Na zastávkách autobusu pod širým nebem se kouřit nesmí – aniž by kdo byl schopen vymezit, jaké jsou hranice takové zastávky. A co když bude procházet kuřák prostorem zastávky, aniž zhasnul cigaretu? Anebo co se stane, když cestující, vida přijíždějící policejní komando, volným krokem zastávku opustí a změní se v chodce? Věru, ukázka další právní perly našeho parlamentu, následující po pověstném „množství větším než malém“ týkajícího se marihuany. Zato v restauracích se při obědě kouřit zase už může.

Vysvětlení prosté, milý Watsone, řekl by Holmes. Poslanci, kteří zákon schválili, sami kouří. Tramvají ale nejezdí, takže jim je jedno, co se na zastávkách děje. Zato do restaurace na obídek a po něm cigaretku zajdou. Je to typický příklad vytváření iluze, že se něco prospěšného pro veřejné zdraví dělá. O policistech a jejich inteligenci se vyprávějí anekdoty. Ještě pár takových zákonů a lidový vtip si najde nový cíl. A kuřáci? Těm to může být jedno. Policisté mají v realitě daleko do policistů z anekdoty a ztrapňovat na zastávkách se docela určitě nebudou.