Zatímco mu doma doutná aféra Faltýnek, premiér Babiš po návratu z Ameriky slavil v Polsku výročí vstupu prvních bývalých členů Varšavské smlouvy do NATO. Stalo se to 12. března 1999 a posměváčkové říkali, že „zasloužil se agent Kato, že jsme také členy NATO“. 

To byla narážka na tehdejšího ministra zahraničí Jana Kavana, jemuž přičítali krycí jméno Kato ve službách StB. Což nebylo prokázáno, a tak je jen to nesporné, že jedním z prvních činů tohoto ministra členské země aliance byl oficiální dotaz, jak se dá z NATO vystoupit.

Z NATO jsme nevystoupili, aspoň hubou se snažíme splnit závazek dvou procent HDP na obranu a na oslavách v Polsku Andrej Babiš akcentoval naši součinnost v aliančních akcích. Vymezil se proti „představám, že mají vznikat nějaké nové agentury Evropské unie pro boj s těmito hrozbami“. To je krátce po sobě druhé jeho vystoupení proti Macronovu evropskému projektu, který byl vítán potleskem v mnoha zemích unie… na západ od ideové dělicí čáry, která je stále viditelnější a bohužel hlubší.

Je ovšem třeba brát v úvahu, že pevnost názoru není silná stránka Andreje Babiše a že po návratu z Washingtonu ještě zpívá proamerickou píseň, ale až přijede do Bruselu, bude vše nahlížet z jiného úhlu. Buď jak buď, jeho podpora NATO na slavnosti v Polsku je přece jen důstojnější akt, než dotaz agenta Kato, jak je to s vystoupením z Aliance.

Další výzkumy

Na politické frontě klid, dá se říci po posledních výzkumech preferencí, tentokrát od agentury Kantar. Vede ANO, druzí Piráti, následují vždy s odstupem cca 2-3 procent ODS, Okamura, sociální demokraté s komunisty a starosty. Lidovci jsou momentálně pod hladinou, ale oni se jistě vynoří, hladina se pravděpodobně zavírá nad TOP 09.

Ono to má svoji logiku.

ANO v podstatě funguje jako sociální demokracie. Opírá se o státní byrokracii, utužuje dohled a snaží se rozdávat peníze vlevo vpravo. Socialisté a komunisté proti tomu nemohou udělat nic než povykovat, že by se mělo rozdávat ještě víc, ovšem ANO zároveň hraje roli rozvážného hospodáře, kdežto rudí se drží hesla „zdroje jsou“. Pak tu jsou liberálové prahnoucí po moderně, což je federální Evropa, referenda, homosexuální manželství, to jsou Piráti. Ti mají našlápnuto na pěkné umístění v eurovolbách a i doma mají co nabídnout, protože progresisté u nás také jsou a bude jich víc. Konzervativní ODS má svoje stoupence, ovšem jejich vize o atraktivitě malého státě svobodných občanů je iluze: jen málo lidí stojí o malý stát a o svobodu. Lidé nechtějí svobodu, chtějí rovnost, řekl Napoleon a jeho teze se bezpočtukrát potvrdila. No a pak tu jsou vyslovení nacionalisté a autentičtí populisté, Okamurova společnost, která má antisystémový program a snaží se prosadit diktaturu všelidovým hlasováním (což už se v dějinách nejednou povedlo). Ovšem i oni mají omezený fanklub, podobně jako lidovci.

Toto schema má podivuhodnou setrvačnost. Jeho podstatou je ta skutečnost, že ANO je struktura sociálnědemokratického typu a jiné subjekty musí zvážit, zda jít do koalice nebo ne.

Hamáček do ní šel ze zoufalství, nemaje co ztratit. Logičtější by byla koalice s ODS, ale z důvodů snadno pochopitelných se jí Petr Fiala bojí. Vedle supícího parního válce koloběžka se zvonečkem nedojede daleko. Takže zatím to vypadá na to, že nám aktuální sestava ještě nějakou dobu vydrží.

Diplomatická provokace aneb Co je dobře

Není pochyb, že to provokace byla. Ale čí? Rusové nastrčili do své ministerské delegace profláknutého agenta tajné služby, který je na seznamu nežádoucích osob. Naši ho vyhmátli na letišti a nepustili do země. To udělali dobře, konec konců, byla to jejich povinnost. Rusové chtěli prověřit, co  si mohou u nás dovolit, a narazili. To je taky moc dobře.

Hrad i komunisté kvůli tomu povykují. I to je dobře. Připomněli, na čí straně stojí. Zemanův slogan Tahle země je naše by se měl doplnit.

Tahle země je naše a taky Rusů.

Je dobře, že je to tak jenom v jeho vizi a už ne ve skutečnosti.