24.4.2024 | Svátek má Jiří


VOLBY: Politika bohužel není mariáš

30.8.2013

Pokud si vzpomínám na svá studentská léta, mariáš byl vždy jistou hazardní hrou. Záleželo pouze na tom, jestli se hrával mariáš desetníkový, případně korunový nebo dokonce stokorunový. V tom posledním případě se dají vyhrát (nebo prohrát) obrovské sumy. Matně si pamatuji, jak to vypadalo, když bylo rozhodnuto, že se nemíchá. Tedy, že se karty složí tak, jak padaly a rozdává se znovu. Což znamenalo výhodu pro ty mariášníky, kteří si dokázali pamatovat, jak karty předtím padaly.

Pokud se stalo, že někdo přesto omylem karty zamíchal, byl ohlášen renonc a bylo nutno karty znovu velice pečlivě zamíchat a rozdat. Aby byly podmínky hry pro všechny stejné. To mi připomnělo situaci, kdy různí naši stoupenci nových voleb prohlašovali, že je třeba "znovu rozdat karty". Nic proti tomu.

Jenže v případě nového rozdávání karet seděli u stolu čtyři (nebo tři) mariášníci, kteří hru perfektně a profesionálně ovládali, a nové rozdání karet bylo v jejich pojetí naprosto demokratické. Otázkou je, zda se k letošnímu volebnímu stolu dostanou hráči, kteří nové rozdání karet (za předpokládaného přepečlivého zamíchání) budou schopni využít ke svým případným výhrám. A zde jsme u velice smutného meritu věci.

Vezměme si příklad politické strany, které je přisuzován, nikoli neprávem, zisk největšího počtu mandátů. Nebudu ji jmenovat. Jisté je, že se na kandidátkách této strany dostanou opět do čela ti, kdož byli mezi zvolenými poslanci v minulém období. To je nesporné. Takže z hlediska "nového rozdání karet" se vlastně nic nezmění. Stále tam bude Sobotka, Hašek, Zaorálek, Tejc a jiní. Namítnete, že spolu s nimi se mohou dostat do parlamentu desítky nových (a dejme tomu vzdělaných a spravedlivých) poslanců. To je pravda.

Nu a k čemu dojde poté. V rámci zasedání nové sněmovny dojde k volbě výborů, místopředsedů výborů (kterých může být, jak známo z minulých let, téměř neomezený počet) a podvýborů. Najednou všichni zjistí, že základní poslancův plat může velice rychle nabobtnat. Ani v tuto chvíli ještě o nic nejde. Jenže k tomu, aby se ten či onen stal předsedou či místopředsedou toho či onoho výboru (podvýboru) je potřebná jistá míra loajality. My ti dáme funkci, ale budeš hlasovat, jak rozhodne klub. A návrhy na rozhodnutí klubu dává kdo? Inu ti tři, čtyři poslanci z doby minulé sněmovny. Takže se vlastně nic nezmění, pokud jde o tuto konkrétní vítěznou stranu.

Podobné to je bohužel i v těch ostatních stranách, které mají již tento systém vyzkoušen. Takže žádný poslanec nemůže překročit hranici vymezenou poslaneckým klubem. Jinak by byl vyobcován. Tedy vlastně nejde o "nové rozdání karet". Programové prohlášení strany či jiné vize v tomto případě nehrají naprosto žádnou roli.

Stále by ještě nemuselo na tom vše být nic špatného, kdyby ona nejmenovaná strana šla do voleb s jasným konkrétním a promyšleným programem. A řekla dopředu, s jakou stranou je ochotna tento program prosazovat. Protože víme, že žádná strana nezíská potřebných 51 procent. Ona tendenční a naprosto nesprávná "Luxova poučka", že koalice se uzavírají až po volbách, je nesmyslná. Strana by měla říci již v průběhu voleb či dokonce před nimi, s kterou další stranou je ochotna vytvořit koalici. Je to riskantní, ale poctivé. V takovém případě může volič volit racionálně a není vystaven pozdějším zklamáním. Pokud ovšem jednání " jeho" strany po volbách není pouze spekulativní.

Z čehož všeho plyne, že se po volbách nedočkáme vůbec žádné změny. Z dvou stovek poslanců postupně vznikne množina funkcionářů řady výborů a podvýborů. Jako celek budou hlasovací mašinérií oněch několika "vůdců", kteří se do parlamentu dostanou vždy.

Pokud se dostanou do parlamentu čirou náhodou i jiné menšinové subjekty či různá hnutí, nebudou mít v žádném případě sílu tento zaběhnutý systém jisté "poslanecké korupce" změnit. I oni jí podlehnou. To známe z minulosti.

Takže si říkám, proč tolik hazardujeme a nedáme tu miliardu, kterou nás budou volby stát, panu prezidentovi Miloši Zemanovi do fondu na splácení státního dluhu. Alespoň by to veškeré naše konání mělo nějaký smysl. I když by to našemu státnímu dluhu ani v nejmenším nepomohlo. Pouze snad zakladateli toho fondu.

Takže závěrem. Hra v mariáš se mi zdá daleko demokratičtější než hra na demokracii, v které jsme již více než dvacet let nedobrovolnými aktéry. Naše nedobrovolnost spočívá v naší neschopnosti i v našem nízkém sebevědomí doprovázeném minimální vzdělaností a kvalifikovaností. Bohužel. Daleko vzdělanější car sousední velké říše dívá se s radostí na naše selhávání v pravidlech, která by znalci mariáše prohlásili za absurdní. A vyhlásili by renonc. Jenže mariášníky, jak známo, do sněmovny nevolíme. A víme proč.

P. S. A stále slyším, že dnešní KSČM nemá s tamtou KSČ nic společného. Ani právně, ani jinak. Formálně ano. Ale jestliže za ni kandidují lidé, kteří se v té předchozí "znamenitě" angažovali, tak zde nesporná kontinuita je. Ale i oni mají svůj poslanecký klub. A disciplínu úplně nejtvrdší.