29.4.2017 | Svátek má Robert






VÝROČÍ: Jahody v zimě (od Beatles)

17.2.2017

aneb Jak John Lennon zavzpomínal na dětství a bylo z toho květinové léto

Je to jako v pohádce o dvanácti měsíčkách, nebo též v Schelingerových Jahodách mražených: 17. února 1967 vyšel v Británii (v USA o čtyři dny dříve) čtrnáctý singl Beatles – Strawberry Fields Forever / Penny Lane. Strana A je často označována za jednu z nejlepších písní skupiny - řekněme, že z nejprogresivnějších určitě. Co víc, vzklíčila tu kvalitativně nová hudba, jež předznamenala ono památné, květinové léto roku 1967.

Strawberry Field

Prodejní výsledky singlu nebyly již takové jako předtím, ale hudebně poctivým Beatles už o to ani nešlo. Dlouhá řada jedniček, čtyři roky předtím započatá tím už třetím v pořadí (From Me To You), spadla na druhé místo a předznamenala následný posun obliby kapely od ječících holčiček ke znalým fajnšmekrům. Několik příštích, komerčnějších singlů vrátilo sice skupinu ještě na první místo žebříčků, ale v Lennonově hlavě zůstala už zaseta psychedelická semínka, jež pak vyrostla do takových úžasných podivností, jako jsou písně I Am The Walrus, Happiness Is A Warm Gun či Across The Universe - vícevrstevných, blankytně rozepjatých sond do kosmického nekonečna, stejně jako vědomí jejich autora v té době.

Jelikož byla píseň zařazena i do filmu Magical Mystery Tour, existuje z ní dnes na webu krátká sekvence ve formě jednoho z prvních „videoklipů“:

Strawberry field byla monumentální viktoriánská budova nedaleko Johnova dětského bydliště v Liverpoolu, obklopená obrovskou zahradou, kam se uchyloval, když chtěl být sám: „Lidi jako já si jsou vědomi svého takzvaného génia, když je jim deset, osm, devět ... - vždycky jsem dumal, jak to, že nikdo neobjevil mě? To neviděli ve škole, že jsem chytřejší než všichni ostatní?“

Vzpomínka Johna k písni inspirovala, když se na podzim 1966 zúčastnil ve Španělsku natáčení filmu Jak jsem vyhrál válku (podle pacifistické Ryanovy klasiky z roku 1963). Pro roli seržanta Gripweeda musel se nechat ostříhat a osobnost vůbec mu tehdy procházela bouřlivými proměnami - Beatles už nekoncertovali a John, rodinným životem v luxusním domě znuděn, brzy měl již odejít od manželky, syna a nakonec také od kamarádů z kapely. Že si našel ženu, jež mu byla zároveň nejlepším přítelem, mají dodnes jemu i jí za zlé všichni; tehdy to zatím ještě ale byl stejný zoufalec jako ten Nowhere Man, v němž o sobě skepticky filosofoval už na albu Rubber Soul.

Bláznivě zamyšlený text písně je kongeniální s hudbou: „Let me take you down ́cos I ́m going to Strawberry Fields...“. Už obvyklá struktura sloka-refrén je tu naruby. Začátek v dur se přehoupne do rozpačité mollové septimy, kde se pak od druhého refrénu-sloky objevuje ten známý, jakoby duhový přechod. Nahrávka zpočátku působí, jako by si snad muzikanti dělali z posluchače legraci: mellotron jak od slepého flašinetáře na ulici, do toho jako by někdo zkoušel, zdali má na kytaře ještě všechny struny. Melodie-nemelodie, zpěvák jako by nevěděl, jak bude pokračovat, a přece suverénně posluchači tvrdí, že takhle to je – nech mě, ať tě vezmu s sebou tam, kde nic není skutečné.

Snový dojem pak Ringovy sofistikované bicí hodí do mohutných dechů a smyčců, pokroucených záludnými studiovými efekty (např. činely vmíchané pozpátku), přidávají se další stěny dojmů, obrazy připlouvají a mizí – monotónní Lennonův hlas graduje o level výš v temné naléhavosti nápěvu, triviálního jen zdánlivě, jak se čím dál víc ukazuje. Z jakési jakoby jen hříčky prosvítá najednou monumentální, rozkošatělá symfonie.

Neskutečný zvuk písně vznikl díky šťastné náhodě: jak už bylo dobrým zvykem, Beatles každou píseň pilovali v mnoha verzích, ba i tóninách. Vznikly tak dvě použitelné nahrávky, pomalejší a potom rychlejší, o půl tónu však posunuté. Píseň, jak ji známe ze singlu, je z první půlky tou zrychlenou první, pomalou verzí, a ve druhé zpomalenou tou rychlou - to od místa, kde John zpívá, že život se zavřenýma očima je easy. Rozdíly v ladění se sešly vyrovnáním tempa obou verzí – z experimentu (k nimž se potom uchylovali často) vzniklo šťastné spojení, zvukový efekt, jaký nikdo nemohl naplánovat...

Je-li pro čtenáře tato hudba také srdeční záležitostí, najde základy obou verzí tady:

a tady:

Ve finální podobě vyšla píseň jak na singlu, tak i jako otvírák tzv. Modrého dvojalba (Beatles 1967 – 1970), jež přináší výběr stěžejních (byť ne vždy nejlepších - jako zrovna konzervativní béčko tohoto singlu) písní z osvíceného období skupiny před rozchodem; je příznačné, že Strawberry fields tuto sérii zahajují.

Nezapomenutelná jahodová pole vyšla právě před padesáti lety a spustila krátkou sezónu, kdy se zdálo, že svět je konečně spasen - hudbou, jež se v té době hromadně rodila v nebývalé kvalitě (vzpomeňme jen, jaké písně tehdy vznikaly i u nás...). To už nelze zopakovat – jen znovu a znovu poslouchat.



Diskuse


V. Doležal
9:31
20.2.2017

P. Švejnoch
10:03
17.2.2017

M. Krátký
1:41
17.2.2017

počet příspěvků: 3, poslední 20.2.2017 09:31









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.