Jsem docela zvědav, jakou pozornost budou věnovat tuzemská média mezinárodní konferenci „Biotechnologie a jejich role při zajištění potravinových a průmyslových zdrojů,“ které v pátek proběhla v pražském hotelu Marriott. Domnívám se ale, že skutečně viditelně žádnou. Přitom osvětu ohledně biotechnologií, do nichž patří produkce geneticky modifikovaných organismů (GMO), by nejen tuzemská laická veřejnost, ale ještě více evropská zoufale potřebovala.

Mýty a manipulacemi zkreslený pohled na GMO je neustále přítomný, jak jsem se nedávno opět na vlastní kůži přesvědčil, i v myslích celé řady jinak velmi chytrých lidí s vědeckou profesí. Bohužel bez specializace na přírodní vědy. Vědci, kteří o GMO a genetice vůbec něco skutečně vědí, vydali přitom nedávno takzvanou „Bílou knihu“ s následujícím mottem: „Historie velkých objevů ukazuje, že ideologická zaslepenost, neznalost a chamtivost na určitou dobu často potlačí pravdu. Tato kniha byla připravena se záměrem zkrátit dobu falše při posuzování GMO plodin v Evropě.“

Je to vystihující, nicméně za pozornost stojí i další pasáže z této publikace. Například: „Vysoce produktivní kultivary, které se dnes pěstují na polích, byly získány výběrem mnoha rostlin vystavených záření nebo chemikáliím. Obě techniky se ve šlechtění dále používají, je však oprávněná obava, že tisíce mutagenních zásahů, které již byly vykonány, u většiny plodin téměř vyčerpaly všechny možnosti mutací výhodných pro člověka.“

To je řečeno velmi jemně. Fakticky je to tak, že zejména odrůdy vyšlechtěné zářením v sobě skýtají rizika daleko větší než šlechtění prostřednictvím biotechnologií (GMO), neboť na rozdíl od GMO jde u radiace o neřízený proces bez jakékoli kontroly člověka nad tím, co se stane v n-té generaci takových plodin. Přestože po řadu let tvrdí odpůrci GMO, že konzumací potravin vyrobených z GMO vznikají pro lidský organismus zdravotní rizika, tisíce vědeckých prací, které se vehementně snažily tato rizika prokázat, nic takového neprokázaly. Proto v poslední době odpůrci GMO ustupují od strašení konzumací potravin a vrhají se na strašení poškozováním životního prostředí. Na vyvrácení tohoto mýtu bohužel zatím nejsou tisíce vědeckých prací, ale tak stovky. To znamená, že se zřejmě ještě nějaký čas uvedené tmářství udrží. Na vině je možná složitá konstrukce vědeckých argumentů, chtělo by to zřejmě vysvětlit (ne)rizika jednodušeji. Například tím, že při konvenční (klasické) zemědělské produkci se používá několikanásobně více chemických prostředků na ošetření rostlin, zatímco k ošetření vůči škůdcům odolných GMO se používá chemie méně. Logicky z toho vyplývá (a je to doložitelné), že klasické zemědělství poškozuje díky chemii životní prostředí více než GMO. Konstatuje se to v podstatě i v Bílé knize. „V případě komercializovaných GMO plodin byla zveřejněna řada vědeckých důkazů prokazujících, že jsou k životnímu prostředí šetrnější než alternativní technologie,“ zní příslušná věta. Dlužno dodat, že Bílá kniha není výplodem několika „GMO lobby“ zaplacených vědců, ale že se na ní podílely vědecké kapacity z celé EU, včetně zemí, jejichž politická reprezentace GMO zakazuje.

Bílá kniha také nabádá k tomu, aby se rizika GMO plodin a potravin porovnala s ostatními riziky. To by bylo podle mne vážně velmi žádoucí. Současné cenově konkurenční dostihy výrobců potravin, které vedou k používání jiných než původních (náhradních, protože levnějších) surovin k výrobě potravin, přehršli konzervantů, umělých sladidel, ztužidel a obecně potravinových doplňků několika řad Éček, skýtají podle všeho pro spotřebitele mnohem větší rizika než případná konzumace potravin z GMO. Uvedená „modernizace potravin“ není ale problémem samotných Éček, některá z nich jsou docela přirozené látky. Je to ale o používaných technologiích a také – o způsobu stravování. Potraviny na bázi fast-food či upravované na různých přepálených olejích nás do hrobu přivedou jistě dříve než GMO. Na to ale skoro nikdo nepoukazuje, zejména ve spojení s pozitivy biotechnologií.

Na závěr ještě jedna myšlenka – odpůrci GMO, protože nemají argumenty, hovoří o blíže nespecifikovaných rizicích, která se při konzumaci potravin z GMO v lidském organismu projeví až za desítky let. O. K. Jak je ale potom možné, že biotechnologie jsou již právě zmíněné desítky let používané v medicíně, kde genové modifikace zachránily jistě miliony, ne-li stamiliony životů, přičemž nejsou do těla vpravovány prostřednictvím potravin, ale často přímo – a nic se neděje? Přestože by se při přímé „kontaminaci organismu“ prostřednictvím genových manipulací musel účinek projevit mnohem dříve. Ani na to nikdo pro jistotu neodpovídá…...

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.