28.3.2024 | Svátek má Soňa


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 193

14.8.2012

K dnešní úvaze mne přivedla příhoda z posledních dní. Sleduji inzeráty nabízející stará americká auta. Ne, že bych jich měl málo, ale jen tak, ze zajímavosti.

Našel jsem tam asi před rokem Cadillac Seville z roku 92. Stál kolem sto tisíc. A majitel psal, že žije trvale v USA, auto že nechal tady a je připraveno k přihlášení v ČR. Vůz vypadal zachovale, a tak jsem byl zvědavý, jak dlouho bude na internetu. Cena se pomalu snižovala a snižovala. Ptal jsem se jednoho znalce přes tento typ, jestli to auto zná. On mi řekl, že ano, že je velmi zachovalé, ale má jednu vadu, má britské papíry, takže je u nás nemožné ho přihlásit. Když už stálo třicet devět tisíc, zavolal jsem pánovi, který majitele zastupoval, že bych se na auto zajel podívat.

Protože majitel v inzerátu psal, že auto stojí tři roky v garáži, tak se musí startovat přes kabely. Vzal jsem náhradní baterku a kabely, také jsem s sebou vzal kompresor, protože za tu dobu mohou být kola prázdná. Zajel jsem do Pardubic, kde na mne čekal kamarád majitele. Propriety, které jsem vzal, se ukázaly jako potřebné. Auto stálo na ráfkách, tak jsme nahustili pneumatiky a vytlačili jsme ho z garáže. Nenatočili jsme ho. Prostě to nešlo. Odjel jsem s nepořízenou a majiteli jsem poslal mail, že jsem si udělal zbytečnou cestu do Pardubic a že za nepojízdné auto na náhradní díly jsem ochoten dát maximálně dvacet tisíc.

A teď jsem se dostal k tomu, o čem chci psát. Majitel auta dlouhodobě žijící v zahraničí má evidentně utkvělou představu, že my, co žijeme zde, jsme banda nevzdělaných idiotů a že je nás třeba poučit. I dostal jsem odpověď, že v inzerátu, kdybych ho dobře četl, je napsáno, že auto nestartuje, že je třeba ho startovat přes kabely. Majitel vozu si nejspíš myslel, že pojedu sto třicet kilometrů nevybavený jen proto, abych se pokochal pohledem na nepojízdný Cadillac Seville, protože "takové auto jste u vás v Česku ještě neviděl". V současné době jsou na inzertních serverech nejméně čtyři auta stejného typu (a mladší) a s českými čísly.

Nevím, proč si poměrně dost našich krajanů myslí, že žijeme v době kamenné. Arnošt Lustig kdysi dávno řekl: "Nám emigrantům se zastavil kalendář v den, kdy jsme opustili republiku." Díky tomu slýchávám v zahraničí pitomosti typu: "Nevím, jestli tady ve Státech bude fungovat ta tvoje česká Nokie!" Přitom identický telefon paní domu ležel na stole. "Ty vole, obě jsou stejný, finský, vyrobený v Číně!" Nebo jsem zažil, když za jednou kolegyní přišel v Kanadě její tatínek, který utekl někdy v sedmdesátých létech, a jako velkou vzácnost jí přinesl krabičky s vitamíny: "To máš pro děti, to víš, to vy u vás nemáte!" "Tatí, kašlal jsi na nás celou dobu, a tak si vezmi ty vitamíny s sebou, ať ti to nechybí a kašli na nás dál!" Protože jsem s ním kdysi dělal, pověsil se na mě a začal mě otravovat kecama typu jaký má "skvělý džáb" a jaký dělá velký "byznys". Řekl jsem mu, že byl vždycky vůl a že mu to už zůstalo.

Pravidelně jsem dostával od známých v New Yorku rozbité hračky, které zbyly po jejich dětech. Nebo vyřazené herní konzole se slovy, aby si měl s čím náš Honza hrát. Po návratu domů to putovalo do popelnice, protože to bylo nefunkční a k ničemu. Stejně tak jsem byl nemile překvapen, když přijeli moji známí z USA a přivezli tašku sepraných děravých triček. Faktem je, že se tím dobře myje auto!

Vzpomněl jsem si také na skvělou knihu paní Douskové "Oněgin byl Rusák". Tam popisuje návštěvu strýčka emigranta, jak vybaloval jako úžasnou vzácnost igelitové tašky z obchoďáků, reklamní tužky a hotelová mejdlíčka a čekal, jak čeští příbuzní budou dělat och a ach. Holka, která příběh vypráví, se ho zeptala, jestli také nepřivezl použitý prezervativ. Tím byla zproštěna povinného "och a ach".

Dostal jsem v Americe tiskárnu: "Přece ji nebudeš kupovat, u vás je drahá, já jsem si koupil novou a tobě bude stačit, tak si ji vem!" Přinesl jsem ji svému kamarádovi od Hewlett Packard, ten si ji prohlédl a povídá: "Na které popelnici ležela? To nemyslíš vážně, copak chceš, abych ti překopal tvůj počítač, kvůli takovému dreku? Máme v akci černobílé lejzrovky za patnác set, tak já ti ji nainstaluju a tohle vyhoď, prosím tě. Leda bys chtěl mít doma muzeum."

A tak se raději obloukem vyhýbám našim občanům v cizině. Neumím dělat sdostatek "och a ach". Kvůli tomu jsem se rozešel ve zlém se svým bývalým kolegou, který zoufale touží po slávě a uznání. Přitom má krásný byt a skvělou ženu (tedy, jestli ji stále má), ale on touží, aby člověk obdivoval jeho nový foťák (nikoliv fotografie), jeho články pro český server, které jsou plné nesmyslů. Rád by stál na piedestalu, aby na něj všichni s obdivem hleděli. Nějak se to nekoná, a tak se rozešel i se svou sestrou a švagrem, protože ho dostatečně neobdivovali, stejně tak se rozešel i se mnou. Ale kupodivu i s člověkem, který trvale žije v USA a který na rozdíl od něj skvěle fotografuje a je úplně normální a má neuvěřitelné historky a je s ním ohromná legrace. To je ta výjimka, spolu s mým kamarádem z Austrálie, který se také necítí ublížený. Toho jsem sice v životě neviděl, ale rád si s ním píšu. Takže neházím všechny do jednoho pytle.