Saturnin, krásná Jirotkova knížka, končí situací, kdy tento výjimečný člověk, jinak sluha či komorník, opouští svého pána a zůstává na dědečkově venkovském sídle. S dědečkem se pak věnují velmi záslužné činnosti, a sice uvádění románových příběhů na pravou míru.

Různé příhody ze Saturnina je možno použít jako měřítko pro mnoho a mnoho životních situací, ale letošní volby by jej určitě nadchly. Neuváděl by ale na pravou míru románové příběhy, ale volební hesla.

- „Žijeme tu spolu“ a „Pro lepší Prahu 3“ je sice hezké, ale autor hesla pozapomněl, že propagovaná strana měla situaci v oné Praze 3 po několik volebních období pod kontrolou a mohla ji již dávno zlepšovat.

- „Uděláme Prahu bohatší“ zní líbivě, ale Praha je sama o sobě už nyní hodně bohatá, rozpočet je před 50 miliard. Autor sloganu ale neuvádí, že bohatství Prahy vytváří i více jak 300 tisíc lidí, kteří dojíždějí. Ti ale v Praze nevolí, proto asi není nutné chtít, aby i jejich města byla bohatá. Ve sněmovním klání o rozpočtové určení daní pak vždy stojí proti sobě hlavní město a zástupci těch, kteří bohatství Prahy spoluvytvářejí. Ale možná autor předpokládá, že sympatický pán na fotografii s oním textem bude chodit na Mariánské náměstí a tam dosypávat do městské pokladny zlaťáky.

- „Petr Prahu fakt nakopne“? Tak to děkuji, nechci! Praha potřebuje rozumnou správu a ne fotbalisty.

- „Na prahu změny“ slovní hříčka práh a Praha je sice roztomilá, ale heslo o změně bylo módní tak před čtyřmi roky. A až ta změna nastane, co bude za čtyři roky po ní? Jak je ve slovníku mediálních mágů možné toto slovo stupňovat? Změna….. Sleva…….Výprodej?

- „Zlevníme život všem Pražákům“ . A kdo to bude platit?

- „Ministr je jen funkce, Žižkov je životní styl“ stojí pod fotografií usměvavého pána s malým bříškem a perfektně uvázaným motýlkem. Na mou duši: pány s perfektně uvázaným motýlkem v Cimburkově, Lupáčově, Černínově ulici nepotkávám a na Prokopáku už vůbec ne.

- Plakát strany s velkým Z přes celou plochu je vyveden v barvách zelené a červené. Že by opravdu potvrzení o melounech? Navrch zelení, uvnitř rudí?

- Pousmání budily dva plakáty na voze tramvaje, umístěné vedle sebe: divadelní hra „Po čem muži touží?“ a hned vedle heslo „Hospodařit a nezametat pod koberec“. Na refýži se pousmáli všichni

- Stejná strana na jiném plakátu mluví o vyřešení dopravy. Tvůrci textu asi nevědí, že nositel tváře nad oním heslem, který postupně prošel snad čtyřmi politickými stranami, měl dopravu ve své městské části v kompetenci nejméně čtyři roky. Řešil, nevyřešil. A teď chce řešit v Zastupitelstvu hl. m. Prahy?

- A metro až do obýváku? Saturninovi by se to asi líbilo, ale realita je jiná. Pán na plakátu, garantující, že „Déčkem až domů“, možná neví, že o trase D metra tak, aby vedla před Basilejské náměstí, se v zastupitelstvu hl. m. Prahy hovoří a hovoří a hovoří někdy od roku 1998. Když to hovoření bylo příliš dlouhé, obecné a hlavně bezvýsledné, zamýšlela si městská část nechat sama vypracovat studii požadovanou trasou. Pak přišly volby, které vše zastavily, a situace se pohnula jiným směrem. Ale ta parcelka mezi Želivského 11 a 13 je stále rezervována pro použití pro budoucí metro. Majitel s ní nesmí 29 let nakládat. A tak uvidíme, jestli nové volební období přinese posun naším směrem.

- Letos kampaň obohatilo nové slovo použité v zajímavém a silném hesle „Budu krotit mocižrouty“Ale máme zároveň i senátní volby. Minulé byly před šesti roky. I když je práce v Senátu hlavně o legislativním procesu, se zájmem můžeme číst, co kandidáti hodlají udělat:

- Z jiného plakátu se dívá neutrální tvář s heslem „Odvaha žít v pravdě“. Když ale zalovíte v paměti, před šesti roky, v předchozí senátní kampani, členové volebního štábu tohoto pána, on sám určitě nikoli, polepovali plakáty konkurentů hrubými, sprostými, ale hlavně lživými proti-hesly. A že by „Nejaktivnější senátor“? Na našem obvodě jsem ho viděla za předchozích šest let třikrát, kdy sem zabloudil ze svého bydliště, které je téměř na předměstí Plzně. Z toho dvakrát při nějaké slavnosti, kterou přímo přenášela televize.

- „Klimatickou změnu musíme řešit“ zní z jiného plakátu. Tento pán si alespoň nehraje na to, že zná konkrétní problémy svých voličů, ale žije ve vysokých sférách.

V jedné písni Karla Černocha se zpívá „Hej, páni konšelé, vyslyšte jediné přání…“. V Praze by to přání nebylo jediné, Praha posledních osm let stála, nebo ji zahlcovaly lapálie a také havárie. Důležité věci se neřešily. A tady zmíním poslední heslo „Starostové na Magistrát“ (neřeším, že slovo Magistrát je v této souvislosti zavádějící). Je to hezké, že starostové chtějí upřednostňovat zájmy svých 57 městských částí. Ale budoucí „magistrátní“ páni konšelé by si měli uvědomit, že - řečeno slovy Pavla Béma - Praha je matka měst a ne 57 vesnic. A tato matka měst má v posledních létech hodně velkých starostí. Ti, kdo budou zvoleni, se už neschovají za hesla, ale budou muset složité situace, do nichž se Praha jednáním těch dnes vládnoucích konšelů dostala, řešit a vyřešit. A to dá hodně práce.

Foto: Jiří Wagner