uvařím, a od té doby se to stalo zvykem. Vařím rád a baví mě to. Ale každá holka, která dělala au pair v Anglii, vám potvrdí, že Angličanky nevaří a to, čemu říkají vaření, spočívá v rozpuštění čehosi v prášku a vaření zeleniny v páře. Manželka našeho hostitele má ještě variantu pečení zeleniny na sucho. Budete se divit, ale opečená mrkev nebo petržel jsou dobré. Nicméně již na letišti se mě orlové ptají, jaký bude letos jídelní program a jestli bych neudělal nějakou omáčku. Zatím se mi jídla dařila, soudě podle prázdných kastrolů. Letos jsem si ale připadal jako jistý Babica. Tedy nepropagoval jsem pánvičky.cz any jiného výrobce nádobí, ale stalo se mi, že jsem musel tak improvizovat, že nahradit limetku kapkou octa bylo proti tomu prd!

Netradiční pojetí vánočního stromku, ale není umělý a voní! (Londýn, Covent Garden)

Původně jsem chtěl udělat krůtí na divoko, ale krůtí prsa měli v místní sámošce jen porcovaná a i když se šel řezník podívat dozadu, nenašel je. "Tak to uděláme z vepřového, nic se neděje!" Vzpomněl jsem si na maminku, když se mě ptala, co bych chtěl k obědu. "Mami, mně to je jedno, něco uvař." "Měl bys chuť na segedín? No jo, ale já nemám zelí, tak co normální guláš? Sakra, ale já nemám vepřové, tak udělám něco z toho hovězího." A tím to začalo. Koupil jsem dvě kila kýty. Byla vakuově balená a bylo na ní napsáno, že není uzená. Takové upozornění na mase nebývá, ale nešť, jiná země, jiný mrav! Jalovec, nové koření atd., kořenovou zeleninu. Ouha, není celer! Koupil jsem pytel s nápisem: polévková zelenina. Ó, jak jsem moudrý! Tam musí být celer! Nebyl, místo celeru tam bylo cosi, co jsem nenašel ani ve slovníku, a chutnalo to jako kedluben, ale vypadalo to jinak a bylo to strašně dřevnaté. No, nic, limetku nahradíme…

Největší šok měl teprve přijít. Na kostičky nakrájenou zeleninu jsem opražil na italské slanině a dal na to péct maso. Paní domu si přečetla na obalu, že se to bude dělat dvě až tři hodiny: "Honzo, to budeme jíst strašně pozdě!" "Neměj strach, Suzie, za hodinku bude hotovo!" Za hodinu bylo maso jako dort, ale bylo uzené!

Někdo dokáže udělat z vody víno, já jsem dokázal udělat z normálního masa uzené! Skutečně, přísahám, že když jsem ho dával do trouby, bylo to normální maso, uzené poznám, nejsem blbej! "Honzo, oni stejně netuší, jak to má chutnat, tak dodělej omáčku a můžeme nosit na stůl!" A tak jsem rozmixoval zeleninu, zalil vývarem a smetanou, trochu zahustil, povařil a jídlo, pro něž neexistuje název, se neslo na stůl. Podle toho, jak rychle zmizelo, to muselo být dobré (anebo měli velký hlad). Když jsme šli po večeři na pivo, tak ostatním, kteří se nezúčastnili, vyprávěli, jak to bylo skvělé, takže se to nejspíš povedlo, i když ta kombinace byla poněkud krkolomná.

Naši spoluobčané nám posílají fotky svých domů a aut, abychom se my, opice, divily! (tady je vše nefalšovaně půjčené)

Protože všechno má svůj konec, vrátili jsme se na "nejlepší letiště na světě", a tudíž do reality, kdy naše letadlo dali k chobotu v části schengenského prostoru, i když přiletělo z Londýna a zase do Londýna letělo, takže na "nejlepším letišti na světě", třebaže kol kolem nebylo ani jedno letadlo, cestující museli vystupovat a nastupovat po krkolomných schodech místo toho, aby šli pohodlně tunelem, který byl stejně přistaven, do haly. Nechť Bůh ochraňuje královnu a zdravý rozum!