Do jižní Alabamy se jaro vrací brzy. Teploty mohu ještě kolísat, ale příroda se probouzí už v lednu. Jako první začnou kvést dekorativní keře a stromy, většina z nich teprve později nasadí nové listy. Na pohled je to krása, bohužel většina květů je bez vůně (třeba kamélie a azalky).

Kamélie v Alabamě kvetou už od ledna

Vzduch začíná být provoněný až od druhé poloviny dubna. To už se teploty trvale pohybují kolem třicítky a citelně stoupne vlhkost vzduchu. Právě vlhký vzduch umocňuje vůni všeho, co začne kvést nejen u domů, ale především ve volné přírodě. Když vyjdete ve dne a hlavně večer ven, směs vůní vás doslova ofoukne. My „znalci“ se jen zhluboka nadechneme a téměř v zasnění zašeptáme: „Ahh, the scent of the South!“ Velká škoda, že se nedá vyfotit vůně amerického Jihu.

Jarně rozkvetlá louka

Vysoká vlhkost vzduchu bývá úmorná, ale voňavý duben a květen mám ráda. Nejkrásnější a nejvoňavější jsou louky a pastviny. Nejsou tak různobarevné jako evropské, nekvete a nevoní na nich heřmánek, mateřídouška, kopretiny či řebříček. Na těch zdejších převažuje barevný jetel, divoká verbena, různé droboučké kytičky, barevné traviny. Buď jsem už dávno zapomněla, jak krásně medově umí jetel vonět, nebo ten americký voní silněji.

Kvetoucí jetel krásně voní

To, co já nazývám loukami, vlastně opravdové louky nejsou. Jsou to většinou prázdné městské pozemky, čekající na zástavbu. Výhoda pro nás, máme kam chodit na procházky s Trixie. Vše na nich vyrostlo a rozmnožilo se určitě samovolně, bez zasetí. Pokud na nich město trávu vůbec seká, děje se tak velmi zřídka a jetel i ostatní kvítí tam roste, kvete a voní hodně dlouho.

Červená mimóza jemně voní

Při stoupající vlhkosti a horku voní nenápadná kvítka divokých keřů, mírně akátovou vůni vydávají modré a fialové hrozny kvetoucí vistárie nebo krásné štětičky červené mimózy. Některé rozkvetlé keře a břečťany mají silnou vůni jednotlivě. K jiným byste přičichli a vůně by byla sotva znatelná. Ale když ji znásobíte hustotou keřů – máte pocit, že do vzduchu kolem někdo rozprášil parfém.

Rozkvetlé stromy červené mimózy

Co se tu jednou dostatečně zakoření, hned tak nezhyne. Bohužel právě různé břečťany jako zimolez, popínavý jasmín nebo katzoo sice krásně voní, ale v přírodě je to plevel, jehož šlahouny dokáží příživnicky obrůst a nakonec zadusit svého hostitele. Pokud takový plevel pouze posekáte, ale ze země nevydolujete kořeny, další jaro vše vyroste znovu, rychleji a košatěji.

Divoká verbena se dá trhat do vázy

Příklad přímo z naší zahrady. Voňavý jasmín nad bazénem a směs jasmínu a zimolezu na jeho opačné straně byly kdysi také jen malé sazenice. Když jsme dům koupili, zasadila jsem je tam, aby trochu oživily holé kmeny dřevin. Bláhově jsem si představovala, že se budou po kmeni jen mírně, dekorativně omotávat. Jenže krátce nato jsme odjeli na pár let do Německa.

Jasmínová pergola

Po návratu jsme měli dvě možnosti. Buď rozmnožený jasmín vytrhat, nebo jeho růst krotit. První možnost znamenala vykácet rovnou cedrový keř, protože byl tak obalený jasmínem, že pročistit jen větve by byl nadlidský úkol. Navíc bychom přišli o tu nádhernou vůni. Tak jsme vybrali možnost druhou a manžel teď rok co rok voňavý plevel krotí v jeho růstu (jasmín je celoročně zelený). Původní cedrové větve jsou teď v menšině, jen těm nejsilnějším se podaří prorazit na světlo. Ale my máme u bazénu hustou voňavou pergolu, pod kterou je příjemný chládek k posezení.

Také mučenka tu hojně roste

Stejně nesmrtelné jsou zdejší druhy jižanské trávy. Jakmile se dostatečně zakoření, nezničí ji ani žár, ani sucho. Po zimě nebo mnohadenním (či týdenním) suchopáru stačí jeden pořádný lijavec, aby se na pohled mrtvý trávník přes noc zazelenal. Vůně čerstvě posekané trávy a vlhký, vonný dech zdejší přírody nás pak provází až do podzimu. Zatímco se chudák manžel potí u sekačky i dvakrát týdně, já ho sice zásobuji tekutinou, ale jinak jen bezpracně nasávám tu úžasnou vůni.

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.