19.3.2024 | Svátek má Josef


VELKÁ BRITÁNIE: Země na mučidlech EU

19.1.2019

Ještě nikdy žádná vláda v Británii neprohrála parlamentní hlasování o klíčové záležitosti své politiky tak katastrofálně jako nyní. Dohodu o brexitu s Evropskou unií odmítlo 432 poslanců všech stran včetně třetiny vládních konzervativců a kabinet podpořilo jen 202 hlasů. Premiérka Theresa Mayová dokázala téměř nemožné, rozezlila si parlament, politické strany i většinu národa. Jízlivá komentátorka deníku The Daily Telegraph to vyjádřila za všechny: „S jak obdivuhodnou zručností si dokázala poštvat tolik lidí proti sobě.”

A přece jen jsou zavilé útoky na chudinku Mayovou poněkud nespravedlivé. Převzala štafetu po těsném rozhodnutí referenda za brexit a pokusila se o nemožné. Vyjednat s Unii volný obchod i svobodnou britskou obchodní politiku, jež napadá celý integrační projekt. Měla uklidnit britské přívržence setrvání, že se vlastně nic neděje a vztahy s EU zůstanou i bez členství jako dosud, a svým konzervativním straníkům i poslancům, kteří hlasovali pro suverenitu, dokázat, že i když sama v plebiscitu volila pro setrvání, „brexit znamená brexit”.

Vyjednávání s EU narazilo okamžitě při zahájení na bruselské direktivy a od té doby bylo celé dva roky jen pustou šarádou. Vznikla podivná dohoda brexit nebrexit. Británie sice vystoupila z Unie, a to i z unie celní, nemusí platit členský příspěvek (v roce 2017 13 miliard liber, 4 miliardy dostává zpět v často pochybných dotacích), získá kontrolu svých hranic (přiznejme bolestivý ústupek ze strany bruselských vyjednávačů), ale pravidla obchodu včetně fiskálních, daňových a vnitřních předpisů zůstávají včetně těch budoucích, které Unie vymyslí. A ostrovní říše se z nich jednostranně vyvázat nesmí, o změnách rozhodne soudní dvůr EU. Pro zastánce nezávislosti naprosté vazalství. Podmínky horší než setrvání v Unii. Rozhodovat nesmíme, s omezujícímu regulacemi si volný obchod s třetí stranou nevyjednáme a dokonce ani vystoupit bez dovolení prý nelze.

 A aby pokoření hrdých Angličanů nebylo málo, dohodla Unie s Dublinem jakousi „pojistku” vnitřní hranice irského ostrova, aby navždy platil unijní režim na severu v šesti britských hrabstvích. Parlament měl odhlasovat ztrátu suverenity a jediné, co Mayová dokázala po odkladu v prosinci v Bruselu vyjednat, bylo ujištění o dočasné platnosti tohoto nařízení. Proti dohodě hlasovalo 118 vládních poslanců a konzervativci v celé zemi se bouří proti svým kapitulačním poslancům a vyhrožují jim ztrátou mandátu. Corbynova Strana práce hlasovala proti vládě téměř jednotně, dobře ví, že by se svým polokomunistickým vůdcem za normálních okolností volby nevyhrála, tak ať žije chaos! Dohoda by jí měla vyhovovat, protože si skutečný brexit nepřeje, jenže její šéf, celoživotní levicový euroskeptik, by rád budoval socialismus v jedné zemi a vyjádření se vyhýbá. Naděje, že by vláda brexit odvolala, je prakticky nulová. Taková otevřená zrada by rozštěpila konzervativní stranu.

Mayová nemohla vyjednat smlouvu, jež by sjednotila nekompromisně rozpolcené britské národy. Zastánci setrvání v EU výsledek plebiscitu neuznali a vedou partyzánskou válku za druhé referendum. Měli by prý dnes jen o pár procent navrch, máme-li věřit průzkumům, což je zvláštní, protože média, vláda i většina elity straší „tvrdým” brexitem bez smlouvy, tak jako v červnu 2016 před plebiscitem. Jistě nelze vybojovat nezávislost bez ztrát a polovina národa na snížení životní úrovně, byť možná nevelké a dočasné, zřejmě žaludek nemá. Lidová vzpoura (včetně patriotů mezi inteligencí) způsobila mezi elitou zmatek a ta se pokusí brexit obejít.

Labouristé vyvolali hlasování o nedůvěře vládě. Marné gesto. Hrůza z voleb a z nástupu vlády staronového socialisty Jeremyho Corbyna, jenž hodlá zestátnit veřejné služby (vodu, plyn, dopravu etc.) a rozjet deficitní hospodaření státu podle příkladu svého dávného kamaráda Chaveze, je hravě sjednotí.

Jak ale dál? Vláda se pokusí vyjednat s Unií vyškrtnutí nepřijatelné irské stopky a pokud se zadaří, možná předloží lidu ke schválení tři možnosti – brexit bez dohody, brexit nebrexit a možnost setrvání, ale s preferenční volbou druhé možnosti, která by oba extrémy – odchod bez dohody i hlasy pro setrvání - vyrušila. Vypadá to férově a vylepšený brexit neexit projde.

První reakce oficiálních médií v západní Evropě byly vyděšené. Britové zešíleli. Chaos, horor, děs. Jak mohl premiér David Cameron připustit lidové hlasování a rozdělit národ, napsal jeden švédský list, který už zřejmě nerozumí demokracii. Politici Unie reagovali s očekávanou zuřivostí a zklamáním. Hlavní vyjednávač EU Michel Barnier připustil, že se rozchodu s Británií bez dohody 29. března obává a rád termín prodlouží, ale Angličané by měli nejdříve opustit některé své nepřekročitelné hranice, například volný pohyb osob. Zřejmě zapomněl, že o ten šlo v první řadě.

Politický chaos a verbální stranické války obou rozpolcených hlavních stran budou v Británii nepochybně pokračovat a nějaká nehoda by mohla spustit všeobecné volby. Národ je nesmiřitelně rozdělen, probíhá revoluce, tak jak prohlásil v Dolní sněmovně exministr brexitu Dominik Raab, syn československého emigranta: “…chci, aby mé dvě děti věděly, že jsem zápasil za jejich budoucnost a nesmířil se s řízeným úpadkem své země. Ano, troufale se budu bít za nezávislý osud naší budoucnosti.”

MfD, 17.1.2019