Kdyby Miloslav Šimek v únoru 2004 nezemřel, dožil by se býval 7. března 75 let. Nejslavnější dobu prožil na jevišti Semaforu v šedesátých letech, kde deset let účinkoval s Jiřím Grossmanem.

Když jsme spolu pracovali v létě roku 1973 na knize “Šimek, Grossman -Návštěvní dny” pro nakladatelství Albatros, vzpomínali jsme na jejich začátky v roce 1960. Původně totiž spolupracoval s Vladimírem Bystrovem, se kterým napsal kabaret Polotrapno.

V divadelní partě byl s nimi ještě student Petr Zuna, pozdější rektor ČVUT. Šimek mi tenkrát řekl: „Vzpomínám si jako dneska, že jsme seděli jednoho odpoledne v klubovně ČSM, na strojní fakultě, kde Zuna studoval, když někdo zaklepal a do místnosti vstoupili dva chlapci. První lehce nazrzlý s tváří Fernandela, v modrém kabátě. To byl Jiří Grossman. Přišli nám oznámit, že mají na stavební fakultě dixilendovou skupinu Dixieparty a že jsou ochotní s námi hrát.“

S prvním pásmem vystoupili v klubu Olympik, což je tam, kde dnes sídlí divadlo Ypsilon, a v divadle Sluníčko v bývalém Dětském domě na rohu ulice Havířské a Na Příkopě.

Druhý pořad s názvem “V tomhle teta nehraje” už napsali spolu a vystupoval s nimi dnešní biochemik Tomáš Pačes, který četl své povídky. Všechny spojoval společný humor a velká vnitřní energie, kterou pak uplatnili různě.

Z pánů Zuny a Pačese se stali slovutní profesoři a akademičtí funkcionáři, z Šimka a Grossmana komici, kteří svého času překonali v popularitě i Suchého a Šlitra, do jejichž divadla přešli s programem Návštěvní dny. Na jeviště si zvali hosty.

Miloslav Šimek a Jiří Grossman

V Semaforu dostalo jejich představení v režii Jána Roháče vybroušenější styl a jako hosté se tam objevili lidé, se kterými se tato dvojice chtěla vždycky poznat: Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Gott či Miroslav Horníček.

Celkem Šimek s Grossmanem napsali asi sedmdesát povídek a více než deset her a sedm návštěvních dnů pro televizi a jejich pokračování Show dva tři Š + G. Dva z těch pořadů se vysílaly, třetí, vzhledem k nemoci Jiřího Grossmana, už zůstal v archivu.

Po smrti Jiřího Grossmana spolupracoval Šimek nejprve s Pavlem Bobkem a když jsem ho seznámil s Luďkem Sobotou, který tehdy hrál v Liberci v Ypsilonce, začali psát i hrát spolu. Později k nim přibyl ještě Petr Nárožný.

A když Nárožný odešel do Činoherního klubu a Sobota se osamostatnil, pokračoval Šimek s Jiřím Krampolem. Po listopadu 1989 Šimek ze Semaforu odešel a založil na Václavském náměstí v Paláci Jalta Divadlo Jiřího Grossmana, v němž účinkoval se Zuzanou Bubílkovou: etablovali se politickou satirou hlavně v televizi, kde se jejich pořad jmenoval “S politiky netančím”.

Hrál skoro až do své smrti a zemřel na stejnou chorobu jako jeho první partner: na leukémii. Politická satira tu od té doby zřetelně chybí.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus