aneb Topocentrický pohled na vesmír v červenci 2018

Mars je v červenci doopravdy rudou planetou. A je nejjasnější, protože je také nejblíž. Až se ocitne přesně v opozici, tentokrát dokonce „velké“, zrudne při tom i Měsíc.

Hned 1. července letošního roku jsme mohli na obloze vidět Měsíc krátce po úplňku a hned pod ním jasnou načervenalou „hvězdu“ – ve skutečnosti planetu Mars. Přestože do okamžiku, kdy bude Zemi a Mars dělit nejmenší vzdálenost, zbývá ještě téměř celý kalendářní měsíc, je Mars už na začátku července mimořádně nápadný a budí pozornost.

Mars se blíží do tzv. opozice se Sluncem. Opozice znamená, že planeta je na obloze přesně naproti Slunci a je tudíž vidět po celou noc a současně je nejblíže Zemi. V době opozice jsou tedy nejlepší podmínky na její pozorování. Do opozice se Sluncem se samozřejmě mohou dostat všechny planety a další tělesa obíhající Slunce ve větší vzdálenosti než Země, ale v případě Marsu je výhoda opozice nejnápadnější, protože tato planeta se při opozici dostává k Zemi výrazně blíže než obvykle.

Avšak ne všechny opozice Marsu jsou stejné. Při těch nejméně výhodných se Mars a Země vzájemně přiblíží na 101 milionů km, při těch nejtěsnějších na necelých 56 milionů km. Nejbližším opozicím se říká velké.

Opozice Marsu se Sluncem v letech 2003 až 2018. (ksiezyce.astrowww.pl)

Ta letošní červencová opozice mezi velké patří. Mars a Země se nejtěsněji sblíží 31. července. Vzdálenost bude činit 57,6 milionu km. Mars je mimořádně jasný a při pohledu dalekohledem na jeho kotoučku vidíme nejvíce podrobností – světlejší a tmavší oblasti na povrchu rudé planety.

O tom, jak velká bude ta letošní opozice, svědčí následující trojice obrázků, na kterých je velikost kotoučku Marsu simulovaná programem Stellarium. Na prvním je Mars při současném největším přiblížení k Zemi. Žádným dalekohledem tolik podrobností a tak ostrý obraz neuvidíme, jde jen o ilustraci velikosti kotoučku planety v porovnání s jinými situacemi.

31. 7. 2018 - Mars nejblíže Zemi (57,6 Gm). (www.stellarium.org)

Druhý obrázek ukazuje velikost kotoučku planety při té nejnevýhodnější opozici v roce 2027. Mars se „přiblíží“ na 101 milionů kilometrů a jeho kotouček bude v dalekohledu jen o málo více než poloviční (což rozum dá, když víme, že bude téměř dvakrát dál). Ty dvě „hvězdičky“ vedle Marsu jsou jeho měsíce Phobos a Deimos, které jsou ve skutečnosti i při opozici pozorovatelné jen poměrně velkými dalekohledy.

20. 2. 2027 - Mars nejblíže Zemi (tentokrát 101,4 Gm). (www.stellarium.org)

Tady učiním jednu cestovatelskou odbočku: právě tuto opozici si k cestě na Mars vybrali organizátoři dnes už vyhaslého projektu Mars One (se startem v roce 2026). Možná to nebyli tak úplní mimoni. Sám si myslím, že chtěli těm chytřejším naznačit, že v projektu jde o něco jiného, než o cestu na Mars. Že to vypadá jako reality show, bylo vidět i bez znalosti jemných nuancí opozic Marsu. Na druhou stranu, Elon Musk se holedbá, že v tom termínu poletí taky...

No nic. Mohli zvolit ještě hůř. Když je Mars opravdu nejdál, vypadá při stejném „zvětšení“ (pořád zobrazujeme jen počítačový model, proto ty uvozovky) jen jako pidipuntík. Nejhorší to bude příští rok v srpnu, kdy vzdálenost mezi Marsem a Zemí přesáhne 400 milionů kilometrů:

28. 8. 2019 - Mars nejdále od Země (400,2 Gm). (www.stellarium.org)

Zapomeňme teď ale na chmurné vyhlídky cestovatelů, již nestihli odletět k Marsu letos na jaře, a podívejme se, jak si užít velkou opozici Marsu na naší obloze.

Upřímně řečeno, nesrovnávejme to s výletem na Kokořín. Máme totiž takovou smůlu, že při velké opozici je u nás v České republice Mars vždycky nejníž nad obzorem. Dojem z mimořádné jasnosti planety a velkého kotoučku v dalekohledu tak poněkud kazí tlustá vrstva atmosféry, která obraz planety zeslabuje a hlavně rozmazává. Přesto bude samotná opozice rozhodně stát za to.

O naprosto neopakovatelnou výjimečnost této opozice Marsu se postará náš Měsíc. Ten je teď na začátku července na obloze vidět až později v noci. 6. července 2018 v 9.50 SELČ bude v poslední čtvrti a 13. července ve 4.47 v novu. Při něm způsobí částečné zatmění Slunce, které ovšem od nás nebude vůbec pozorovatelné. Bude vidět z jižního cípu Austrálie, z Tasmánie a z pobřeží Antarktidy.

13. 7. 2018 - čátečné zatmění Slunce pozorovatelné z jihu Austráliea Nového Zélandu, z Tasmánie a pobřeží Antarktidy, ale především z Indického oceánu.. (Fred Espenak)

Měsíc se pak objeví na večerní obloze v polovině července. Poprvé po novu jej máme šanci zahlédnout jako tenoučký srpek nízko nad západním obzorem spolu s Venuší a hvězdou Regulus ze souhvězdí Lva. (Sama Venuše, postupně slábnoucí a klesající Večernice, se k Regulu nejtěsněji přiblíží už 10. července.)

15. 7. 2018 - dva dny starý Měsíc v blízkosti Venuše a Regulu ze souhvězdí Lva. (www.stellarium.org)

Do první čtvrti Měsíc doroste 19. července v 19.52 SELČ a mezi 20. a 25. červencem pak předvede letos už tradiční „jízdu“ okolo Jupiteru, hvězdy Antares ze Štíra a Saturnu, aby se 27. července ve 22.20 ocitl v úplňku. Náhodou se stalo, že je to ve stejný den, kdy bude Mars přesně naproti Slunci. V úplňku je při pohledu ze Země přesně naproti Slunci také Měsíc, takže dojde ke konjunkci Měsíce v úplňku s Marsem ve velké opozici.

Aby toho nebylo málo, tento úplněk vůbec nebude ledajaký. Nastane při něm zatmění Měsíce. Úplné a ještě ke všemu mimořádně „hluboké“ – Měsíc při něm projde přímo středem zemského stínu.

27./28. 7. 2018 - úplné zatmění Měsíce (schéma průběhu a mapa viditelnosti). (Fred Espenak)

Na schématu Freda Espenaka je vyznačena také část povrchu Země, odkud je zatmění pozorovatelné.

U nás Měsíc vychází přibližně ve 20.40 (podle polohy se čas východu na našem území liší v řádu minut) na jihovýchodě a právě v té době se začne nořit do zemského stínu. Úplné zatmění začíná ve 21.30 a potrvá až do 23.13 letního času (časové údaje týkající se zatmění jsou naopak pro celou ČR stejné). Následuje ještě částečné zatmění, které skončí až 19 minut po půlnoci. O půl druhé ráno pak končí i nenápadná, očima téměř nepostřehnutelná, polostínová fáze zatmění.

Během úplné fáze nezmizí měsíční kotouč úplně – může za to lom slunečního světla v zemské atmosféře směrem do stínu. Kdybychom v době zatmění stáli na Měsíci, měli bychom Slunce zakryté Zemí lemovanou zářícím oranžovým prstencem – to je slunečním světlem rozsvícená atmosféra; a ta barva jsou vlastně červánky. Při průchodu bílého slunečního světla vzduchem, se v atmosféře rozptyluje modrá barva, takže dále pokračuje světlo zbavené modrých odstínů, posunuté do oranžova. Slabý „duch“ Měsíce, který během úplného zatmění vidíme na obloze, bývá díky tomu zbarvený do oranžova, oranžovohněda či do ruda.

Co nás čeká v noci z 27. na 28. červenec se v počítači napodobit nedá. Následující simulace není ani slabým odvarem toho, co uvidíme na obloze. Obě rudá Veličenstva se budou vznášet nad jihovýchodním obzorem a aspoň protentokrát bude platit tvrzení z onoho slavného hoaxu brouzdajícího e-mailovými schránkami: Mars bude jasnější než Měsíc.

27. 7. 2018 - Úplné zatmění Měsíce a Mars v opozici. (www.stellarium.org)

Jen o trochu více se realitě přiblíží planetárium, ale skutečný zážitek je v tomto případě s ničím nesrovnatelný. Přesvědčte se sami.

Převzato z blogu se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy