29.3.2024 | Svátek má Taťána


VÝSTAVA: Celník Rousseau v Paříži

23.5.2016

(29. března – 9. července 2016, Musée d‘Orsay)

Paříž je již několik týdnů dějištěm nepokojů – mladí lidé i starší generace bouřliváků z revolučního roku 1968 se srocují na náměstí Republiky. Protestují proti plánovaným úpravám Zákoníku práce, které mají lehce liberalizovat trh práce. V noci se k nim připojují chuligáni, kteří rozbíjejí výkladní skříně a napadají policejní jednotky. Je nepochopitelné, proč vláda srocování povoluje, když od listopadu platí výjimečný stav.

Nespokojení mladí lidé manifestují také na břehu Seiny u Bourbonského paláce, kde sídlí Národní shromáždění. Zde se jedná o novém zákonu. Policejní vozy a sirény vzbuzují nepříjemnou vzpomínku na nedávné teroristické atentáty.

Le Douanier Rousseau

Pár kroků od Bourbonského paláce se nachází Musée d‘Orsay, bývalé nádraží, kam přivážely vlaky návštěvníky na Světovou výstavu roku 1900. V muzeu panuje klid a mír a turisté se mohou nerušeně procházet mezi uměleckými předměty z 19. století. První socha, na kterou padne návštěvníkův pohled je třímetrová Socha Svobody od francouzského sochaře Augusta Bartholdiho. Svoboda s pochodní v ruce vítá návštěvníky muzea, podobně jako její větší sestra v New Yorku vítala lodě s Evropany stěhujícími se do Spojených států. Svoboda lehce naznačuje, kudy se má jít na dočasnou výstavu obrazů: Celník Rousseau, archaická nevinnost. Před Paříží byla k vidění v Benátkách, a od září roku 2016 bude instalovaná v Národní galerii v Praze v Paláci Kinských.

Kromě padesátky obrazů Celníka Rousseaua (1844 – 1910) je zde vidět desítky obrazů malířů, kteří ho ovlivnili nebo naopak mladších malířů, kteří z jeho díla vycházeli. Jeho velkým přítelem byl básník Guillaume Apollinaire, který na Celníkovo dílo upozorňoval ještě v době, kdy byl nezvyklý Rousseauův způsob malby terčem posměšků. Na výstavách (jednalo se o Salon nezávislých, kde mohl Rousseau coby neakademický malíř vystavovat, byl to salon bez ocenění poroty ale i bez cenzury) prý někteří lidé doslova hýkali smíchy, ale Rousseaua nikdy nenapadlo, že se mu vysmívají, měl absolutní důvěru ve svůj osobitý styl. Pozdější pochvaly pak přijímal jako samozřejmou věc. Salonu nezávislých předsedal malíř Odilon Redon, přítel Zdenky Braunerové. Apollinairovi se Celník odvděčil obrazem Múza inspirující básníka, 1909. Obraz znázorňuje Apollinaira s jeho přítelkyní malířkou Marií Laurencinovou stojící v hustém lesním porostu s květinami u nohou – Rousseau zde namaloval karafiáty, kterým se francouzsky říká karafiáty básníků.

Rousseau se uznání dočkal až na konci života. Byl v důchodu, mohl se cele oddávat malbě, hudbě a psaní drobných komedií. Jeho život byl těžký, potýkal se s nedostatkem peněz a musel se vypořádat s úmrtím dětí, dvakrát ovdověl. Na sklonku života se stal středem pozornosti mladé generace umělců: o jeho nevšední obrazy se zajímal Robert Delaunay, Georges Braque, Max Jacob, André Salmon a Pablo Picasso. Picasso v roce 1906 upořádal na oslavu Rousseaua dokonce večírek ve svém ateliéru Bateau lavoir, kde dosud odmítaný a vysmívaný umělec Rousseau za recitace veršů ostatních vesele pil a vyhrával na housle. Picasso si jeden z Celníkových obrazů koupil u vetešníka za pouhých 5 franků – je to velký Portrét ženy z r. 1895. Byl určen k seškrábání a k přemalování. Picasso ho v ateliéru pověsil na nejlepší místo a pronášel pod ním slavnostní přípitky na Celníkovu počest. Dodnes není jasné, zda Picasso tehdy myslel oslavný večírek pro starého Rousseaua upřímně nebo zda se jednalo o jakýsi happening mladíků.

Rousseau - La Carriole du Père Junier

Přezdívku Celník začal používat pro Rousseaua spisovatel Alfred Jarry, autor Krále Ubu a malířův kamarád, a to podle Rousseauova zaměstnání - Rousseau vybíral potravní daň a jeho působištěm byly říční přístavy v Paříži a okolí.

Rousseau na mnoha obrazech zachytil řeku, mosty, náplavky, lodě, parky, periferii Paříže s továrními komíny, povozy tažené koníky. Z jeho obrazů městské krajiny dílen, parků i nedělních promenád čiší klid a vyrovnanost. Průmyslová revoluce tvoří jeho městským obrazům jen přátelské pozadí. Na bleděmodrou oblohu ale Rousseau maloval s oblibou balóny, vzducholodě a fantastické dvojplošníky, které přímo odkazují na svět verneovek. Rousseau byl vášnivým čtenářem magazínů a letouny a parníky maloval podle fotografií.

Podle fotografií také maloval portréty.

Rousseau je autorem mnoha velkých portrétů žen, některé z nich mají v rukou květiny, nebo jsou květiny na pozadí. Většinou to jsou macešky, kterým se francouzsky říká pensée – myšlenka, nebo vzpomínka. Vzpomínka na milované ženy, které odešly na věčnost.

Jednou z dominant výstavy je slavný obraz (1889) ze sbírek Národní galerie v Praze: Já, portrét – krajina, autoportrét umělce s baretem, paletou v ruce a lodí s pestrými praporky na lanoví. V pozadí za pařížskými domy s vysokými komíny Rousseau vyobrazil Eiffelovu věž - jedná se o úplně první zobrazení na plátně Eiffelovy věže vůbec. Byla postavena stejného roku ke stému výročí francouzské revoluce, které Francie oslavila uspořádáním světové výstavy. Vysoko na nebi nad celníkem se vznáší balón. Rousseau měl rád moderní svět a neodvrhoval technické novinky jako jeho mnozí současníci (od Dumase ml. až po Zolu), kteří odsoudili Eiffelovku jako hanebnou stavbu, kterou by nechtěla ani komerční Amerika.

Rousseau - La Guerre

Další dominantou výstavy je rozměrný obraz Válka, (1894), jenž nachází obdobu jen v Picassově Guernice. Mladá černovlasá žena, napůl dítě, letí na černém koni – netvoru - nad válečným polem s polámanými stromy posetým mrtvými bílými těly. Rousseau se žádné války nezúčastnil, jeho účast na vojenské výpravě do Mexika je mýtus, ale vyprávění o válkách jej hluboce poznamenalo. Obraz Válka nezapadá do žádného z Rousseauových tematických cyklů. Je tragický, výstražný a jedinečný.

Rousseau žil v době, kdy Francie soutěžila s Velkou Británií na poli ekonomickém i vojenském. Organizovala světové výstavy (1855 a 1889), kde předváděla svou moc a vliv ve světě, technické vynálezy i exotické objekty pocházející z kolonií.

Rousseau byl velmi hrdý na svou vlast. V roce 1907 se konala konference o urovnávání mezinárodních sporů v Haagu. Při této příležitosti Rousseau namaloval naivní alegorický obraz Představitelé cizích mocností přišedší vzdát hold Republice ve znamení míru, 1907. Rousseau zde zobrazil podium s Marianou s frygickou čapkou se štítem nesoucím nápis Union des peuples (Spojení národů), žehnající mírové delegaci státníků včetně císaře Franze Josefa, císaře Viléma II. a žijících i zesnulých prezidentů francouzské republiky. V zástupu politiků stojí i černoch v krátké červené sukni a jiné postavy reprezentující zástupce francouzských kolonií a dalších států. Naivní a upřímný obraz Rousseaua oslavující francouzskou republiku okouzlil Picassa na Salonu nezávislých – obraz si zakoupil a ponechal si ho po celý život.

Rousseau - Charmeuse de serpent

Rousseaua fascinovala tropická příroda, rád se chodil dívat na tropické rostliny do botanické zahrady. Matka jeho přítele malíře Roberta Delaunaye se vrátila z cesty po Indii a pořádala domácí přednášky o této vzdálené zemi. Rousseau pod vlivem jejího vyprávění začal malovat obrazy s námětem divoké přírody v nejrůznějších odstínech zelené barvy.

Nejtajemnějším obrazem výstavy je Zaklínačka hadů (1907) – temná ženská postava s dlouhými vlasy hraje na flétnu, kolem krku se jí vine had, jiní hadi se vlní v trávě a na stromech. Žena s flétnou je symbolem primitivního souznění člověka s přírodou, je to černá Eva v zaniklém ráji. Úsměvně a zároveň záhadně působí obraz lidoopů v pralese s lahví mléka. Tento obraz milovali surrealisté. Největší inspirací jim byl obraz Sen (1910) : mladá nahá žena ležící na pohovce uprostřed pralesa naslouchá hře na píšťalu tajemné postavy temné pleti upřeně hledící na návštěvníky výstavy. Hudbě pozorně naslouchají lvi a ptáci.

Výstava v Musée d‘Orsay ukazuje Celníkovu tvůrčí cestu vedoucí od klidných pařížských přístavů až do exotických snových krajů. Pralesy, divoká zvířata bojující proti sobě, tygr napadající osamělého člověka v pralese, spící cikánka v poušti, záhadná hráčka na píšťalu v pralese jsou fantastické náměty naprosto ojedinělé ve výtvarném umění na přelomu 19. a 20. století, které Rousseau mistrně zpracoval svým neopakovatelným způsobem. Výstava ukazuje na díla jiných malířů, kteří našli v Rousseauově díle inspiraci (Victor Brauner, Diego Ribera, Carlo Carrà, Fernand Léger a další), ale kteří jeho jedinečnosti nedosáhli, vyjma Picassa. Jeho propagátory byli Alfred Jarry, Guillaume Apollinaire, Wilhelm Uhde, Ambroise Vollard. Díky nim bylo Rousseauovo dílo zachováno.

Musée d‘Orsay, socha Svobody, v popředí autorka

Návštěva muzea ve Francii poslední dobou začíná jako odbavení v letištní hale, když procházíte bezpečnostní kontrolou. Po návštěvě vycházíte ale klidně - můžete si rovnou zajít do blízké kavárny a pozorovat turisty z celého světa, jak trpělivě stojí ve frontě před muzeem, nebo mladé Francouze, kteří spěchají protestovat k Národnímu shromáždění.

Paříž, květen 2016