28.3.2024 | Svátek má Soňa


VESMÍR: Porodní bolesti kosmické turistiky

15.1.2015

V roce 1998 předpověděl spisovatel sci-fi Arthur C. Clarke: „Kosmická turistika se stane po roce 2010 velkým byznysem. Kosmické cestování je dnes ve stejném stádiu vývoje, jako bylo letectví v roce 1910.“ Skutečnost? Dosud VE VESMÍRU BYLO JEN SEDM TURISTŮ, jenže ten poslední už před šesti lety. Letos by chtěli letět slavní umělci. Blíží se věk kosmických výletů?

Zavřou vás do stísněné kabiny a divoce ji roztočí na rotujícím rameni. Může to trvat jen deset minut, ovšem vaše hmotnost během zátěžového testu na centrifuze bleskově vzroste pěti – až desetinásobně.

Prošli jste bez poskvrny testem přetížení kosmonautů, které vás možná čeká při návratu z vesmíru? Dobrá, vaše tělo by let do kosmu sneslo. Budete nuceně dýchat řídký vzduch. A lékaři si proklepnou váš zdravotní stav do poslední cévy – vše musí být ve stoprocentním stavu. Jedinou tolerovanou výjimkou mohou být dioptrické brýle, samozřejmě speciálně vytvrzené.

Když to všechno vyjde, máte slušnou šanci stát se kosmickým turistou. Pak už zbývá opravdu jen maličkost k tomu, abyste mohli nastoupit do seznamovacího kurzu s ruskou lodí Sojuz a ruským modulem Mezinárodní vesmírné stanice – totiž zaplatit pár desítek milionů dolarů za letenku na cestu, která trvá přibližně týden.

První kosmičtí turisté na prahu 21. století investovali do svých výletů „jen“ po 20 milionech, loni už však inkasovala Ruská federální kosmická agentura Roskosmos od historicky osmé turistky Sarah Brightman 50 milionů dolarů (v přepočtu přes miliardu korun). Britská muzikálová diva, uvyklá na záři reflektorů a davové ovace, letos na podzim svlékne koncertní šaty a podstoupí v kosmické kombinéze tvrdý trénink v ruském Hvězdném Městečku. To vše s cílem zazpívat jako první umělkyně na podzim z vesmíru. A není zdaleka sama, na vesmírné lety či aspoň výlety na hranici kosmu se hlásí s konkurenčními projekty též hollywoodští herci Leonardo DiCaprio nebo Angelina Jolie.

Turisté jako finanční záplata

Ačkoli současným odvážným vizionářským projektům kosmické turistiky vévodí Američané, prakticky ji dodnes dokážou realizovat pouze Rusové s raketami Sojuz. Tedy pokud mají zrovna místo. Dodá-li jim astronauta pro plánovaný let NASA nebo ESA, je to pro ně daleko lukrativnější – kosmické agentury platí Rusku 75 milionů dolarů za sedadlo, ovšem s návratem za půl roku.

Ostatně vždycky jde o peníze. I dlouho nemyslitelné cesty amatérů do vesmíru umožnila prázdná kasa Ruské federální kosmické agentury Roskosmos. Ta se rozhodla ve druhé polovině 80. let minulého století vyhlásit konkurz na kosmické turisty s nadějí, že se přihlásí nějaký americký milionář a Rusové aspoň zčásti vylepší svůj chabý rozpočet.

Zprostředkování se ujal americký podnikatel Eric C. Anderson. Založil kvůli tomu v roce 1998 firmu Space Adventures, která bohaté zájemce o vesmír lákala. Přihlásilo se několik adeptů, avšak postupně všichni odpadli. Zůstal jedině Američan Dennis Tito. Inženýr, jenž se podílel v NASA na konstrukci prvních automatických sond k Marsu a Venuši, později z vládních služeb odešel a začal spekulovat na burze, což mu vyneslo 200 milionů dolarů. Z tohoto jmění uloupl desetinu, aby si mohl splnit životní sen: „Když Sověti vypustili v roce 1957 první družici, začal jsem toužit po vesmíru. Jenže do výcviku na astronauta jsem se nedostal.“

Málem mu to nevyšlo ani na druhý pokus. Nastal totiž problém. Nejdřív v Moskvě – a pak i ve washingtonské centrále NASA. Ruská orbitální stanice Mir totiž dosloužila, a tak se Rusové rozhodli Tita vyslat na Mezinárodní kosmickou stanici ISS, kterou zásobují svými Sojuzy. V tom se ovšem ostře ozvali Američané: „Tito není vycvičený, mohl by při práci ostatních na stanici překážet a nezvládl by případnou havarijní situaci!“

