28.3.2024 | Svátek má Soňa


VZPOMÍNKA: Okupant

24.8.2012

Promiňte, že myslím na Serjožu a že jsem políbila okupanta

V těchto dnech si připomínáme srpnové události roku 1968. Na dobu, kdy do našich ulic vjely tanky vojsk Varšavské smlouvy. Paktu, který sliboval mír a pod pásy svých tanků pohřbil nejen lidské životy a naděje ale i všechny zásady obyčejné lidské slušnosti.

Vzpomínáme na křivdy, na bolest a zvěrstva spojená s každou okupací…. Promiňte mi, že přidám úplně jinou vzpomínku

Běhala jsem tehdy jako studentka po pražských ulicích, rozdávala trikolory, psala v azbuce výzvy k Ivanům, aby táhli, odkud přišli. V duchu výzev Československého rozhlasu jsem hovořila s okupanty a vysvětlovala jsem jim, že tady nemají co dělat.

Přiznám se, že už nevím, kde jsem toho Serjožu potkala. V nějakém parku poblíž Letné. S kamarádem Romanem jsme si s ním sedli na lavičku a spustili hovor na správné téma: "Proč jste sem přijeli? Tady není žádná kontrarevoluce. Jsme suverenní stát, běž domů, ty okupante…."

Ten pohled nezapomenu. To nebyly oči člověka, který neví, o čem mluví "Promiň, děvuška," řekl. "Tak rád bych se dostal domů, bojím se, že už nikdy své blízké neuvidím. Přeji vám moc štěstí. Já ho asi nemám. Moje smůla je, že jsem dostal rozkaz jet do Československa." A potom mi dal pohlednici s růží a napsal na ní: České dívce od sovětského vojáka….

Promiňte mi, ale tehdy jsem dala tomu okupantovi pusu na tvář a řekla jsem mu: "Mnoho štěstí, Serjožo…" Pak jsme šli po mostě přes Vltavu a slyšeli jsme střelbu. Bála jsem se.

Nicméně v těchto dnech na něj vzpomínám. Moc bych mu přála, aby byl u svých blízkých doma. On tomu tehdy nevěřil.