Dnes se ukáže, jak volila Itálie v mimořádných volbách. Ústřední téma je stejné, jaké nás čeká při příštích řádných parlamentních volbách. Jde o to, zdali zvítězí koncepce rozumného hospodaření anebo koncept života na dluh. Tento koncept je samozřejmě přitažůlivější a je to jedna z hlavních příčin úpadku celé Evropy, který už je očividný. Navíc je zřejmě nezastavitelný: i francouzský prezident Hollande se oficiálně vzdal pokusů držet se celoevropských úmluv a nehodlá držet hospodářství na dohodnutých úrovních schodku.

To je zdroj argumentace zastánců větší celoevropské integrace. Vychází z předpokladu, že integrovaná Evropa se nebude muset podbízet voličům tak, jak to dělají politické strany národních států. To je ovšem obrovská iluze, která žene vodu na mlýn nejenom dezintegrujícím, nejenom euroskeptickým, ale rovnou antidemokratickým koncepcím. U nás to byl pořád ještě okrajový Okamura, který sice prohrál v pro něj nevyhratelném závodu s cílem Hrad, ale drápkem uvázl, je senátorem a jeho hlas je slyšet. V Itálii má také svého protějška, komika hlásajícího euroskepticismus, ale také odpor proti klasické demokracii založené na principu parlamentních stran.

Z těchto programů jde strach... jenom jednu útěchu můžeme mít: lidé jsou dnes příliš líní na to, aby se aktivně politicky angažovali. Za fašisty v Itálii, za nacisty v Německu a komunisty v Československu se aktivně angažovaly milióny lidí. To se dnes chválabohu čekat nedá. Z italských voleb tedy vzejde nejspíš patová šlamastyka, na jakou jsme si za dvacet let zvykli i u nás. Ale mějme na paměti, že podstatná je ekonomika a ta upadá všude v Evropě, nejen v Itálii. A tento úpadek může časem zplodit horší hrozby.