2. ledna 2013 zemřel známý filmový historik Karel Čáslavský (nar. 1937).

Vedle spousty dalšího byl i znalcem snímků Krále komiků a jeho hodnocení Vlasty Buriana poprvé uveřejněná roku 1997 v publikaci Filmový Vlasta Burian mi nepřipadají ani mnohomluvná, ani zbytečně stručná. Zde je pár charakteristických, komentovaných úryvků.

Tu-ten-kámen (1923) byl vůbec první Burianův film pojednávající hlavně o syrečcích. Zůstává pohřešován, ale skoro určitě šlo o "typickou americkou grotesku přesazenou z Hollywoodu do Zelené Lhoty".

Druhý Burianův film Falešná kočička (1926) parafrázoval Pygmaliona. Hašler hrál obdobu profesora Higginse a Vlasta Burian jinou verzi popeláře Doolittla. Co k tomu dodává Čáslavský: "Burianovy groteskní výstupy jsou téměř jediným osvěžením celkem vkusného, ale dosti nudného filmu."

Lásky Kačenky Strnadové (1926). Čáslavský: "Pokřtí-li autor jednu z postav svého humoristického díla Hroznata Šnytlíková, je hned jasné, s jakým druhem humoru budeme mít tu pochybnou čest."

Trefně Čáslavský rozebral i to, proč tenkrát Vlastu Buriana srovnávali s Chaplinem úplně, ale úplně neadekvátně.

Milenky starého kriminálníka (1927) byla první Burianova vícerole. "Překvapí značně vulgární tón filmu, zejména ve scéně, kde Vlasta Burian s Plachtou dělají maséry," mínil Karel Čáslavský.

C. a k. polní maršálek (1930). První Burianův zvukový film je variací Hejtmana z Kopníku, ale "trpí mnoha neduhu," upozorňuje filmový historik. "Nevýraznou a šedivou kamerou, nevydařenými dekoracemi, v neposlední řadě pak amatérskými, někdy až trapnými výkony herců."

On a jeho sestra (1931). Zde Burian pro změnu hrál v uniformě pošťáka. "Kompletně ateliérový film se odehrává mimo čas. Všechno je soustředěno na strašlivou revui Růžové psaníčko. Nic jiného tu vlastně není," vnímal záležitost Čáslavský.

To neznáte Hadimršku (1931). Nejdivočejší a nejnespoutanější Burianova role, postřehl. "Úplně nepochopitelné ale je zařazení Hadimrškovy návštěvy v nebi."

Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932). "Rozlišení charakterů obou postav, českého filuty a portorikánského slabocha, je výmluvným důkazem Burianova hereckého umění."

Funebrák (1932). Tohle dílo historik právem vnímá jako hned dva filmy, spojené jen vratkým můstkem. "Televizní" kamera mu Čáslavskému v tomto případě nevadí. Snímek byl natočen za pouhý týden.

Anton Špelec, ostrostřelec (1932). Jeden z Burianových dějově nejucelenějších filmů, konstatuje filmový historik.

Pobočník Jeho Výsosti (1933). Dějově chudý, horkou jehlou šitý snímek. "Scéna v baru ukončená Burianovým útěkem v dámském převleku je patrně nejlepší."

Dvanáct křesel (1933). Čáslavský: "Lamačův scénář postrádá i sebemenší stopy filmovosti." Film se, pravda, nedochoval kompletní.

Revizor (1933). "Fričova režie se dá označit jako pečlivá, ale není jasné, jak mohl tento filmař s výtvarným talentem akceptovat strašné kulisy, vhodné leda pro pimprlové divadlo."

