Jde o to, co se počítá. Nejspíš ten vrabec v hrsti a holub se nechá uletět. Jsme plní dychtivosti využít každé výhody, co možná hned. V Austrálii se starají, aby měli zdatnou armádu, možná po jejich tragických zkušenostech z bitvy o Gallipoli v první světové válce. Snaží se najít ve vývoji jedince takové rysy a výchovné vlivy, které vedou k úspěchu. Jeden z experimentů vypadal takto: před tříletá batolata dali dílek čokolády a řekli, že když tam ta čokoláda bude ještě za dvě minuty, že dostane dílky dva. Přibližně polovina dětí čokoládu snědla hned, druhá polovina si počkala na dvojnásobnou odměnu. Asi po 28 letech zjišťovali, jak si vedly takto otestované děti v dalším životě.

Ti, kteří už v dětství dovedli odměnu odložit, měli dvakrát častěji dokončenou vysokou školu a měli se daleko lépe než ti, kteří čokoládu snědli hned. Druhá polovina měla více konfliktů se zákonem, měli více úrazů a mnohem častěji se věnovali hazardu a stali se závislými na drogách. Nebylo mezi nimi málo bohatých, i když i ti měli za sebou bankroty.

Nevím, jak australská armáda těchto poznatků využila a zda svěřovala vyšší důstojnické posty těm rozvážným stratégům, kteří dovedli na odměnu počkat. Ti netrpěliví se většinou dovedou lépe prosadit v nevelkém kolektivu, a mohli s nimi tedy počítat pro role poddůstojníků a nižších důstojníků.

Jednu z možných odpovědí na to, proč k takovému rozdělení lidí dochází, přináší psychofarmakologie a neurofyziologie. Antidepresiva, která zlepšují funkci serotoninu, pomáhají často pacientům trpícím svou netrpělivostí a jsou velmi naštvaní, musí-li čekat třeba na vlak, který má zpoždění. Přemýšlejí o pomstě tomu, kdo zpoždění zavinil.

Serotonin je jedním z přenašečů nervového vzruchu, neurotransmitérů. Reguluje naše emoce zvláště tehdy, jsme-li pod nějakou vážnější zátěží, jsme-li ve stresu. Jiným neurotransmitérem, který má do jisté míry opačný účinek na naši způsobilost trpělivě čekat, je dopamin. Zjednodušeně platí, že rovnováha mezi aktivitou dopaminu a serotoninu přispívá k naší pohodě, a to i k pohodě v sociální skupině, ve které žijeme, tedy v rodině a v zaměstnání.

Jsou lidé, kteří už od malička jsou rychlí, neposední, přebíhají od jedné činnosti ke druhé, touží být středem pozornosti a mít dominantní postavení. Můžeme jim říkat "dopaminoví" a soudí se, že jde o jejich zděděný povahový rys, mají to v genech. Geny jsou však jen karty, které nám "osud" při splynutí vajíčka a spermie namíchal. My s těmito kartami celý život hrajeme a můžeme ten osud upravovat. Proto tolik záleží na výchově.

Nemusíme si to vždycky uvědomovat, ale v každém okamžiku našich životů si vybíráme z několika možností při rozhodování, jak se budeme chovat. Volíme možnost, která nám bude příjemnější, která nám přinese větší odměnu. Odměnou je nám i to, vyhneme-li se trestu nebo ohrožení

Mnoho experimentů ukázalo, že nejen pro člověka, ale i pro jiné živé bytosti je odměnou vyšší aktivita dopaminu v mozku. Známe nemalé struktury v mozku, o kterých mluvíme jako o okruzích odměny. Příroda to zařídila tak, že odměnou – a nejen lidem – je to, co vede k zachování jedince a druhu. Jedinec se zachovává při životě tím, že jí a pije. Lidský druh se zachovává rozplozováním. Jsme-li zdraví, je nám odměnou dobře se najíst a mít dobrého sexuálního partnera. Nad těmito přírodními základy se klene nebe lidské civilizace a kultury a Sigmund Freud se svou psychoanalýzou ukázal na v jeho době překvapující souvislosti.

Vraťme se do naší nedávné historie. Čtyřicet let jsme žili v kleci socialistického "blahobytu". Objevily-li se před vánocemi v obchodech banány a mandarinky, byl to dar Strany a Vlády Pracujícím. Tehdy opravdu se počítalo jen to, co bylo doma, a "kdo nekradl, okrádal svou rodinu".

A pak Listopad 1989 široce otevřel dveře klece, zboural mříže, nejen ostnaté zátarasy na hranicích.

S instinkty vypěstovanými českým bolševizmem jsme byli vrženi do svobody. Lidé prodávali knížky kuponové privatizace, když za ně mohli dostat dvoj- nebo desetinásobek HNED. Zakládaly se podniky, které rychle prosperovaly a snažily se o maximální zisk rychle. Málokdo se staral o pověst podniku a možnost, že jednou by to měl být nikoli "Kadeřávek", ale "Kadeřávek a synové".

Svoboda přinesla také epidemii fetování a drogových závislostí. Lidé si otravují mozek chemicky, drogou. Odměnu si připravují bez úsilí něco dosáhnout v reálném životě. Stačí marihuana, alkohol, brouzdání světem internetu a ponor do kybersvěta. Co se děje v mozku? Jde o hodokvas dopaminové aktivity.

Rovnováha mezi dopaminem a serotoninem se vychýlila na stranu dopaminu. Politická moc se snoubí s ekonomickou a mocní se dobře starají hlavně o sebe, obsazují dozorčí rady svými příbuznými a milci. Hlavně že vládne přímo zvolený prezident a vláda v demisi, které sněmovna nedala důvěru. Lustrační zákon se přece neruší proto, aby se Andrej Babiš mohl stát členem vlády, ale protože Evropská unie naléhá, abychom schválili zákon o státní službě. Gilbert K. Chesterton řekl, že skutečnost je nejabsurdnější ze všech možností, protože tu by si nikdo nevymyslel.

Společně s noradrenalinem je dopamin neurotransmitérem rychlosti. Rychlost nás oblažuje. V televizi se zřejmě uplatní především redaktoři nebo jiní mluvčí, kteří mluví velmi rychle, aby zbylo dost času na placenou reklamu. Děti se radují nad rychlými barevnými reklamními šoty a nudí je příliš dlouhý příběh pohádky. Televize vychovává generaci trpící poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). A kdo to živí v mozku? Dopamin.

Už kvůli těmto absurditám nejsem pesimista. Mozek totiž má i jiné neurotransmitéry než dopamin a serotonin. Např. acetylcholin a glutamát, který slouží kognitivním funkcím, a tedy intelektu. Nejsme na tom špatně co do počtu vydávaných knižních titulů na jednoho obyvatele. Je to bohužel živeno i stokou tištěného braku esoteriky a iracionality. Zeptejte se však ve veřejných knihovnách, na které knihy se nejdéle čeká, chcete-li si je vypůjčit. Není to tento brak, ale seriózní popularizace vědy.

Pustím si Petra Nagye. Po dialnici beží koň. Len pomali, len pomali. Kullurní protijed proti dopaminové splašenosti.

Opratě, mají-li fungovat, musí mít dvě větve: serotoninovou a dopaminovou.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora