29.3.2024 | Svátek má Taťána


VZPOMÍNKA: Můj spolužák terorista (?)

21.12.2007

O jednom výročí zapomenutého protikomunistického odboje

Docela mě překvapilo, když jsem se na chodbě našeho gymnázia v r. 1952 potkal se svým spolužákem z obecné školy Václavem Vladivojem Tomkem. Vzpomněl jsem si, jak si pro něj ke škole chodila jeho maminka, oblečená v černých šatech a v černém širokém klobouku, jak nám povídal o spiritistických seancích, což jsme s úžasem poslouchali. Doma jsem pak vyprávěl o tom, že si tento podivín své jméno píše s dvojitými w a v křestním jméně vkládá písmeno s. Dověděl jsem se, že to je asi z úcty slavnému předkovi z XIX. století, který byl spolu s Palackým uznávaným historikem. Samozřejmě jsme se poznali, vždyť od našeho navštěvování obecné školy U Studánky v Praze 7 uplynulo jen pár let.

Dlouho jsem o Tomkovi neslyšel, až někdy v 60. letech přinesl táta od známého z hospody Kriminalistický sborník, veřejně nepřístupný časopis. V něm se líčil výslech pachatele přepadení vojenské hlídky z 16. 12. 1952, v němž hrál Tomek hlavní roli a jehož se mj. účastnil další žák školy, Vladimír Straka.

Ukázalo se, že Vácslav Vladivoj už v roce 1951 založil na LaGuardiově gymnáziu, kam tehdy chodil, skupinu Othello, která chtěla aktivně bojovat proti komunismu. K tomu potřebovala finanční prostředky.Tomek proto ukradl razítko SČSP a vyrobil pověření k výběru peněz na podporu boje severní Koreje proti americkým imperialistům. S tím pak chodili po domech a vybírali po padesátikoruně a byli dokonce ochotni vydat orazítkovanou stvrzenku. Z vybraných peněz si obstarali pistole a zkoušeli si vyrobit výbušniny. Když se to nepodařilo, pokoušeli se koupit pekelný stroj, ale pro nedostatek peněz neuspěli. Další zbraně chtěli získat přepadením esenbáka na obchůzce, ale nakonec se rozhodli přepadnout odloučenou čtyřčlennou vojenskou ozbrojenou hlídku v Praze ve Strašnicích. Přepadení 16. prosince 1952 se kromě dalších dvou členů Othella zúčastnil i Vláďa Straka, který narychlo nahradil jiného člena, který dostal strach. Vojáci, kteří odcházeli od hlídaného objektu s nenabitými zbraněmi, se pokoušeli bránit, a tak útočníci začali střílet. Jednoho vojáka zastřelili a dalšího zranili. Tomkovi se podařilo získat samopal a komunistická bezpečnost marně léta pátrala po útočnících.

Tomek i Straka v roce 1953 na jazykovém gymnáziu úspěšně odmaturovali. Tomek narukoval na Slovensko a Straka začal studovat historii na FF UK. Dost mě udivilo, když jsem ho na fakultě namísto živého a veselého potkal zasmušilého a tichého. Po příčině jsem nepátral, natolik jsme se neznali.

Tomkovy protikomunistické aktivity neskončily ani po základní vojenské službě, kde se choval jako dobrý voják a dostal dokonce čestné uznání za vzorný výkon služby. Když se vrátil do civilu, podařilo se mu oživit Othella a dokonce získat ke spolupráci i mladého důstojníka ČSLA. Ten zásoboval skupinu zbraněmi, takže zakrátko vlastnila malý arsenál: 4 granáty, 80 puškových nábojů, 30 nábojů ráže 7,62 do samopalu, 10 pistolových, 3 kusy trhavin, rozněcovadla, dýmovnice apod. Za protikomunistického povstání v Maďarsku v r. 1956 plánovali vyhodit do vzduchu sídlo ÚV KSČ. Domnívali se, že to vyvolá revoluci i v ČSR. Potlačení povstání sovětskými tanky je však zastavilo. Polekali se, zbraně zakopali v Praze-Tróji, kde část z nich později, v průběhu vyšetřování, Bezpečnost našla.

Fantazie Tomka neopouštěla, a tak plánoval např. vyhození obsazené vládní tribuny na Letenské pláni, což se ukázalo jako neproveditelné, protože ji Bezpečnost pečlivě hlídala. Dalším plánem k získaní tolik potřebných peněz bylo přepadení pokladníka smíchovské Tatrovky při převozu peněz na výplaty. Akce byla v proudu, ale plán selhal, když vyjíždějící lokomotiva na vlečce odřízla útočníky od auta, které je mělo odvézt z místa činu.

Na přelomu let 1958-9 rozjel Tomek falšování stokorun v padělatelské dílně. Několik kusů se podařilo udat, ale policie jim už byla na stopě. V prosinci 1959 vnikla do padělatelské dílny a Tomka i se společníky zatkla přímo při výrobě. Jeden z nich, Ladislav Balík, při výslechu doznal, že je jedním z pachatelů přepadení vojenské hlídky ve Strašnicích a za iniciátora označil Tomka.

Esenbáci považovali Tomka za neobyčejně bystrého a rafinovaného a na výslech se pečlivě připravili. Nechali ho podrobně vypovídat o svém dětství, rodině, pěkně rok za rokem. Když došel k roku 1952 znervózněl a asi vytušil, že už o přepadení vědí. Zeptal se:“Vy to víte?“ Na výzvu pokračujte, pak dále vypovídal a popsal průběh akce a jmenoval i ostatní účastníky, včetně Vladimíra Straky. Ten už ukončil studium historie a vykonával základní vojenskou službu. V prosinci 1959 byl převezen do Prahy, projevil ochotu učinit doznání, které bylo poprvé v dějinách české kriminalistiky zaznamenáno na magnetofonový pásek.

Po přepadení vojenské hlídky už se další činnosti Othella nezúčastnil.

Hlavní líčení u soudu se konalo 11. – 16. července 1960.

Václav Vladivoj Tomek byl odsouzen k trestu smrti, Vladimír Straka dostal za výrobu protistátních letáků a účast na přepadení 8 let vězení. Pěti dalším účastníkům uložil soud celkem 65 let trestu odnětí svobody.

Těšil jsem se, že se Vladimíra Straky na shromáždění absolventů gymnázia zeptám, kolik let skutečně odseděl, a co bylo potom. Spolužáci mi však řekli, že Vladimír už není mezi námi, že nedávno zemřel. O jeho protikomunistických aktivitách nic nevěděli.

Prameny:
Kriminalistický sborník 1962
R. Cílek, J.Křivan: Smrtelný byl druhý zásah, Vydavatelství MNO Praha 1967

Ivo Krieshofer