19.4.2024 | Svátek má Rostislav


VĚDA: Troskův sen

17.3.2016

Pamatuji si pár okamžiků, kdy jsem uviděl poprvé něco, co pak bylo důležité. Tak například tranzistorové rádio mi ukázala někdy tak kolem roku 1960 paní profesorka Vlasta Hilská, japanoložka, kamarádka mých rodičů. „Co myslíš, že to je?“ zeptala se. Na dlani měla malou plechovou krabičku. Nedlouho před tím jsem u ní viděl fotoaparát Canon, takže jsem si myslel, že je to nějaká kamera. Pohla páčkou, ono to začalo hrát a já tam stál a tiše zíral a chraplavý plechový zvuk té věci mi připadal jako hudba nebeská. Někdy o třicet let později jsem mohl potěžkat první mobilní telefon. To už jsem pracoval v Mladé frontě Dnes a redakce ho koupila coby technickou supernovinku. Stál v zasedačce na stole, pěkně velký černý kufr s uchem a se sluchátkem na šňůře. Dovolili mi na něj sáhnout, dál jsem se nedostal. První elektromobil jsem viděl docela nedávno. V květinářství na kraji Dolních Břežan, tam u benzínové pumpy jsem kupoval slunečnicová semínka ptáčkům a sušené králičí uši, to naši pejskové moc rádi. No a přijelo autíčko, vystoupila elegantní mladá dáma, dal jsem se s ní do řeči, zdali je to auto na elektriku, a ono jo, byl to elektromobil. Tuhle v rádiu říkali, že už jich po světě jezdí půl druhého milionu.

Polovodiče, sítě, akumulátory. Už dvacáté století bylo hodně elektrické a náš vizionář Jan Matzal Troska to předvídal už koncem třicátých let. To aktuální jednadvacáté bude ještě víc elektrické a naplno to propukne až s vynálezem účinné a trvale působící baterie nebo spíš akumulátoru. Už žádné trapné chemické články. I ta elegantní dáma se svým prťavým elektromotorem sice už může přijet k nabíjecímu stojanu, už jich je v republice pět nebo kolik (možná pět set), ale co vím, ta dáma by se mohla připnout a pak volným krokem odejít ke kadeřníkovi a nechat si tam dělat trvalou a i pak její autíčko nebude mít ještě plný stav elektrické šťávy. Všechno to začne být opravdu zajímavé, až elektrické natankování nebude trvat déle než to benzínové.

Proto jsem s velkým zájmem vzal na vědomí, že český vědec Jan Procházka vyvinul akumulátor HE3DA se zásadně novými vlastnostmi. Novinové titulky byly náležitě bombastické, že prý jde o revoluční baterii, která změní svět. Jan Procházka se spojil s Číňany a společně pak postaví v Horní Suché továrnu na výrobu nových baterek.

Je to jako vystřižené z Troskova utopického románu, neseno duchem „český vědec dobývá svět“. Ano, báze pro dobytí světa budiž v Horní Suché, tak by si to J.M. Troska jistě přál. Já ostatně také. Přece jen na mě v dětství doléhaly chabnoucí ozvěny baťovských hesel typu „čeští hoši vpřed“ a raduju se z každého úspěchu českých hlav a rukou.

Moc bych si přál, abych jednou vzpomínal, jak jsem o světoznámé Procházkově baterce psal sloupek do Lidovek, když to ještě byla neznámá novinka.

LN, 14.3.2016