28.3.2024 | Svátek má Soňa


ROZCESTNÍK: České Budějovice 2019

15.5.2019

Letošní jarní dovolenou jsme se s tetou rozhodly strávit v Českých Budějovicích. Teta vyhledala některé zajímavosti v okolí, které by stálo za to shlédnout, a v městě samotném jsme hodlaly procourat historické centrum a užít si Velikonoční trhy.

Velikonoční téma v ČB

Na Velký pátek jsme tedy přijely do Č. B., ubytovaly se a vyrazily na obhlídku. Počasí bylo v pravdě spíše letní než dubnové. První, co mne hodně překvapilo, že nikde nebyl ani stánek s tradičními kraslicemi, pomlázkami, nebo keramikou. Trhy prý skončily na Zelený čtvrtek. Takže blížící se Velikonoce tak připomínaly jen tu a tam, více či méně vyzdobené výlohy obchodů.

Lannovou třídou a poté dalšími ulicemi a uličkami jsme došly na náměstí s Černou věží. Vzhledem k mému, ne vždy zcela bezchybně fungujícímu menisku pravého kolene, jsme vyšlápnutí schodů a pohled z věže na město odložily na později. Velikonoce na náměstí připomínala křížová cesta z nahrubo otesaných křížů, uchycených v dlažbě v různých úhlech postavení a umístěných kolem dokola Samsonovy kašny. Na chvíli jsme vstoupily do kostela Sv. Mikuláše a s pokorou vyslechly část mše a otčenáš.

Památník RAF v Českých Budějovicích

Při focení památníku českým válečným letcům R. A. F. jsem si všimla růže se zavěšeným vzkazem z Birminghamu z 18/4/2019. Na odvahu a oběť našich letců se za hranicemi vzpomíná i po tolika letech.

V parcích jsme nemohly přeslechnout krákorání a nevšimnout si havranů, kolem kterých se tu a tam na trávníku procházely i kavky. V korunách stromů pak byly na několika místech kolonie hnízd – to havrani pečovali o své mladé.

Přímo v průchodu našeho penzionu byla i indická restaurace. Takže první večeři jsme si daly právě zde. Zaujaly nás vepřové kostky se špenátovou omáčkou a také mangovou omáčkou, ke kterým jsme si jako přílohu daly indické chlebové placky tandoor a naše české pivo.

Jeden a čtvrt vlkodava

Sobotní výlet na zámek Hluboká nad Vltavou se nám vydařil. Do železniční zastávky v Hluboké nás dovezla vlaková souprava, částečně pořízená z dotací EU. Odtud jsme šly přibližně 4 km pod vršek, na kterém je zámek postaven. Zakoupily jsme si vstupenky na okruh reprezentačních pokojů, čekání na čas naší prohlídky jsme si zkrátily procházkou zahradami, prohlídkou oranžérie. Bohužel je v prostorách zámku zákaz focení, takže jsem pořídila jen asi dvě fotky, než se naše skupinka shromáždila v prostorné hale se schodištěm, a na tento zákaz jsme byli upozorněni slečnou průvodkyní. Reprezentační komnaty – asi nejvíce mne zaujaly nádherné dřevořezby skoro všude, jako součást nábytku, rámů obrazů, nebo „jen“ jako zdobné prvky na zdích pokojů. A také krásné gobelíny. Po prohlídce zámku jsme se ještě courly městečkem a zašly na pozdní oběd.

Bohužel při aktuální snaze nalézt spojení do vesničky Holašovice, která je zařazena na seznamu UNESCO – jsme pohořely. Jako nemotorizované bychom se sice dostaly během dne tam, ale bez možnosti dopravit se zpět. Nebo bychom mohly jet do „nedaleké“ zastávky, odkud bychom došly ještě něco kolem 2 km na místo, a v místě samém bychom měly na prohlídku necelou hodinku, abychom se opět stihly vrátit k odjezdu.

Cestou zpět z Hluboké z nádraží jsme si všimly plakátu, který oznamoval výstavu orchidejí, pořádanou od 18. – 23. 4. v KC Metropol. A tak bylo rozhodnuto – nedělní dopoledne strávíme zde. Výstava byla samozřejmě „komornější“ než třeba v Drážďanech, ale i tak tu byly k vidění pěkné kousky. A já jsem se navíc osmělila, překonala svůj strach z hadů a pohladila si a poté i pochovala krajtu Boženku.

Krajta Boženka z Českých Budějovic

Vždycky jsem zastávala názor, že do bytu mi rozhodně had nesmí – v lese při houbaření šlápnu na větev a nemajíc okuláry na nose, hned hrůzou pištím, protože jsem přesvědčená, že jsem právě šlápla na hada. Ale po tomto osobním setkání bych už tak zásadová nebyla – kůže je suchá, na omak hladká, příjemná – jen to krmení živými tvory, to bych asi nedala. Ve vedlejším sále pak probíhala ještě burza terarijních zvířat.

Při procházce městem i přilehlými parky jsme natrefily s tetou na plavecký bazén. Odpoledne jsme se tam tedy vypravily. A bylo to příjemné překvapení, v bazénu 6 plavců, včetně nás dvou; několik lidí ještě v přilehlých třech vířivkách, které jsme také vyzkoušely.

Na Velikonoční pondělní dopoledne jsme si naplánovaly vycházku podél Vltavy po cyklostezce. Sluníčko hřálo, venku jsem si to ani tak neuvědomovala, až doma před zrcadlem: klasicky spáleno, co nebylo zahaleno… :-)

Vstup do Černé věže v Českých Budějovicích

Cestou zpět z vycházky kolem Černé věže jsme si uvědomily, že jsme se na ni chtěly podívat – přestože bylo Velikonoční pondělí, nebo právě proto – bylo výjimečně ve zkrácené návštěvní době otevřeno, no my k patě věže dorazily asi 5 minut před zavřením. Škoda, tak někdy příště.

A odpoledne patřilo opět bazénu, já si zacvičila s kolenem, teta s operovaným ramenem a na závěr jsme si ještě nechaly porouchané končetiny „masírovat“ ve vířivkách.

S úterním ránem jsme už jen poskládaly věci zpátky do batohů, vhodily klíčky od pokoje do schránky v přízemí penzionu a vydaly se na autobusové nádraží a na zpáteční cestu domů.

Foto: Jitur. Spoustu pěkných fotek si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Jitur Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !