28.3.2024 | Svátek má Soňa


VENEZUELA: Socialismus žije. Země umírá

10.8.2018

Kde venezuelští compañeros udělali chybu? Neuznávali trh. A neuznávají ho dodnes, proto jejich reformy zemi nezachrání.

Naše bankovky mají příliš mnoho nul. Pět škrtneme a bude líp, oznámil národu někdejší řidič autobusu, nyní venezuelský prezident Nicolás Maduro. Od dvacátého srpna bude platit nový suverénní bolívar (bolívar soberano) navázaný na venezuelskou kryptoměnu petro.

Tím ale změny končit nemají. Vláda zmírní regulaci devizového trhu a zváží další reformy. „Venezuela potřebuje nový ekonomický model – diverzifikovaný, účinný, moderní a pokrokový,“ prohlásil prezident.

Blíží se snad konec venezuelského socialismu 21. století?

Země, kde váží bankovky

Ve Venezuele se potvrdilo, že socialismus dokáže divy. Třeba srazit na kolena stát oplývající ložisky uhlí, zlata, diamantů a zejména ropy. Její zásoby odhadované na 300 miliard barelů jsou největší na planetě.

Poměřováno přírodním bohatstvím by měla být Venezuela nejbohatší zemí Jižní Ameriky, ba i celé i planety. K nejbohatším zemím také koncem čtyřicátých let minulého století patřila. Tehdy měla čtvrtý největší HDP na hlavu. A ještě v roce 2001 se řadila mezi nejbohatší státy Latinské Ameriky.

Dnes je Venezuela odstrašujícím příkladem socialistického experimentu, který začal koncem minulého století.

Po roce 2001 začala země chudnout a od roku 2014, kdy spadla cena ropy, se její ekonomika hroutí (grafika ilustrující úpadek státu zde). Životní úroveň klesá, kriminalita stoupá. Ceny zboží jsou regulované, lidé ho okamžitě vykoupí a regály zůstávají prázdné. V zemi chybějí základní potraviny i léky. Výpadky elektrické energie jsou každodenní realitou.

Venezuelskou měnu, bolívary, likviduje hyperinflace. Její tempo akceleruje. Mezinárodní měnový fond odhadoval, že do konce roku může vystoupit na milion procent.

V obchodech bankovky nepočítají, ale váží. Anebo odhadují jejich objem. Do bankomatů se znehodnocené bankovky nevejdou. Proto se platí až na výjimky kartami. Nejvyšší bankovka v hodnotě 100 000 bolívarů nestačí ani na koupi šálku kávy v restauraci a průměrná mzda nedosahuje ani tři dolary za měsíc.

Každý den opouští zbídačenou Venezuelu stovky až tisíce lidí. Odcházejí do sousedních států – Brazílie, Ekvádoru, Kolumbie a Peru.

Nasnadě jsou otázky: Kde venezuelští soudruzi-compañeros udělali chybu? A jsou schopni ji napravit?

S Chávezem k propasti

Bývalý venezuelský prezident Hugo Chávez, který se dostal k moci v roce 1998, znárodňoval doly a ropné společnosti. Zabavoval půdu latifundistům a dával ji rolníkům, které nutil, aby zakládali družstva. Rozhodoval o tom, co se bude vyrábět a za kolik se to prodá. Určoval i kurz měny a centrální bance přikazoval nakupovat vládní dluhopisy.

Chávez necitoval z Marxe, ale ze Simóna Bolívara. Vyhlašoval „jiný“ socialismus – „socialismus 21. století“. Od sovětských satelitů se lišil třeba v tom, že nezestátnil celou ekonomiku, i když z 800 000 soukromých podniků zbylo v zemi jen 230 000.

Režim také zachovával politické svobody, tedy i svobodné volby, byť přívlastek spravedlivé se k nim nehodil. S tím však Maduro, Chávezův nástupce a následovník, skončil, když demokraticky zvolený parlament, ovládaný opozicí, nahradil zvláštním ústavodárným sborem.

Chávez každopádně dovedl na pokraj propasti. Pád do ní se teď Maduro snaží odvrátit reformami.

Věříte v petro?

Madurova vláda letos zavedla kryptoměnu s názvem petro krytou ropou a také petro kryté zlatem. Na petro má být navázán suverénní bolívar.

Petro má vrátit zemi na finanční trhy. Je to vlastně digitální forma dluhopisů, která má zemi pomoci zmírnit důsledky amerických sankcí. (Americká vláda vloni zakázala kupovat nově vydané dluhopisy venezuelské vlády se splatností delší než třicet dnů a dluhopisy státní ropné společnosti PDVSA se splatností delší než tři měsíce.) Maduro se pochlubil, že během několika týdnů získala vláda prodejem petra pět miliard dolarů (neověřeno).

Jedno „ropné“ petro je ekvivalent jednoho barelu ropy – jenže barelu ceněného v bolívarech. To znamená že „nový bolívar bude navázán na něco, co je ve výsledku zase navázáno na bolívar“, upozorňuje profesor ekonomiky Luis Zambrano Sequin z Katolické univerzity v Caracasu.

Simon Quijano-Evans, analytik londýnské firmy Legal & General Investment označuje petro za „starou věc v novém balení“. Má za to, že investoři už nad Madurem vedenou Venezuelou už zlomili hůl.

Ratingová agentura S&P snížila loni rating Venezuely na SD, tedy selektivní platební neschopnost, protože země část svých závazků neplatí.

Kdo za to může

„Ekonomické modely, které jsme zkoušeli, selhaly. Je to i naše odpovědnost, moje, tvoje,“ citoval z Madurova projevu na nedávném sjezdu vládnoucí Sjednocené socialistické strany web rozhlasu RFI.

Zdrcují soudružská sebekritika. Znamená snad, že socialismus 21. století ve Venezuele končí? Zatím tomu nic nenasvědčuje. Protože ve stejném projevu Maduro zdůraznil, že úkolem zůstává hájit socialismus před největšími škůdci – Spojenými státy a domácí opozicí.

S koncem socialismu nepočítají ani chystané reformy ve financích, jejichž součástí je také liberalizace obchodu s devizami. Bude to jen liberalizace částečná – „socialistická“, která patrně na čas stabilizuje cenu dolaru.

Vláda dává najevo, že chce dál kontrolovat směnné kurzy a prodávat dolary podnikatelům za státní kurz. Ekonomové z caracaské Katolické univerzity předpovídají, že nový devizový režim se projeví zejména v obchodech pro privilegovanou vládní vrstvu a její spolupracovníky, kde se objeví víc zboží z dovozu.

Kdepak, návrat před rok 1999, kdy socialisté ovládli parlament, Maduro a spol. nepřipouštějí. Jinou cestu, která by zemi vrátila k prosperitě, si přitom lze sotva představit.

Socialismus 21. století tedy ještě žije. Venezuela však umírá.

Kdo ji zachrání? V nedávné historii latinskoamerických států je mnoho příkladů, kdy v době krize zasahuje v roli zachránce armáda a přebírá vládu. Je to krvavé řešení. Dokáže se mu Venezuela vyhnout?

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce