Před očima veřejnosti došlo k obrovské spekulativní akci, toho druhu, jaké známe z amerických detektivek: někdo se včas dozví, kudy povede nová dálnice, za babku skoupí pozemky a je z něho multimilionář. V detektivkách se to dozví pokoutně, nějakými vnitřními informačními cestami. U nás si stačilo přečíst Lidové noviny nebo jiný deník.

Je hezké, že Jiří Paroubek upozorňoval ministra zemědělství Zgarbu na „nedobrou situaci“ v Pozemkovém fondu. Je hezké, že sám ministr Zgarba svolal „už prvního září“ tiskovou konferenci, na níž o problému informoval veřejnost. Jenže, když jde o hrozbu finančních ztrát v astronomické dimenzi, nestačí informovat a svolávat. Premiér ministr i ministr jsou povinni v takových případech třeba zahýbat nebesy. Nestačí upozorňovat. Je nutno konat až na doraz možností a hlavně – s pozitivním výsledkem. Což se očividně nepovedlo, protože výsledek je trapný: pozemky jsou v rukou spekulantů a znechucená veřejnost sleduje tanečky v rytmu konejšivé písně na nápěv „já za nic nemůžu“. Nestalo se to poprvé, a máme právo se obávat, že to není naposled: v systému kolektivní nezodpovědnosti jsou takové věci nejen možné, ale nevyhnutelné.