25.6.2018 | Svátek má Ivan


VZPOMÍNKA: Slávka

25.8.2017

Nejdůležitější žena Ferdinanda Peroutky

„Ty víš, že jsem byl k odchodu vlastně přemluven, všichni přátelé na mne naléhali, ty také - poprvé jsem udělal něco jiného, než kam mne vedl instinkt - a za trest jsem ztratil tebe, to nejlepší, co jsem kdy v životě měl,“ napsal již z exilu třiapadesátiletý Ferdinand Peroutka v roce 1948 do Prahy své přítelkyni a bývalé sekretářce z Lidových novin Slávce, tehdy ještě Fenclové.

A když v roce 1978 v New Yorku umíral, seděl u něho nejstarší kamarád, spolužák z gymnázia a lékař Karel Steinbach. V knize Muž přítomnosti, která vyšla v nakladatelství Konfrontace v roce 1985 v Curychu, píše: „Neočekávaně se jeho stav na chvíli zlepšil. Otevřel oči, poznal mě a chtěl něco říci. Nerozuměl jsem mu. Obtížně, třesoucí se rukou hůlkovým písmem napsal na kus papíru SLÁVKA.“

Dr. Steinbach a Slávka byli jeho nejvěrnějšími přáteli. Se Slávkou žil přes 30 let, ale vzít se spolu mohli až po deseti letech po smrti těžce nemocné ženy Ferdinanda Peroutky, s kterou emigroval, protože ji v takovém stavu nechtěl opustit.

Slávka Peroutková, jak později řekla Lidovým novinám, to vzala jako samozřejmost a jak svědčí jejich přátelé, nikdy mu to nevyčítala. A neměla to se svým budoucím manželem nikdy lehké, protože Ferdinand Peroutka odešel s tím, že bude chvíli pracovat v rozhlasové stanici Svobodná Evropa, kterou založil, ale pak se hodlal živit jako literát a to se mu nepodařilo.

Paní Peroutková to vysvětlovala tím, že nebyl zvyklý na sebe upozorňovat, protože po celý život v Praze k němu pozornost přicházela sama. A taky říkala: „Kromě toho v 70. letech jeho vliv ve Svobodné Evropě slábl. Nastoupili nové šéfové, které nezajímalo, co píše, protože je zajímaly jen cifry, ne obsah.“

To Peroutka špatně snášel a přestal se svou ženou dokonce i mluvit. Mlčení, jak mi sdělila po roce 1990, přerušili až těsně před smrtí, když onemocněl rakovinou plic.

I finančně na tom nebyli moc dobře, protože Peroutka měl odpracováno ve Spojených státech málo let a po odchodu z rozhlasu tam jako externista vydělával jen něco málo přes pět tisíc dolarů za rok, což byl tehdy průměrný měsíční plat redaktora.

Slávka v rádiu pracovala jako písařka a hlasatelka. Z neúspěchu literárního i finančního trpěl Ferdinand Peroutka těžkými depresemi, které zřejmě průběh jeho nemoci jen urychlily. Nedokázal se radovat z toho, že neskončil ve vězení v Leopoldově nebo na oprátce jako Milada Horáková a že může žít ve svobodném světě.

V exilu strávila Jaroslava Peroutková 42 let, ale - jak sama říkala - vždy se cítila být Čechoslovačkou. Zemřít si přála v klidu, aby o tom nevěděla. To se jí zřejmě v pětadevadesáti letech podařilo.

Psáno pro ČRo Plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.