19.3.2024 | Svátek má Josef


VOLBY: Pobřeží kocoviny

12.10.2016

Zdá se, že z výsledků krajských voleb má málokdo radost, zato je každý komentuje. Přidávám se tedy k davu komentátorů s několika postřehy. Dojde i na čísla, jako vždycky.

*****************************

Začal bych u nízké volební účasti. 34 % věru není mnoho. To ale neznamená, že demokracie v ČR je v krizi. Mám za to, že příčina je jinde – voliči se prostě s existencí Senátu ani krajských zastupitelstev vnitřně nesmířili a nepovažují je za zcela legitimní.

Senát existoval již za první republiky a míval tehdy dost špatnou pověst. Ferdinand Peroutka jr. se k němu v časopise Přítomnost vyjádřil takto:

Už tehdy, kdy byl vytvořen senát v této podobě, ozvaly se hlasy, že k ničemu nebude. A ukázalo se vskutku, že po celou dobu svého trvání neučinil ničeho, co by se podobalo činu. Naprostý úpadek jeho vlivu jest mimo jiné pozorovati také z té okolnosti, že jeho členové, ač je mezi nimi jistě řada významných osobností, byli úplně odsunuti stranou, jde-li o sestavování vlády. Zatím má senát pro politické strany jen tu nepopíratelnou výhodu, že mohou v něm umístiti své politické veterány, o které by se, kdyby nebylo tohoto pensijního ústavu, musili mnohdy postarati jinak...

Senát v novodobé České republice také není výsledkem žádného všelidového toužení po druhé komoře parlamentu. Byl „upečen“ v době zániku československé federace, kdy poslanci Federálního shromáždění přišli o svoji práci. Právě nový Senát jim měl sloužit jako náhradní působiště, aby si příliš nestěžovali.

Uvažovalo se dokonce o zřízení tzv. Prozatímního senátu, který by vůbec nebyl zvolen a působil by pár let bez potvrzení voliči. Z toho sešlo a Senát byl nakonec poprvé řádně zvolen v roce 1996, ale dojem nadbytečnosti a „uměle vytvořeného koryta“ už zůstal. A o dvacet let později není o nic slabší než předtím. Divíte se nízké volební účasti? Vnuťte lidem nějaký orgán shora a zákonitě se to stane.

Zřízení krajů také neprovázelo žádné velké nadšení národa. Pamatuji si, jak jsem tehdy čekal na pražském Hlavním nádraží na vlak do Ostravy. Davem cestujících procházel kamelot s novinami a vyvolával: „Co to té naší ubohé republice zase udělali!“ Měl na mysli právě zřízení „vyšších územně správních celků“, kterým se tehdy ještě ani neříkalo „kraje“. Najděte mi dneska člověka, který chová tuhle krajskou správní strukturu v úctě, a já vám ukážu deset dalších, kterým je úplně ukradená.

Nu, pojďme dále.

*****************************

Velké překvapení mi přichystal můj rodný Moravskoslezský kraj.

Ostravsko bylo kmenovou voličskou základnou levice už za císaře pána. Vůbec jsem nečekal, že by se tam do krajské vlády mohla dostat ODS, ale všichni Sobotkovi muži, zejména hejtmanský kandidát Miroslav Novák, to přeci nějak dokázali.

Není to jen náhodný výkyv. Zde máte výsledky ČSSD v Moravskoslezském kraji za posledních 10 let.

Pobřeží kocoviny 1

Od 40 % k 16 % – ČSSD v Moravskoslezském kraji

16,6 %, které nyní ČSSD získala ve své bývalé baště, jsou mimořádně závažným varováním. V další baště – Ústeckém kraji – nedosáhla ani na 12 %. Podobá se to roku 2010, kdy ODS v komunálních volbách poprvé prohrála v Praze. Další varování už nebude, další zastávka se jmenuje „pidistrana“ a může nastat už za rok na podzim.

Socialistům, kterým na jejich straně záleží, bych doporučil prostudovat osud jejich polských a maďarských kolegů. Polská soc-dem koalice se v posledních volbách ani nedostala do Sejmu, protože nepřekročila osmiprocentní laťku určenou koalicím. Maďarská socialistická strana živoří v opozici a její voliče převzal levicově-nacionalistický Jobbik. Právě dnes vyšla zpráva, že zkrachoval socialistický deník Népszabadság, do kterého jeho rakouští vlastníci už nechtěli vkládat další prostředky. To je, jako by u nás zkrachovalo Právo.

Takže pozor, tam na levém křídle. Můžete skončit úplně stejně.

*****************************

V této souvislosti: způsob, jakým Bohuslav Sobotka přistoupil k výsledkům své strany, se mi jeví mimořádně nešťastným. Takhle se lídr nechová. Snažit se vyhnout zodpovědnosti za debakl, to nezapůsobí dobře na nikoho. Lidsky to chápu – člověk má tendenci umenšovat svůj vlastní podíl na kolektivním neúspěchu – ale lídr musí tuhle vlastnost v sobě potlačit, jinak za mnoho nestojí.

Za úplnou katastrofu ovšem považuji nové heslo Já jsem změna, které předseda vlády vyslovil v rozhovoru pro Seznam.cz. Že prý se chce orientovat na mladé lidi a učit se od Pirátů.

Pane Sobotko, Piráti jsou tříprocentní strana. Uvažoval jste někdy, proč tomu tak je? Podívejme se společně na demografický strom České republiky a přemýšlejme nad ním.

Pobřeží kocoviny 2

Složení populace ČR podle věku

Jak vidno, mladých obyvatel (18-30) je poměrně málo, 15 %. Ale to není všechno. Jejich volební potenciál pro ČSSD je ještě daleko nižší. Proč?

Musíme odečíst cizince. Graf zahrnuje obyvatele ČR, nikoliv jen občany s volebním právem. V univerzitních městech je spousta mladých Slováků, Ukrajinců, Rusů či Balkánců, kteří zde studují. Jedu-li v Praze tramvají, dost podstatná část omladiny nemluví česky.

Dále musíme odečíst ty mladé, kteří se o politiku nezajímají. Těch je hodně. Vůbec nejde jen o český jev. Generace narozená v 90. letech je politicky neaktivní po celém světě. Proč, to by bylo na samostatnou esej, ale pokud je nedokáže zmobilizovat ani Donald Trump nebo Marine Le Pen, nedokáže to pravděpodobně ani Bohuslav Sobotka.

Pak tu máme skutečnost, že hodně mladých se v okamžiku voleb nachází mimo svoje trvalé bydliště. Například na studentské koleji. Náš volební systém sice umožňuje hlasovat jinde, ale chce to přípravu předem (voličský průkaz). Kdo s tím nepočítá předem a není přítomen v trvalém bydlišti, nemůže jít volit jen tak spontánně, protože se mu v sobotu najednou zachtělo.

Nu a konečně je tu otázka, kolik mladých by volilo nalevo. Pokud už se někdo mladý zajímá o politiku, je to spíš ten typ rebela, který to chce „natřít establishmentu“. ČSSD a Sobotka jsou přímo ztělesněním dnešního establishmentu. Opravdové zakázané ovoce jsou dnes nacionalisté, o kterých mladý rebel slyší ve škole, že jsou „fuj“, protievropští a vůbec tabu. Jenže takové kázání od katedry může mít právě opačný účinek, než je zamýšleno. V nedávných volbách na Slovensku získal Marián Kotleba a jeho LSNS celkem 22,7 % hlasů prvovoličů mezi 18-21 lety, tedy trojnásobek toho, co od starších lidí. Docela by mě zajímalo, kolik prvovoličů o minulém víkendu hlasovalo pro Okamuru.

