V Británii byl odsouzen na 9,5 roku opilý pasažér letadla, který kouřil na toaletě a způsobil požár. Britská novinářka dostala výpověď poté, co žádala „konečné řešení“ teroru. Terorista před činem žádal rodinu o odpuštění.

Zprávy přicházející z Velké Británie jsou jakýmsi podivným koncentrátem toho, co se v této zemi právě teď děje. Poté, co se terorista Salman Abedi odpálil v Manchesteru a zabil 22 lidí, v tom i děti, se novinářka vyjádřila na internetu tak, že požaduje „konečné řešení“.

Byla obviněna z toho, že usiluje o „etnické čištění“, a dostala okamžitou výpověď z práce. Jiná novinářka vyzvala k tomu, aby byli zatčeni a uvězněni „podezřelí z manchesterských útoků“, což bylo komentováno jako „zpátečnické a kontroverzní“.

Média také přinesla zprávuo motivech teroristy. Abediho příbuzná, která si nepřála uvést své jméno, agentuře AP prozradila, že britského mladíka s libyjskými kořeny obzvlášť rozhořčila loňská vražda jeho muslimského kamaráda, kterou „nevěřící“ Britové přešli bez povšimnutí. „Proč se nikdo nerozčiloval, když surově zavraždili Araba a muslima? Jeho hlavním motivem byl hněv,“ vysvětlila Abediho příbuzná žijící v Libyi. Libyjská policie uvedla, že Abedi před činem telefonoval své matce a bratrovi. Chtěl se rozloučit. „Nenechají tě, aby ses s nimi dělil o chléb. Jsou nespravedliví k Arabům,“ tlumočila Abediho příbuzná jeho poslední slova, kterými si stěžoval na zacházení s muslimy a Araby v Británii.

Jak „nespravedlivá“ k Arabům a muslimům britská společnost je, objasňuje následující zpráva.

Terorista Salman Abedi si v letech 2015 a 2016 podle zdrojů britského deníku The Telegraph vzal dvě půjčky po sedmi tisících librách. V přepočtu mu tedy daňoví poplatníci poskytli 424 tisíc korun. Buď jak buď, fakt, žeSalman Abedi v Británii nikdy nepracovala přesto měl prostředky na to, aby opakovaně létal do Libye a pravděpodobně také do Turecka a Německa, ale nasvědčuje tomu, že značné sumy odněkud čerpal. Je dost dobře možné také to, že mu peníze britských daňových poplatníků chodily na účet i v době, kdy prodělával výcvik Islámského státu v Libyi. Naučit se tam mohl i výrobu bomby, kterou na sobě odpálil v koncertní hale. Tomu, že Abedi netrpěl finanční nouzí, svědčí i fakt, že tři dny před útokem poslal mladšímu bratrovi do Libye 2,5 tisíce liber, tedy více než 80 tisíc korun. Dalších 250 liber vybral v hotovosti.

Zato pasažér, který navzdory zákazu kouření kouřil v podnapilém stavu na toaletě letadla a způsobil požár v odpadkovém koši, byl v Británii odsouzen na 9,5 roku. Jeho čin byl vyhodnocen jako obecné ohrožení a kapitán letadla prohlásil, že za svou dvacet let dlouhou kariéru nezažil nebezpečnější situaci. Požár odpadkového koše uhasil profesionální hasič, který byl náhodou mezi cestujícími v letadle.

Shrňme si tedy výše uvedené zprávy. Z nich vyplývá, že ve Velké Británii panují doslova „nesnesitelné poměry“, v nichž musejí tamní obyvatelé žít. Stačí se přihlásit na univerzitu a dostanete půjčku na studium. Nemusíte pracovat a získáte i na britské poměry docela slušný „balík“ peněz a můžete dokonce živit své příbuzné v zahraničí. Jestliže ale pod vlivem teroristického činu, jaký provedl „perzekuovaný“ Abedi, napíšete na twitter, že „potřebujeme konečné řešení“, budete mít problém a dostanete padáka z práce. Ihned vás obviní z toho, že nabádáte k etnickým čistkám a zhlédli jste se v nacismu a jeho konečnému řešení židovské otázky. Pokud se opijete a zapálíte si v letadle na toaletě a způsobíte požár odpadkového koše, dostanete 9,5 roku natvrdo. A aby bylo zřejmé, že i terorista „má srdce“, dozvíte se z médií, že před vražděním v Manchesteru zatelefonoval své matce a požádal jí o odpuštění. Vyplývá z toho vlastně jediné - v demokratické společnosti má i potencionální terorista svá práva a vypadá to tak, že britská společnost umožnila Abedimu nepracovat, slušně si žít a připravit bombu na své náklady. To na „válku s terorem“ rozhodně nevypadá.

Donald Trump ve Spojených státech se alespoň pokusil vydat krátkodobý zákaz vstupu do Států nejprve pro sedm, podruhé pro šest zemí. Federální soudy tento zákaz sice posléze zrušily, statistika cest do USA však pro tyto státy údajně vykazuje pokles o několik desítek procent proti loňskému roku. To se vysvětluje přísnějším režimem na amerických konzulátech v cizině, popřípadě poklesem zájmu o cesty do USA z těchto států. To ostře kontrastuje s pokračujícím pašováním imigrantů do Itálie, kde pobřežní stráž zachraňuje jen za víkend několik tisíc imigrantů na vratkých člunech. Itálie pak „tlačí“ na kvóty u ostatních států EU, ale bez valného úspěchu. Zkušenost z Estonka, které imigranty na základě kvót přijímá, pak svědčí o tom, že až 80 % těchto imigrantů již Estonsko opustilo.

Evropa nemá realistický plán, jak imigraci alespoň omezit, když už ne úplně zastavit. Možná by stačilo, kdyby místo „konečného řešení“ představila EU konečně racionální plán, který by současné poměry na hranicích EU výrazně zlepšil. Na rozdíl od amerického prezidenta se však jeví jako téměř jisté, že se evropští lídři o podobná opatření ani nepokusí. Nový francouzský prezident Emmanuel Macron se zmohl pouze na to, že chce omezit příliv imigrantů do Francie z východní, chudší části EU. Jiní imigranti mu, zdá se, zase až tak nevadí. A právě o tom to je.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz