Zatímco z pozemské oblohy se planety spíš vytrácejí, Jupiter a Merkur nejsou vidět vůbec, Saturn brzy zapadá a Mars slábne, na snímcích sond mířících k Marsu se planeta zvětšuje a zjasňuje.

V topocentrickém pohledu na vesmír v listopadu 2018 se budeme v čase pohybovat tam a zpět. Nejprve ovšem dodám výčet měsíčních fází, a to v pořadí od začátku do konce. Počátkem listopadu Měsíc přebývá na ranní obloze v podobě couvajícího srpku. Nov nastává 7. listopadu v 17:02 středoevropského času (SEČ). Poté se znovu objeví na obloze večerní, tentokrát v podobě srpku dorůstajícího. V první čtvrti se ocitá 15. listopadu v 15:54 SEČ, v úplňku pak 23. listopadu v 6:39 SEČ. Mezi těmito fázemi bude Měsíc poněkud rušit maximum meteorického roje Leonid, které připadá na 18. listopadu. Na konci měsíce pak bude Měsíc pozorovatelný ve druhé polovině noci, 30. listopadu v 1:18 SEČ nastane poslední čtvrt.

Bezpochyby největší pozornost, pokud jde o vesmírné dění, k sobě připoutá sonda InSight, která se 5. května letošního roku vydala k Marsu a od té doby o ní prakticky nebylo slyšet. Ono také nebylo o čem mluvit – že po sedm měsíců všechno běží podle plánu a sonda trpělivě ukusuje ze své porce 485 milionů kilometrů, které musí uletět, aby dostihla cíl své cesty, není mediálně uchopitelné téma. Už počátkem října však začalo být na cestě k Marsu živo.

Příprava sondy InSight na start k Marsu v roce 2016 - mise byla nakonec odložena na letošní rok. (NASA / JPL-Caltech)

Konečně u Marsu

Hlavní sonda 26. listopadu přistane na povrchu Marsu, aby zkoumala dění uvnitř planety. Mimo jiné bude „naslouchat“ marsutřesení, pomocí změn rádiového signálu bude sledovat jemné odchylky v rotaci planety, jimiž by se mohly projevit pohyby ukryté hluboko v nitru Marsu, a také bude vrtat sondy těsně pod povrch. Zatím jen necelá polovina pokusů o měkké přistání na Marsu skončila úspěchem, takže moje odvážné tvrzení, že sonda přistane, obsahuje i důvěru ve vyzkoušený hardware a způsob přistání – technicky celý projekt vychází ze sondy Phoenix, která v roce 2008 úspěšně pracovala v severní polární oblasti Marsu, kde poprvé přímo detekovala zmrzlou vodu jen několik centimetrů pod povrchem.

Říjnové oživení se však týká dvojice malých sond MarCO (Mars Cube One). Jde o historicky první meziplanetární sondy třídy cubesat – ty zatím létaly jen na oběžné dráze okolo Země. Základní jednotkou cubesatů je krychle o hraně 10 cm. Většina dnes vyvíjených cubesatů je však větších – typicky velikosti krabice od bot. Jejich rozměry by však měly být násobky základního modulu. Jsou to dnes populární sondy, jejichž prostřednictvím se realizují i studentské vesmírné projekty. Je neveselé, že zatímco v Evropě i ve světě konstruují studenti technických škol cubesaty jako na běžícím pásu, u nás se v této oblasti spí poměrně hlubokým spánkem, a to přes skutečnost, že za pramáti dnešních cubesatů bychom mohli považovat československou družici Magion, jež startovala do vesmíru před 40 lety. Byla sice o něco větší, ale při dnešní miniaturizaci elektroniky by se v současnosti taková družice mezi cubesaty směle zařadila.