Takže, započteme-li tyto vlivy, zbývá pár procent celého českého elektorátu, o které se perou zelení, Piráti, TOP 09 a různé místní levé spolky jako PRO!Ústí neboŽít Brno, pro které je i Strana zelených příliš pravicová. Teď by se měla přidat do boje ještě ČSSD – nu, mnoho štěstí.

Mladí intelektuálové z Deníku Referendum či A2Larmu mohou nad tímto posunem jásat, ale jejich posvátná témata (gender, inkluze, Romové, antirasismus) jsou kmenovým voličům ČSSD v nejlepším případě lhostejná, v nejhorším je aktivně štvou. Z paneláku v Ostravě-Dubině vypadá svět úplně jinak, než z kampusu Fakulty sociálních studií. Na hlasy odcizené nižší příjmové vrstvy už se těší několik konkurentů, Okamurou počínaje a Babišem konče.

Sobotka

*****************************

Pokud jde o strany, rád bych okomentoval ještě TOP 09. Kdyby šlo o potravinu, překročila by dávno mez svojí spotřeby.

V době svého vzniku těžila TOP 09 ze tří okolností, které pominuly. Společně s nimi pominul i důvod její podpory.

- Kolem roku 2010 byla veřejnost velmi protikorupčně naladěna a ODS byla vnímána jako totálně zakmotrovaná strana. Pravicoví voliči hledali nový domov.

- Na scéně neexistovala žádná konkurence.

- Evropská unie, ke které se TOP 09 nejen přihlásila, ale přímo přikovala ocelovým řetězem, se široké populaci jevila jako byrokratická, nudná, leč stabilní a převážně neškodná organizace.

Dnes je všechno jinak.

- Protikorupční tažení skončilo fraškou a veřejnost je z něj poněkud unavena.

- Konkurence je více než dost, STAN či KDU-ČSL jsou daleko aktivnější než tehdy.

- Evropská unie jde z krize do krize a v jejím čele stojí nyní Jean-Claude Juncker, jehož charisma a diplomatické a vyjednávací schopnosti by se daly srovnat se zdrogovaným šimpanzem. Odlesk těchto skutečností a událostí se samozřejmě na preferencích TOPky projeví.

Propad pod pětiprocentní hranici zhruba odpovídá mým zkušenostem. V mé věkové kategorii (dejme tomu 30-45) znám poměrně dost konzervativních voličů, vesměs otců a matek od rodin, a od několika z nich jsem slyšel výroky typu „Jednou, dvakrát jsem to hodil TOPce, ale už nikdy více!“ Podotýkám, že jde o lidi z různých koutů republiky, kteří se navzájem neznají. Není to reprezentativní vzorek, ale přesto: jestliže TOP 09 nyní uzavírá koalici s marxisty z Žít Brno, je to náznak, že třídu konzervativních voličů středního věku opustila a zaměřila se rovněž na boj o hlasy mladých městských aktivistů z levé části spektra. Nu, mnoho štěstí.

*****************************

Poslední komentář, protože esej začíná být dlouhá.

Letošní senátní volby byly poněkud přeMUDrovány. Ve 27 obvodech se o senátorská křesla ucházelo celkem 30 nositelů titulu MUDr., a to i za strany, které jinak hlasitě bojují proti „populismu“. Co je toto jiného, nežli populismus? Čiší z toho snaha zneužít dobré jméno lékařské profese pro politický boj.

Na doktorském šturmu mi vadí ještě jedna věc. Kvalitního lékaře je na sezení v Senátu škoda, ten by měl radši léčit lidi. Průměrného či špatného lékaře zas není důvod odměňovat politickým vavřínem.

Lid na tento trik naštěstí zas tak moc neskočil a do druhého kola se MUDrů dostalo jen osm. Snad se z toho strany poučí a příště nás budou manipulovat méně nápadným způsobem.

*****************************
*****************************

Hudební epilog

Tato skladba nijak nesouvisí s tématem. Naštěstí.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora