Závod o vesmír

Pro pochopení současného stavu je nezbytné podívat se do minulosti. Druhá světová válka skončila atomovými hřiby nad japonskými městy Hirošima a Nagasaki. Tato dvě města se stala mementem hrůz, které by se už nikdy neměly opakovat. I s touto vizí tehdejší světoví vůdcové zakládali novou organizaci Spojených národů.

Jenomže uplynulo pouze pár let, nad Evropou se zatáhla železná opona a z bývalých spojenců se stali nepřátelé na život a na smrt. Naštěstí žádných z nich nebyl natolik šílený, aby se pustil do otevřeného konfliktu. Místo toho po celém světě paralelně probíhali konflikty zástupné, ať už přímo vojenské (válka v Koreji, ve Vietnamu, v Afghánistánu), nebo na poli vědy a techniky, sportu a kultury.

Jedním z nejprestižnějších závodů bylo dobývání vesmíru. Američané měli od začátku velký náskok díky tomu, že zajali většinu raketových vědců a inženýrů Třetí říše. Jenomže, jak se říká, usnuli na vavřínech. Poté, co vypustili pár raket odvozených z V2 až na hranici vesmíru, se jejich výzkum zadrhnul. Vláda nechtěla plýtvat penězi, problém byl i v tom, jak je smysluplně utratit.

To Sověti takové problémy zdaleka neměli. Rychle dohnali náskok Američanů ve výrobě atomových bomb a v rámci vývoje vhodného nosiče poslali 4. října roku 1957 na oběžnou dráhu Země první umělou družici, Sputnik. Pípání ruského satelitu z orbitu bylo pěkně drsným budíčkem pro Američany. Co na tom, že už 31. ledna roku 1958 vypustili svoji první družici Explorer 1, kdo to dneska ví? Co na tom, že Sputnik neuměl nic více než pípat, zatímco Explorer 1 už měl na své palubě kromě Geiger-Müllerova počítače i citlivé mikrofony pro detekci mikrometeoritů. Kromě několika zasvěcených asi nikdo z vás, čtenářů, o tom ještě neslyšel. Historie si pamatuje pouze vítěze.

Explorer 1

Podobně je tomu i s prvním kosmonautem. Jurij Gagarin se po svém návratu na zem stal celosvětovou celebritou první třídy a Sovětský svaz toho patřičně využil. Podobně málokdo zná Alana Sheparda, který se díky projektu Mercury stal druhým člověkem ve vesmíru.

Karta se obrací

Takový políček do tváře ale nemohl zůstat bez odezvy. Pomyslnou rukavici zvedl prezident John F. Kennedy 25. května 1961, když oznámil záměr USA dostat do konce desetiletí člověka bezpečně na Měsíc a zpátky. Rusové sice oficiálně na tuto výzvu nikdy nepřistoupili, ale i na jejich straně se rozjel plán dobytí Měsíce. Jak to dopadlo, jistě víme – 21. července 1969 Neil Amstrong jako první člověk otiskl svoje stopy do měsíčního prachu. Sověti se po sérii výbuchů nového typu nosné rakety N1 omezili na prohlášení, že jejich prioritou je robotický výzkum Měsíce vozítky Lunochod. Nakolik za neúspěch může smrt geniálního ruského konstruktéra Koroljova, je na posouzení povolanějších odborníků, než jsem já.

Závod ale neustal. Letos je tomu třicet let, co do kosmu vyletěl první raketoplán. 12. dubna 1981 se do vesmíru podíval na svoji první misi raketoplán Columbia. Sovětský svaz se zmohl pouze na bezpilotní let svého raketoplánu Buran (mimochodem velmi podobného americkému protějšku – že by špionáž, nebo jenom shodné zadání?).

Pak přišel rok 1989, kdy se začalo komunistické impérium hroutit, a v následných letech následoval kolaps Sovětské svazu, jak mocenský, tak politický. Tím skončil i závod o vesmír. Tedy ta sladká doba, kdy to bylo v nejvyšším národním zájmu, a tím pádem se na nějaký ten dolar nebo rubl nehledělo, hlavně když budou požadované výsledky. To platilo jak pro „vědecké“ projekty, tak pro vojenské a špionážní družice.

Co za ty peníze dostaneme

Po roce 1989 se začaly vlády USA stejně jako Ruska mnohem více pídit po tom, co za peníze investované do kosmického programu dostanou. Co na tom, že projekt Apollo se díky vývoji nových technologií vícenásobně zaplatil, ty peníze už jsou pryč a nové projekty musí prokázat svoji rentabilitu. Protože jako všude jinde jde také zde o peníze až v první řadě. Možná by rozvoji pomohlo, kdyby se objevil nový vyzyvatel, třeba Čína nebo Írán, ale obě země mají před sebou ještě velmi dlouhou cestu, než se dostanou alespoň na dohled pozici, kterou ve výzkumu vesmíru zaujímají USA a Rusko.

Díky razantním škrtům ve vládních programech výzkumu vesmíru byla řada velmi zajímavých projektů zrušena. Například raketa Eněrgija, která měla dokázat na orbit dopravit naráz až 190 tun nákladu, letěla pouze 2x – jednou s maketou 100 tun těžkého laserového děla a podruhé s raketoplánem Buran. Místo ní létají do kosmu modernizované Sojuzy, tedy rakety o řadu let starší a mnohem slabší.

Na americké straně měl prezident Bush vizi pro další dobývání vesmíru, ale jeho nástupce se rozhodl peníze daňových poplatníků utrácet jinak. A tak byly zrušeny projekty Ares, nové nosné rakety, a Orion, pilotované kosmické lodi, nástupce raketoplánu. Stejně tak se na neurčito odkládá návrat lidí na Měsíc a mise k Marsu. Nejsou peníze.

S definitivním odchodem raketoplánu do důchodu v letošním roce končí (doufejme, že dočasně) éra americké pilotované kosmonautiky, k letům na ISS budou potřeba ruské Sojuzy.

Space Shuttle

Za méně peněz více muziky

Pilotovaná kosmonautika je pro současný svět luxusem, vesmírných turistů je prozatím méně než prstů na ruce slepého tesaře. Ale v oblasti družic je situace úplně jiná. Tento byznys je výnosný pro všechny zapojené strany, a proto jenom kvete. Jenomže spousta nosičů byla vyvinuta za vládní peníze a je provozována společnostmi napojenými na vládu.

Ale už se objevují první soukromé vlaštovky. Je to hlavně společnost SpaceX, jejímž zakladatelem je Elon Musk, který též založil PayPal a vydělal na tom dostatečné peníze, aby si teď mohl plnit svoje sny. SpaceX vyvíjí nosič Falcon a orbitální modul Dragon, oba už za sebou mají první úspěšný let včetně bezproblémového návratu na zem. Na palubě orbitálního modulu, který několikrát obkroužil zemi, byl i bochník sýra, který po přistání snědli šťastní zaměstnanci firmy. V letošním roce je v plánu další testovací let, tentokrát s přiblížením k ISS a simulací připojení ke stanici. Později v tomto roce má už Falcon 9 a Dragon dovézt na ISS zásoby.

Kromě toho Elon Musk oznámil v dubnu tohoto roku vývoj rakety Falcon Heavy, schopné donést na nízkou orbitu až 53 tun nákladu. První testovací lét se plánuje na podzim příštího roku. Co se týče náhrady za raketoplány, je SpaceX asi tím nežhavějším kandidátem na vítěze.

Jen tak si létat

Na světě je ale spousta lidí, kteří nemají žádné vědecké ambice, a přesto by se chtěli podívat do vesmíru. Těm doposud vycházela vstříc ruská kosmická agentura, která je za pár desítek miliónů dolarů vzala na několikadenní výlet na Mezinárodní kosmickou stanici. Ale vývoj jde dále. Pokud neoplýváte tak velkým bohatstvím, budete si moci už brzo za částku o několik řádů nižší dopřát suborbitální let se společností Virgin Galactic. Už dnes se můžete zapsat do fronty zájemců na výlet na samou hranici kosmu. V minulém roce úspěšně otestovali svoji Space Ship II, určitě doporučuji navštívit jejich webové stránky.

Pokud vám nestačí několikaminutové nahlédnutí na orbit a rádi byste ve vesmíru nějaký čas pobyli, sledujte pozorně společnost Bigelow Aerospace. V roce 2007 vypustili na oběžnou dráhu Genesis 2, už druhou generaci technologického demonstrátoru nafukovací kosmické lodi. V budoucnu plánují na orbitě postavit celý hotel z nafukovacích modulů.

Nové motory

Od samotného vzniku raket ve starověké Číně pracuje jejich pohon na přeměně chemické energie na dopředný tah – spalováním paliva v tryskovém motoru. To je dobré ještě tak pro let na orbitu, ale pro vzdálenější vesmír to nestačí. Kromě toho množství paliva na palubě družice limituje její životnost, po jeho vyčerpání již satelit nemůže nijak manévrovat. Pokud nebudete spoléhat na sluneční plachtění jako sonda Icaros, můžete zkusit různé varianty iontových motorů. Asi nejdále je projekt VASIMR (Variable Specific Impulse Magnetoplasma Rocket), magnetoplazmový motor, který dokáže přeměnit malé množství paliva spolu s velkým množstvím elektrické energie ze solárních panelů na celkem zajímavý tah. Společnost Ad Astra, která motor vyvinula, už podepsala s NASA dohodu o jeho testování v rámci projektu ISS. Tuto stanici je totiž čas od času potřeba postrčit na jinou oběžnou dráhu, doposud to dělaly hlavně raketoplány a NASA si od VASIMRu slibuje značnou úsporu nákladů. Start se předpokládá v roce 2014.

Pokud by motorem na tomto principu, poháněným atomovým reaktorem, byl vybaven planetolet, dokázal by zvládnout cestu k Marsu za 39 dnů.

Icaros

Závěr

Lidstvo do vesmíru určitě létat nepřestane. Služby, které nám poskytují satelity z oběžné dráhy - ať už je to navigace, telekomunikace či předpověď počasí - vynášejí ročně nemalé sumy. Ale s pilotovanými lety bude zádrhel. Dnešní pokrok v oblasti robotiky a umělé inteligence umožňuje stavět zařízení, která v mnohém zastanou práci člověka a přitom jsou mnohem menší a levnější. Příkladem je Robonaut 2.

Dokud někdo nepřijde s byznysem, který by byl výnosný a účast lidského kosmonauta v něm nezastupitelná, bude i nadále létání do kosmu otázkou luxusu států nebo soukromníků. Můj osobní typ je, že budeme do blízkého vesmíru cestovat díky svým robotickým avatarům, potomkům dnešního Robonauta. Ve virtuální realitě potom budeme ovládat roboty při stavbě lunární základny nebo orbitálních komplexů. Ale vzdálenější vesmír, pokud nevynalezneme nějakou nadsvětelnou komunikaci, bude doménou autonomních robotů s vysokou inteligencí. Možná rojovou inteligencí v podobě celé řady malých a levných sond, jejichž síla vynikne až díky spolupráci.

Související odkazy:
Explorer 1, Sputnik, Program Apollo, Project Mercury, Space Shutttle, Buran, Eněrgija, Orion, Dragon, Falcon Heavy, Virgin Galactic, Bigelow Aerospace, Icaros, VASIMR, Ad Astra Rocket Company, Robonaut 2

Převzato z portálu Osel.cz