Před volbami se žádná strana nechová rozumně ve smyslu ve prospěch svěřeného státu. Chová se rozumně ve prospěch svůj, s cílem získat co největší podíl na rozdělování státních peněz. Jestliže tedy Fischer vzkazuje "těm, co přijdou po něm", aby mírně zvýšili daně a hodně snížili výdaje, koleduje si o odpověď "tomu se to radí, když nemá za sebou voliče".

Na Fischerovu vládu budeme vzpomínat jako na dobrou, ne-li nejlepší vládu, jakou jsme měli. Vede to k přemýšlení o smyslu demokracie. Jak to,že vláda, která byla jmenována a nevzešla z voleb, se ukázala v tak dobrém světle?

Na toto téma lze sepsat nejedno řečnické cvičení, ale praktického významu to nemá. Pravidla jsou nastavená v jiném směru a potřebujeme vládu vzešlou z voleb. Jde o to, aby volby dopadly jinak než půl napůl, to je ten problém, který za nás nevyřeší odkaz ani Fischerův, ani Vinnetouův.