Spíš však za tím byla spíš obyčejná lidská žárlivost než reálné bezpečnostní obavy. „Ty námitky vyplývají z něčeho jiného. Vedení NASA vadí, že má letět jejich bývalý zaměstnanec. Američtí astronauti-profesionálové nemohou snést, že poletí neprofesionál. A musím přiznat, že naši s tím mají problém zrovna tak,“ řekl mi ještě před Titovou turistickou vesmírnou premiérou Alexandr Děrečin, náměstek generálního ředitele koncernu Eněrgija, podniku, který odpovídá za ruské pilotované lety. „Je to psychologická bariéra, kterou musíme překonat.“

Rusové tehdy neustoupili – nutně potřebovali těch 20 milionů dolarů. Nakonec se podařilo dojednat kompromis: turista podepsal prohlášení, že nahradí případné škody, a navíc nevstoupí do americké části stanice, kterou nezná.

Titův výcvik v rozsahu 900 hodin zabral 8 měsíců. V sobotu 25. dubna 2001 začala éra vesmírné turistiky naostro. Ještě dřív, než se Tito vrátil 6. května na Zemi, dokola opakoval: „Je to nejšťastnější okamžik v mém životě.“

Další kosmoturisty už ruští instruktoři tolik netrápili. Nakonec se výcvik smrskl na několik týdnů. Ani rusky se zájemci nemuseli učit – ruští kosmonauti musí umět anglicky, aby se dorozuměli se zahraničními kolegy a s řídicím střediskem v Houstonu.

Suborbitální výlety

Známý hollywoodský režisér James Cameron, který natočil legendární velkofilm Titanic o potopení nepotopitelného parníku, chtěl ve vesmíru připravit záběry pro další kasovní trhák, jehož téma důsledně tajil. Nakonec však od kosmického záměru ustoupil – zlákala ho jiná dobrodružství. Zato jiní Američané zavětřili příležitosti v kosmické turistice – konkrétně výletech na hranici vesmíru.

Letecký konstruktér Burt Rutan, známý nekonvenčními projekty, se v dubnu 2003 rozhodl postavit miniraketoplán pro takzvané suborbitální lety, kterými začínali američtí astronauti v roce 1961. Vyprovokovala ho k tomu soutěž o dosažení výšky 100 kilometrů nazvaná Ansari X Price o 10 milionů dolarů firmě, jejíž stroj dosáhne v jednom týdnu dvakrát výšky 100 kilometrů.

Rutan postavil – i s pomocí dvacetimilionové investice miliardáře Paula Allena, spoluzakladatele Microsoftu – suborbitální stroj SpaceShipOne dlouhý 8,5 metru s rozpětím křídel 8 metrů, bez posádky jej vypustil poprvé 20. května 2003, s pilotem Mikem Melvillem měl premiéru 29. července 2003. Výšku 100 kilometrů překonal při patnáctém startu 21. června 2004 a získal cenu Ansari.

Výlety na hranici vesmíru zlákaly též britského miliardáře Richarda Bransona. Ten založil roku 2004 společnost Virgin Galactic s cílem postavit suborbitální stroj pro šest lidí a dva piloty. SpaceShipTwo je dlouhý 18 metrů a rozpětí křídel má 8 metrů. Místo klasické rakety ho vynáší do výšky 15 kilometrů speciální dvojtrupový letoun WhiteKnightTwo, tam se od něho suborbitální stroj odpojí a vlastní motor ho vynese výš, přičemž dosáhne rychlosti až 4200 km/h.

Zkoušky začaly slibně, první let proběhl 29. dubna 2013 úspěšně, avšak při čtvrtém pokusu 31. října 2014 se SpaceShipTwo krátce po odpojení od mateřského tělesa rozlomil. Pilot Peter Siebold se vážně zranil, druhý pilot Michael Alsbury zahynul. Bransonovy plány kvůli havárii nabraly zpoždění, nejméně do té doby, než dokončí nový raketoplán SpaceShipTwo Voyager, což nebude dřív než v létě.

A tak musí čekat třeba i Leonardo di Caprio nebo Angelina Jolie, kteří jsou mezi šesti sty vážnými zájemci o dvouhodinový let za 250 tisíc dolarů (v přepočtu 5 750 000 Kč), korunovaný úchvatným výhledem na zakulacený zemský obzor a několika minutami ve stavu beztíže.

Čech na hranici kosmu?