Pavel Tříska z Ústavu fyziky atmosféry – jeden z tvůrců družice Magion – se záložním exemplářem satelitu. (iDNES, technet)

Joel Steinkraus testuje solární panel jednoho z cubesatů MarCO, vyslaných spolu se sondou InSight k Marsu. (NASA / JPL-Caltech)

Snímek Marsu pořízený kamerou jednoho z cubesatů MarCO 2. října 2018. (NASA / JPL-Caltech)

Planety a Měsíc na pozemské obloze

Na pozemské obloze ovšem Mars naopak slábne. Pěknou podívanou ovšem bude přiblížení Měsíce v první čtvrti k Marsu. Uvidíme je večer 15. listopadu:

15. 11. 2018 - Měsíc u Marsu na večerní obloze nad jižním obzorem. (www.stellarium.org)

Ještě před tím, a ještě blíž, se Měsíc na obloze dostane k Saturnu. Tato planeta je už večer nízko nad jihozápadním obzorem, ale stále ještě dobře pozorovatelná. Nachází se v letním souhvězdí Střelce, které se během listopadu, společně se Saturnem, z oblohy vytratí.

11. 11. 2018 - Měsíc u Saturnu nad jihovýchodním obzorem. (www.stellarium.org)

Aby bylo vidět, jak těsné to přiblížení doopravdy je, ponechal jsem na následující simulaci z programu Stellarium měsíční srpek ve skutečné velikosti. Většinou jej na obrázcích zvětšuji, což souvisí s psychologickým klamem, kterému všichni podléháme – odhadujeme-li zdánlivou velikost Měsíce, většina lidí má pocit, že je 4x větší, než je tomu ve skutečnosti. V planetáriu máme Měsíc dokonce pětkrát větší, aby lidem připadal „normálně“ veliký.

11. 11. 2018 - detail přiblížení srpku Měsíce k Saturnu. (www.stellarium.org)

Později se naopak Měsíc v úplňku ocitne vysoko nad našimi hlavami uprostřed souhvězdí Býka v těsné blízkosti hvězdy Aldebaran. Na umělé obloze to vypadá impozantně – kotouč Měsíce vedle rudého býčího oka obklopený hvězdokupou Hyády a další hvězdokupa – Plejády – opodál:

23. 11. 2018 - Měsíc krátce po úplňku v blízkosti hvězdy Aldebaran v souhvězdí Býka, mezi hvězdokupami Hyády a Plejády. (www.stellarium.org)

Jenže ve skutečnosti se sluneční světlo odražené od Měsíce rozptyluje ve vzduchu a zvlášť kolem úplňku oslňuje natolik, že na skutečné obloze ta krása poněkud zanikne. Trochu realističtější model situace vypadá takto:

23. 11. 2018 - Realističtější ilustrace Měsíce v souhvězdí Býka - úplněk slabší hvězdy přesvítí. (www.stellarium.org)

Prosincové přísliby

Planeta Merkur je na začátku listopadu (6. 11.) úhlově nejdále na východ od Slunce, ale kvůli tomu, že je příliš nízko, na naší obloze se nevymaní z červánků. A 27. listopadu se naopak ocitne v dolní konjunkci se Sluncem – to už nemůže být vidět vůbec. Nepozorovatelný je také Jupiter, který je v konjunkci se Sluncem o den dříve než Merkur.

Graf viditelnosti Merkuru v roce 2018 ukazuje, že během listopadového období největší východní elongace zůstane planeta nepozorovatelná. (Jan Veselý)

Zdá se tedy, že planety vyklízejí pozice. Ale ráno se ve druhé polovině listopadu vyloupne z červánků Venuše, která od prosince zase bude zářit na obloze, tentokrát jako Jitřenka, a taktéž v prosinci se k ní ještě přidá Merkur, který při konjunkci rychle prosviští mezi Sluncem a Zemí.

16. 11. 2018 - Uran na hranici mezi souhvězdími Ryb a Berana. (www.stellarium.org)

Nejlépe pozorovatelná, a to po téměř celou noc kromě časného rána, je nyní planeta Uran. Nachází se na hranici mezi souhvězdími Ryb a Berana. Velmi košaté názvy na obrázku patří hvězdám ze souhvězdí Velryby. Uran je ovšem vidět pouze pomocí dalekohledu. Stejně jako Neptun, který je pozorovatelný v první polovině noci v souhvězdí Vodnáře. Blíží se k němu Mars a počátkem prosince dojde k velmi těsnému setkání těchto dvou planet na pozemské obloze. Zdá se tedy, že v i prosinci se máme na obloze na co těšit.

Převzato z blogu se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy