Navštívíte-li výstavu Czech Press Foto, naleznete ji jako vždy na Staroměstské radnici ve výstavní síni. Jak již zazněly kritiky, výstava nepřinesla nic moc objevného.

Zaujmou, tedy většinu návštěvníků, fotografie koní a sportu, zajímavé, ale tematicky většinou okoukané jsou fotografie povodní. Nesmí samozřejmě chybět ani sociální fotografie "vyloučených", nějaké to neštěstí nebo demonstrace a podobné "osvědčené fláky" dnešní fotografie.

Vítězná fotka Davida Ratha za sklem výtahu je však zajímavá. A že se kdosi vyjadřoval, že není dost "světová", protože ve světě nikdo Ratha nezná, je dosti fuk. Pro českého diváka (je to přeci "Czech Press Foto") je pohled do tváře muže, který se předváděl jako "King" sociální demokracie a "kraken" parlamentu, je to víc než sto sociologických a psychologických studií.

Někde je to ovšem výstava dosti tristní. Proč se vystavují tváře známých politiků a osobností vyfocené "rybím okem", a tedy zkreslené a napohled odpudivé, to nechápu. Co je na tom uměleckého anebo reportážního?

Také mužské umělecké akty, kdy se jakýsi pán fotí nahatý v přírodě zezadu, vzbuzují rozporuplné reakce. Zvláště dámy mají někdy štiplavé poznámky. Zajímavější je soubor fotografií z oblasti bývalého Sovětského svazu, kde vidíme, jak je ten prostor – třeba bývalé Východní Prusko, dnes Kaliningradská oblast - jiný a přitom stále stejný. Sovětský bordel a postsovětští lidé. I když mi tam jaksi chyběla ukázka nového Ruska, které je úplně jiné. Asi tak jako jsme se desetiletí dívali na Číňany pochodující po ulicích v modrých uniformách a jezdící ve statisících na kolech, až se najednou jakoby odnikud vyloupla mocná nová Čína. A všichni čučeli jak vrány, kde se vzala Čína plná mrakodrapů, oblečená do módních oblečků a jezdící v autech a ve vlacích, o jakých se Evropě jenom sní. No když on ten obrázek někoho jiného "zaostalého" dělá divákům (a porotám) tak dobře, že?!?

V druhém patře budovy je pokračování výstavy a promítací sál dokumentů. Ty dokumenty nestojí za nic. Sebeoslavné dílko ukazuje porotu, jak vybírá fotky, a aby byla "in" a "happy", po shodě na výběru si drcají vzájemně pěstmi, přesně podle nejpitomějších zvyků módních pseudo-intelektuálů. Nudná je také reportáž - rozhovor s vítězem soutěže - a následují další jaksi nezajímavé filmy a videa.

Co je však nejstrašnější a co mně znechutilo celou výstavu, jsou děsivé cancy uváděné na popiskách u fotografií. Jak za hlubokého totáče lezou popisky obrazně řečeno "ideologicky" do zadku mainstrémovému názoru. Takže u fotografií Pavla Juříka "Monokulturní lesy v české krajině" (čti smrkové lesy) je jako popiska blábol jak vyšitý z propagačních materiálů nejpomatenějších ekologistů. Na vlně "in" témat jede paní Jana Šenbrennerová a její fotografie homosexuálů z Konga. Martin Bandžák se snažil zabodovat fotografiemi "Dětské oběti sexuálního násilí v Demokratické republice Kongo", ale fotograficky to není nic moc.

Politicky uvědomělé popisky doprovázejí většinu fotografií, asi tak, jak tomu bývalo na výstavách soutěží pořádaných třeba Svazem sovětsko-československého přátelství", kde také nezáleželo jak, ale "co" bylo vyfotografováno a hlavně co se k tomu správně politicky napsalo.

A tak na této výstavě najdete u celkem běžných fotografií z Krkonoš pomatenou popisku o "posledním kusu čisté přírody v Česku". Takže by se divák, hlavně zahraniční návštěvník Prahy, mohl domnívat, že u nás to všude jinde vypadá jako kdysi na starých výsypkách SONP Kladno.

Nakonec dojdete do druhého patra, tam jsou nově fotografované černobílé fotografie okolí Prahy, dříve by se řeklo periferie, a ty jsou velice zajímavé. Jak výtvarně, tak dokumentačně. Jméno fotografa jsme zapomněl a na stránkách výstavy jsem se na něj nedoklikal. Omlouvám se mu. Jeho práci považuji totiž za bezkonkurenčně nejlepší z celé výstavy.

Ne, že by tam, nebyly žádné kvalitní a hezké fotografie. Jsou. Ale ty politicky korektní pindy na mě byly moc. Chcete-li se podívat, stojí to za to. Ale nečtěte ty popisky.