Suborbitální lety by mohly za pár let nést i českou stopu. Česká kosmická kancelář uzavřela exkluzivní smlouvu na experimenty pro české výzkumné ústavy s firmou XCOR Aerospace. Ta právě dokončuje dvoumístný raketoplán Lynx – pro pilota a turistu. Je dlouhý 9 metrů, rozpětí křídel je 7,5 metru. Má startovat jako běžné letadlo a přistávat jako raketoplán. Na vrcholu letu se posádka dostane do stavu beztíže na tři minuty. Jedna cesta nepotrvá déle než půl hodiny. Cena letenky činí kolem 100 tisíc dolarů (přes 2 miliony Kč).

„Počítáme s tím, že tam občas poletí specialista s určitým výzkumným úkolem, rovněž tak bude možné, aby se některý přístroj anebo experiment do 120 kilogramů uložil do jedné ze čtyř schránek přetlakové kabiny anebo i venku, záleží na úkolu,“ říká Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře. „Tohle partnerství s jedním z průkopníků v oblasti komerčních kosmických letů je důležitým krokem ve snaze rozvinout pilotovaný kosmický program v naší zemi a přiblížit výhody kosmonautiky občanům České republiky,“ dodává Kolář. „Věříme, že nám to dá dobrou šanci připravit efektivní projekty kosmického výzkumu s našimi partnery v zahraničí.“

Zádrhel je zatím v tom, že vinou technických potíží stále neproběhl ani zkušební let, a tak první turista určitě nepoletí dřív než v roce 2017.

Budoucnost, nebo fantazie?

Ačkoli i pouhé suborbitální projekty provázejí nekonečné potíže, vizionáři už spřádají daleko odvázanější plány – řeč je o kosmických hotelech. Nikdo sice neříká termíny, ale nezní to lákavě, když miliardář Richard Branson ohlásí, že chce postavit na Měsíci hotel, do něhož by vozil turisty? Nebo když britský architekt Peter Inston připraví pro firmu Hilton projekt lunárního hotelu s pěti tisíci pokoji?

I když – možná by stačilo pro začátek pobýt na oběžné dráze. Společnost Bigelow Aerospace miliardáře Roberta Bigelowa koupila od NASA projekt nafukovacího modulu Transhab a počítá s využitím této technologie pro velký příbytek. Americká firma Space Islands navrhla stavět hotely z vyhořelých palivových nádrží raketoplánů. Dvanáct nádrží chce spojit tak, aby vytvořily kolo, které by se otáčelo, čímž by vznikla umělá gravitace. Zákazníci by se v takovém kosmickém hotelu pro 350 hostů mohli normálně pohybovat a při pití nápojů by se ani moc nepobryndali. Britské letecké společnosti British Airways a Virgin Airlines už dokonce přišly s cenovkou: týdenní dovolená v otáčivém kosmickém hotelu přijde na 10 tisíc liber (asi 350 tisíc Kč).

Budoucnost v kosmických hotelech vidí též Jeff Bezos, zakladatel internetového obchodu Amazon. Ten vytvořil v roce 2000 firmu Blue Origin. Jeho inženýři už staví suborbitální stroj New Shepard a pokoušejí se vyprojektovat kosmickou loď s kolmým startem a horizontálním přistáním – patrně předpokládané hotelové „taxi“.

Vysloužilí pracovníci NASA zase založili firmu Golden Spike, která chce pronajímat loď k výletům na lunární povrch – nejspíš Dragon V2 firmy SpaceX. K tomu musí vyvinout přistávací modul plus silnou raketu. Létali by pilot a dva turisté, každá letenka by přišla na astronomických 750 milionů dolarů (přes 17 miliard Kč!).

Ani Rusové, kteří před lety spustili kosmickou turistiku coby vedlejší produkt svých finančních potíží, nechtějí zůstat stranou. V Moskvě pořád sní o tom, že by Sojuzy používali k obletům Měsíce s turisty.

Milion kosmických turistů ročně

Třebaže věk masové suborbitální, natož orbitální turistiky ještě nenastal, odborníci už v předstihu začali řešit některé předpokládané obtíže. Na podzim 1999 dokonce kvůli tomu svolali do Washingtonu vědeckou konferenci.

„Zatímco krátké suborbitální skoky by neměly turistům činit vážnější potíže, musíme včas prostudovat fyziologické a psychologické vlivy delších letů po oběžné dráze,“ upozornil tam ředitel Leteckokosmické psychologické laboratoře v Cleremontu Harvey Wickman. Kromě toho obtíže během adaptace na stav beztíže mohou mnoha návštěvníkům zastínit radost z pobytu ve vesmíru. Každopádně před nástupem do kosmoplánu musí všichni absolvovat test na centrifuze, lékařskou prohlídku a kratší základní výcvik.