U snědeného krámu (1933). "Velice působivý film, v kterém scény s jedinečným Burianem zabírají přibližně třetinu promítací doby. V této roli asi nejvíc ukázal, kolik talentu v sobě ukrývá a jakého vývoje by byl ještě schopen, kdyby ovšem dostal podobnou příležitost." To se nikdy nestalo a následující trojici snímků Hrdinný kapitán Korkoran, Nezlobte dědečka a Hrdina jedné noci dokonce Čáslavský shrnul jako více nebo méně diletantské propadáky. Píseň Ljuby Hermanové v tom prostředním dokonce označil za "helikoptéru v Hamletovi" a ve třetím případě mu bylo jasné, že Mac Frič jednoduše nerozeznal, že je Kvapilova humoreska pro film "zcela bezcenná". Proč s Burianem radši nenatočil Hadriána z Římsů? vrtí hlavou Čáslavský.

Tři vejce do skla (1937). "Film postupně ztrácí dech, o logice nemluvě."

Ducháček to zařídí (1938). Jedna z nejpovedenějších Burianových postav. Filmový historik ji klade na roveň Hadimrškovi.

U pokladny stál (1939). "Když nebudeme lpět na logice vyprávěného příběhu a zamhouříme obě oči nad mnohokrát už použitou zápletkou (hrdina se vydává za někoho jiného a natvrdlé okolí nic nepozná), přivítáme toto pásmo Burianových výstupů s nadšením. Zvláště když víme, že už nikdy potom nedostal tento komik tak velkou příležitost. Označení film ale v tomto případě lze použít jen stěží."

Ulice zpívá (1939). "Na jevišti svého divadla slavil Burian s touto hrou značné úspěchy, ale přenesení na plátno se stalo nešťastným počinem." A historikovi zde právem nesedí přehnaná imbecilita obou hlavních hrdinů představovaných Burianem a Marvanem.

Katakomby (1940). Taky úředník Borman (typu "co na srdci, to na jazyku") se řadí k nejlepším Burianovým figurám. "Vrcholem filmu však je partička mariáše."

Baron Prášil (1940). "Burianův výkon je malátný a bez jiskry."

Přednosta stanice (1941). Historka o nepravém přednostovi nevystačila na film, konstatuje znalec.

Provdám svou ženu (1941). Opět malátný Burianův výkon. Předloha úspěšná na jevišti se pro film opět nehodila. A ačkoli tu Burianův hrdina stihl za pár pomyslných hodin neuvěřitelně mnoho (vč. stmelení dvou párů), Čáslavský měl film za "nemožný".

Ryba na suchu (1942). Tady si znalec povšiml hlavně toho, že netypickou Burianovu roli by lépe zahrál Jindřich Plachta anebo třeba i Saša Rašilov.

Zlaté dno (1943). V tomto "obchodně instruktážním" filmu se režiséru Slavínskému skutečně vydařilo zkrotit Burana tak, že vlastně jeho roli opět mohl vzít leckdo jiný, a nic by se nestalo. Role navíc povážlivě šustí papírem.

Slepice a kostelník (1951). "Možná, že obsazení Buriana do role nepřítele pracujícího lidu mělo být jen dalším z řady jeho ponížení," zamýšlí se Karel Čáslavský.

Nejlepší člověk (1954). "Jedná se o pouhou anekdotu, a to dokonce bez pointy," charakterizuje Čáslavský snímek, ve kterém ale měl Vlasta Burian překvapivě víc elánu než ve svých posledních válečných filmech!

Byl jednou jeden král (1955). Božena Němcová tu přišla zkrátka, nicméně Jan Werich a Vlasta Burian se aspoň jednou ocitli v tomtéž snímku.

Muž v povětří (1956) je pak příběh pyrotechnika, který vynalézá věčnou sirku, a "byl nesmyslem od začátku až do konce".

A Zaostřit, prosím! (1956). Vlasta Burian se tady s filmem rozloučil malou rolí účetního na stavbě, díky které se setkal s mladým Vlastimilem Brodským.

Je pravda, že zevrubné, ba zevrubnější knihy napsali o Burianovi Vladimír Just i Ondřej Suchý, ale na Čáslavského "encyklopedii" jeho filmů (doplněnou množstvím dobových recenzí, fotografií a písňových textů) rozhodně nezapomeňte. Nedávno naštěstí vyšla podruhé.