Často o Británii mluvíme s úctou jako o jedné z nejstarších demokracií na světě. Pro mnohé z nás je etalonem politické a přeneseně i mediální kultury, zkrátka zemí, kde se stále dbá na dobré mravy, slušné chování a tradiční hodnoty. Je tedy dvojnásobně hloupé, že zrovna z Británie přišly v posledních týdnech hned dvě zprávy, které nám tyto iluze berou.

Nejdřív jsme se dozvěděli, že britští poslanci nakládají se svými peněžními náhradami jako malicherní zlodějíčci, zkrátka podobně jako ti naši. A teď zase slyšíme, že novináři dlouhodobě a poměrně vážně porušovali zákon.

Aféru odstartoval seriózní levicový deník Guardian, který minulou středu informoval, že novináři z bulvárního nedělníku News of the World i jeho sesterského deníku The Sun čelí rozsáhlému vyšetřování. Jsou podezřelí z toho, že nezákonně získávali informace o známých lidech včetně sportovců, politiků nebo třeba herců. Mimo jiné je odoslouchávali nebo se „vloupávali“ do jejich telefonních záznamníků.

Jde o blamáž opravdu mimořádných rozměrů, vždyť slídění hackerů mělo údajně padnout za oběť kolem dvou tisíc telefonních čísel. Patří například bývalému vicepremiérovi Johnu Prescottovi, herečce Gwyneth Paltrowové nebo třeba současnému londýnskému starostovi Borisi Johnsonovi. Jeden z nejznámějších britských novinářů Andrew Neil řekl, že jsme svědky "jednoho z nejdůležitějších mediálních příběhů moderní doby".

On je to vskutku politický thriller se vším všudy. Šéfem dotyčného mediálního domu je Rupert Murdoch, asi nejvýznamnější osobnost mediálního byznysu na světě. Jeho vydavatelství patří například prestižní ekonomický deník Wall Street Journal, televize Fox či tradiční britský deník The Times. Noviny News of the World a The Sun jsou sice takzvaně bulvární, ale i tak mají v Británii tradičně velký vliv v politice.

Už v roce 2007 se reportér nedělníku Clive Goodman dostal do vězení za to, že nechal odposlouchávat lidi z královského paláce. Vedení novin tehdy novináře hodilo přes palubu a prohlásilo, že jednal bez jeho vědomí. Teď se však ukazuje, že to byla lež a že je nelegální odposlouchávání v těchto novinách naopak rutinní pracovní metodou.

Kauza má i další konsekvence. O odposleších musel vědět bývalý šéfredaktor Andy Coulson, který je v současnosti hlavním mediálním poradcem předsedy konzervativců Davida Camerona, nejspíš budoucího britského premiéra. Mnozí proto tvrdí, že vše má politické pozadí a hlavním cílem je poškodit právě konzervativce, kteří mají po více než dvanácti letech v opozici poprvé reálnou šanci vyhrát další volby. Tomu by nahrával i fakt, že s odhalením přišel právě levicový, tradičně prolabouristický Guardian.

Ale to je asi jen obvyklé kalení vody, které tak dobře známe i z domácí scény. Je nepochybné, že k odposlouchávání docházelo, a to ve velkém měřítku. Je to selhání mnoha institucí i nepsaných hodnot britské demokracie. Selhala policie (ta o některých kauzách musela vědět, ale nikoho včetně postižených osob neinformovala), selhaly samoregulační žurnalistické orgány, zejména Tisková komise (ta v minulosti odposlechy vyšetřovala, ale bez zveřejněného výsledku) a selhala především žurnalistika jako taková.

Že novináři nesmějí porušovat zákon, je jedno ze základních pravidel jejich práce. Stojí to tak v každé učebnici i každém redakčním kodexu. Ale je zároveň nepsaným pravidlem, že pokud novináři poruší zákon výjimečně a své kroky dobře zdůvodní veřejným zájmem (tedy když například porušením zákona odhalí závažnou politickou nebo kriminální kauzu), pak to společnost toleruje. Neznamená to beztrestnost, ale třeba to, že soudy potrestají novináře pouze symbolicky.

V tomto případě však novináři překročili všechny přijatelné meze, a to nikoliv mnohonásobně, ale doslova tisícinásobně. Chovali se opravdu jako "utržení ze řetězu". Odpovědní lidé si zaslouží co nejpřísnější potrestání. Ale co je mnohem horší, nelibost veřejnosti a společnosti dopadne na všechny novináře bez rozdílu. Podmínky pro práci těch slušných a seriózních se nepoměrně zhorší.

Je to kauza, která vzhledem k celosvětové krizi médií nemohla přijít v nevhodnější dobu.

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.