18.4.2024 | Svátek má Valérie


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 199

9.10.2012

Jako člen klubu mladších sourozenců jsem samozřejmě dbal na to, aby má starší sestra byla šťastná. Sestře jsem nikdy neřekl jménem, ale vždy to pro mě byla "ségra" (a já byl "brácha"). Bylo mi divné, když se mě někdo ptal, jak se vlastně ségra jmenuje. No přece ségra, ne?

Za našeho mládí měla ségra zajímavého koníčka. Když jsem usnul, vzbudila mě slovy: "Brácha, spíš?" "No, už ne, cos potřebovala?" "Já jenom jestli spíš." A to se opakovalo několikrát za týden. Oba jsme závodně plavali, ona byla několikanásobná mistryně republiky, já tak úspěšný nikdy nebyl, ale plavání mě dodnes baví, jsem vodním tvorem. Díky tomu, že jsme museli chodit do posilovny (dnes by nám to nikdo nevěřil!), měla ségra docela páru, a tak když mi jednu natáhla, vzal jsem druhou o zem. To činila se zvrhlou radostí a tvrdila, že mě vychovává. Když mi naši nikdy nedali ani facku, sestra to za ně hravě a hlavně ráda zastala. Její vrcholné číslo bylo, když propleskla na mé svatbě mého tchána, když se na ni opilý sápal. U nich v rodině byl uznávaný macho a ženské byly méněcenné a tady najednou po verbálním varování seděl na zemi a jenom odfrkával a jeho opilá hlava se marně snažila zpracovat informaci, že tady se ženské prostě neosahávají. Pak se mnou asi dva roky nepromluvil. Škoda, že mu ta uraženost z ponížení nevydržela déle.

Když se sestře začala zapalovat lýtka, sledovali jsem s mámou s hrůzou výběr jejích partnerů. Začalo to být kritické po dokončení vysoké školy, když se většina jejích spolužaček vdala. Začala mít komplex ujíždějícího vlaku. "Honzo, prosím tě, udělej s tím něco, to nemáš na letišti nějaké svobodné kamarády?" "Mami mám, ale jsou to kamarádi, a tak je nechci uvést do neštěstí, to nemůžeš chtít, abych je předhodil ségře." Nakonec jsem stejně vypsal konkurs na ženicha a pořádal mejdany, kam jsem nenápadně pozval vždy nějakého staršího kolegu, který by tak s sestře štymoval. Velkou naději jsem vkládal do Honzy V., který také stavěl modýlky letadel a byl fajn. Honza byl členem básnického syndikátu "Krop-Val". Uprostřed mejdanu zůstal strnule sedět a koukal s vyvalenýma očima do blba. "Co se děje? Je ti blbě?" "Ne, ne, byl jsem v telepatickém spojení s hrabětem Kropáčkem." "A co ti říkal?" "Říkal mi, že mně chceš vnutit sestru a že jsem ještě mladý a že mám zůstat svobodný, neboť na mě čeká moře!" Prohlédl mou nordickou lest! Nakonec skutečně odešel z letiště, vystudoval na námořního důstojníka a léta se plavil po mořích. Raději utekl na loď! Dálky ho lákaly víc než rodinný přístav, sraba!

Honza se tedy vysmekl. Měli jsem gramorádio Melodia, které - jako většina výrobků národního podniku Tesla - bylo velmi poruchové. Takže když se mejdany ukázaly jako neplodné, pozval jsem Tondu na opravu rádia a řekl jsem sestře, že musím pryč a že přijde můj kolega na to rádio. A byla ruka v rukávě, nebo noha v nohávě! Tonda se chytil!

Když k nám začal docházet, babička byla ještě plná sil a byla vyhlášenou kuchařkou. "Toníčku, dejte si ještě, je toho jen pár lžic, to se musí dojíst, aby bylo hezky!" A prsk! A Tondovi přetékal talíř. Babiččina finta "je tady toho jen několik lžíc" slavila úspěchy. Tonda už u nás zůstal.

Jednou jsem se vracel domů nad ránem a měl jsem díky alkoholu poněkud problémy se stabilitou. Bohužel v té době sestra holdovala podivnému koníčku, že musela neustále přestavovat náš byt. Jediné, co tomu uniklo, byla koupelna a záchod, díky instalačním potížím. A tak v onen den využila mé nepřítomnost a přestavěla můj pokoj. Ten byl v podkroví a postel jsem měl ve výklenku mezi trámy. Kromě toho, že přestavěla police s knížkami a s mými modýlky, přehodila z neznámých důvodů i polštář v mé posteli. Když se mi chtělo na záchod, neustále jsem narážel do zdi, protože jsem vylézal z přístěnku, jak jsem byl za léta zvyklý, ale teď bylo všechno obráceně! Rozplakal jsem se, protože jsem si myslel, že mě někdo v posteli zazdil! "Brácha, prosím tě, co blbneš, dyť vzbudíš celý barák!" řekla a rozsvítila a já viděl, co mi provedla. Utíkal jsem, kam jsem musel, a když jsem se vracel do postele, zalomcoval jsem se spící sestrou: "Proč jsi mi to udělala? Proč?" "Abys tolik nechlastal, vole, proto!"

Teď jsme již staří, ale sestra má stále dojem, že musí svého mladšího bráchu vychovávat.