Někteří účastníci konference byli optimističtí: během 30 let by cena za let kolem Země mohla klesnout na 1 až 10 tisíc dolarů – potom by si kosmické cesty každoročně zaplatil asi milion turistů. To je ovšem naprosto vyloučené bez nasazení zcela nových plavidel pro desítky turistů.

Astronaut Buzz Aldrin, druhý muž na Měsíci, je však optimista. Nedávno odhadl, že kosmická turistika se v budoucnosti stane gigantickým podnikem s ročním obratem 3,5 bilionu dolarů.

Výlety do kosmu

2001: Letenka na týdenní pobyt ve vesmíru včetně výcviku – 20 milionů dolarů.

2015: Balistický skok v raketě, při němž člověk prožije několik minut ve stavu beztíže – půl milionu dolarů.

2020: Týdenní pobyt na oběžné dráze okolo Země – milion dolarů.

2050: Dovolená v kosmickém hotelu 300 kilometrů nad Zemí – 200 tisíc dolarů, zájezd na Měsíc – milion dolarů.

Neprofesionálové ve stavu beztíže

Dávno před zahájením turistických výprav okoušeli stav beztíže neprofesionálové – novináři, učitelé, politici, vědci. I když jen výjimečně. V roce 1985 strávil 7 dnů na palubě raketoplánu Discovery jako astronaut-pozorovatel americký kongresman Jake Garn. V lednu 1986 zahynula při havárii raketoplánu Challenger učitelka Christa McAuliffová – měla mládeži z vesmíru přibližovat Zemi. V roce 1990 poslali Sověti na Mir japonského televizního reportéra Toyohiro Akiyama – jeho firma TBC za to zaplatila 12 milionů dolarů. V roce 1998 se na tuto stanici podíval asistent ruského prezidenta Jelcina Jurij Baturin. Ovšem Baturin pracoval v letech 1973–1980 jako fyzik v raketové továrně Energija. Nyní letěl podruhé. První americký astronaut John Glenn startoval do vesmíru podruhé - po skončení kariéry senátora - v roce 1998 v raketoplánu Discovery. Navzdory výhradám některých odborníků, pro medicínu byla druhá cesta nyní už 77letého člověka přínosem.

Kosmičtí turisté

Dennis Anthony Tito (* 8. 8. 1940, USA), investiční podnikatel. Startoval 28. dubna 2001, ve vesmíru strávil 7 dní 22 hodin a 4 minuty. Třebaže je považován za prvního kosmického turistu, sám to odmítá – provedl několik vědeckých experimentů, proto se nazývá „nezávislým výzkumníkem“. Zaplatil 20 milionů dolarů.
Mark Shuttleworth (* 18. 9. 1973, Jihoafrická republika), internetový podnikatel. Startoval 25. dubna 2002. Ve vesmíru strávil 9 dní 21 hodin a 25 minut, jeho příprava trvala 7 měsíců. Zaplatil 20 milionů dolarů.
Gregory Olsen (* 20. 4. 1945, USA), odborník na detektory záření. Startoval 1. října 2005, ve vesmíru strávil 9 dní 21 hodin a 15 minut. Do výcviku přišel už v roce 2003, ale lékaři ho do vesmíru nejdřív nepustili. Uskutečnil několik vědeckých pokusů. Zaplatil 20 milionů dolarů.
Anúše Ansariová (* 12. 9. 1966, Írán), výzkumnice v elektrotechnice, politická emigrantka v USA. Startovala 18. 9. 2006, ve vesmíru strávila 10 dnů 21 hodin 4 minuty. Řídila tam čtyři experimenty. Zaplatila 20 milionů dolarů.
Charles Simonyi (* 10. 9. 1948, Maďarsko, jako Simonyi Kárlory), autor textového procesoru Word. Poprvé letěl 7. 4. 2007, podruhé 23. 3. 2009, celkem strávil ve vesmíru 26 dnů 14 hodin 27 minut. Zaplatil 25 + 35 milionů dolarů.
Richard Garriott (* 4. 7. 1962, Velká Británie), softwarový podnikatel. Startoval 12. 10. 2008, ve vesmíru strávil 11 dnů 20 hodin 35 minut, podílel se na řadě lékařsko-biologických experimentů NASA a ESA. Zaplatil 30 milionů dolarů.
Guy Laliberte (* 2. 9. 1959, Kanada), cirkusový podnikatel, vítěz v pokeru. Startoval 30. 9. 2009, ve vesmíru pobyl 10 dnů 21 hodin 17 minut. Zaplatil 35 milionů dolarů.

MFD Víkend, 10.1.2015

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz