29.9.2016 | Svátek má Michal






VĚDA: Olejná pohroma

15.1.2016

Svět se bouří proti palmovému oleji. Lidé se bojí jeho vlivu na tvorbu nežádoucího cholesterolu, ekologové upozorňují, že kvůli němu mizí rozsáhlá území tropických pralesů. Plantáže palmy olejné se táhnou od obzoru k obzoru v Indonésii, Malajsii a mnoha dalších státech. Zmar je patrný i z oběžné dráhy Země.

Vína, vonné masti, oleje... To všechno si brali faraoni s sebou na onen svět v džbánech naskládaných v komorách hrobek staroegyptského Abydosu. Staří Egypťané lisovali olej z oliv a mnoha dalších místních rostlin. Chemické analýzy zbytků tuků nasáklých do pórů keramiky ale odhalily, že faraonova posmrtná výbava obsahuje i olej z plodů stromů, které jsou domovem daleko na západ v deltě Nigeru. Šlo o důkaz, že palma olejná, vědeckým jménem Elaeis guineensis, patřila už před pěti tisíciletími k vysoce ceněným komoditám. Olej z jejích oranžově červených peckovic zřejmě dováželi na faraonův dvůr arabští kupci jako exotickou delikatesu.

Ani po tisíciletích palmový olej neztratil na ceně. Naopak. Dnes patří k nejžhavějším komoditám na mezinárodním trhu. Pozornost přitahuje nejen svými vlastnostmi a nízkou cenou, ale především okolnostmi, za jakých je ve stále větších kvantech produkován. Následky jsou patrné i z oběžné dráhy Země. Aparatury družic zaznamenávají na rozsáhlých plochách Malajsie, Indonésie a mnoha dalších zemí proměnu původních pralesních porostů na plantáže táhnoucí se od obzoru k obzoru. Jsme svědky nenávratného zániku jedinečné tropické vegetace as ní i unikátní fauny.

Ačkoli se kritika pěstování palmy olejné obrací přednostně k indonéským a malajsijským plantážím, explozivní růst ploch osázených palmou olejnou se zdaleka neomezuje jen na jihovýchodní Asii. Prales ustupuje monokulturám této rostliny i na Nové Guineji, v Kolumbii nebo v Libérii.

Olejový hlad

Olej vylisovaný z dužniny plodů palmy olejné hraje odedávna důležitou roli v jídelníčku obyvatel rovníkové Afriky. V nerafinované formě je zbarven do červena velkým množstvím karotenů, kterých se nedostává především lidem živeným bílou rýží. Dětem hrozí chronický nedostatek vitaminu A a oslepnutí; ročně jich přichází o zrak na celém světě asi 300 tisíc. Malí i velcí bývají při nedostatku karotenu náchylní k infekcím. Surový palmový olej je proto jednou z důležitých zbraní v boji s podvýživou v subsaharské Africe.

Na přelomu 20. a 21. století se využívání palmového oleje globalizovalo. Důvodem byly krom jiného snahy o záměnu živočišných tuků za rostlinné oleje v potravinářství a náhradu fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie. Palmový olej nebo jeho jednotlivé komponenty najdeme nejen v potravinách, ale také v kosmetice, bionaftě a mnoha dalších produktech. Přitom třeba pro použití v biopalivech není palmový olej pro viskozitu a vysokou zápalnou teplotu nejvhodnější. Podobně jako další uživatele však láká výrobce biopaliv nízkou cenou.

Poptávka po palmovém oleji neustále roste. S roční celosvětovou produkcí kolem půl milionu tun představoval palmový olej ještě počátkem 60. let minulého století okrajovou komoditu. O dvacet let později už se ho vyrábělo pětkrát víc. Dnes se odhaduje objem světové výroby palmového oleje na 60 milionů tun ročně. Do roku 2020 se má toto množství zdvojnásobit a do roku 2050 ztrojnásobit.

Pro potravinářství je palmový olej kromě nízké ceny lákavý především značným podílem nasycených mastných kyselin, které mu zajišťují odolnost vůči vysokým teplotám. Při smažení se nepřepaluje a není třeba jej tak často měnit. Ze zdravotního hlediska nejsou nasycené mastné kyseliny hodnoceny pozitivně – podílejí se na tvorbě „špatného“ cholesterolu, který je rizikovým faktorem srdečně-cévních onemocnění. Palmový olej však obsahuje i významné množství dietně prospěšných nenasycených mastných kyselin. Jeví se proto jako dobrý kompromis mezi živočišnými tuky a rostlinnými oleji náchylnými k přepalování. Navíc je laciný a pomaleji se kazí. O tom, do jakých potravin se palmový olej přidává, se obyvatelé Evropské unie dozvěděli až loni. Výrobci se museli přestat schovávat za obecným označením „rostlinný olej“. Překvapení bylo nemalé – byl téměř všudypřítomný. Podle odhadů jej obsahují nejmíň dvě třetiny potravin, které denně sníme.

Palma jede do Asie

Pr vní semena palmy olejné byla dovezena do Indonésie ze západoafrické domoviny tohoto až třicet metrů vysokého stromu už v roce 1848. V botanické zahradě v Bongoru z nich vyklíčily čtyři rostliny. O čtyřicet let později byla semena dovezena také do Malajsie. V obou zemích se tehdy palma olejná pěstovala pro dekorativní účely. Místní lidé pro ni ale brzy našli praktické využití a začali ji pěstovat jako olejninu.

Když nastal v 90. letech minulého století boom palmového oleje, chytla Indonésie s Malajsií nabízenou šanci za pačesy. Pěstování palmy olejné tu bylo odzkoušené a stačilo „jen“ vytěžit z pralesa stromy s nejcennějším dřevem a zbytek porostu jednoduše vypálit. V Indonésii se od roku 1990 do roku 2010 rozloha plantáží palmy olejné zvětšila desetkrát. Momentálně zajišťuje Malajsie spolu s Indonésií světovou produkci palmového oleje z 85 až 90 procent. Zároveň se na jejich území rozkládá 80 procent původních pralesních porostů jihovýchodní Asie. Z hlediska druhové rozmanitosti patří k nejvýznamnějším pralesy rostoucí na rozsáhlých rašeliništích. I ty však berou rychle za své.

Od začátku 21. století ustoupila na Malajském poloostrově plantážím palmy olejné osmina všech pralesních rašelinišť. Nikdo neví, kolik jedinečných organismů nenávratně zmizelo z povrchu Země.

Kalkulace ekologů říkají, že se tu odehrál stejný masakr, jako kdybychom do těchto pralesů vstoupili s brokovnicí a vystříleli do posledního kusu 46 druhů ptáků. Sumatra a indonéská část Kalimantanu přišly od roku 1990 o polovinu pralesů. Oxid uhličitý uvolněný do ovzduší při pálení pralesních porostů a následných požárech rašelinišť posunul Indonésii mezi desítku největších producentů skleníkových plynů světa. Rašeliniště proměněná na plantáže uvolňují velká množství oxidu uhličitého iv případě, že nepodlehnou ohni. Obnažená rašelina je vystavena působení vzduchu a v kontaktu s atmosférickým kyslíkem se samovolně rozkládá. Z každého hektaru tak uniká do ovzduší každoročně asi 20 tun uhlíku. Část uvolněného oxidu uhličitého se sice váže zpět v rostlinné hmotě palem rostoucích na plantážích, ale v celkové bilanci silně převažuje uvolňovaný oxid uhličitý nad vázaným.

Producenti palmového oleje se snaží zachránit reputaci své profese postupy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Přední místo na tomto poli zaujímá organizace Roundtable on Sustainable Palm Oil (RSPO). Pokud chce producent palmového oleje získat certifikát RSPO, musí dodržet osm základních principů a naplnit 43 kritérií a 69 indikátorů. Jak ale přiznávají i samotní představitelé RSPO, zásady zůstávají často jen na papíře. Společnosti sice získají certifikát a otevřeně se hlásí k ochraně přírody, ale v praxi se mnoho nemění. Výjimkou nejsou konflikty velkých pěstitelských společností s místními obyvateli. Spory se řeší bez skrupulí. V roce 2012 se vypořádala společnost PT Asiatic Persada s protestujícími vesničany tím, že jejich obydlí shrnula buldozery do potoka.

Co místo ní

V současné době sílí hnutí za omezení spotřeby palmového oleje. Představa, že stačí zakázat palmový olej a tím se vyřeší všechny problémy, je ale silně zjednodušená. Pokud nebude k dispozici palmový olej, musí jej nahradit jiné oleje. Olejniny k jejich výrobě se musejí někde pěstovat. Palma olejná však patří k olejninám s nejintenzivnější produkcí. Z palmové plantáže se získá desetkrát víc oleje než z pole se sójou o stejné výměře. Hrozí, že pro rovnocennou náhradu výpadku v produkci palmového oleje bude nutné zabrat několikanásobně větší plochy.

Ve srovnání s původním pralesem je palmová plantáž „ekologická poušť“. Pokud se místo palmy olejné budou na větších plochách pěstovat jiné olejniny, druhové bohatství se nezvýší. V případě řady plodin zřejmě ještě dále klesne.

I když v pěstování palmy olejné hrají prim velké společnosti, značný podíl na světové produkci palmového oleje patří drobným rolníkům. V Malajsii obhospodařují 40% ploch palmových plantáží. V Nigérii je jejich podíl na pěstování palmy olejné ještě vyšší. Typický malajsijský malý rolník se stará o čtyřhektarovou plantáž. Práci na ní zastane sám. V závislosti na pohybu cen se jeho roční tržby pohybují v přepočtu v rozmezí od 4000 do 12 000 amerických dolarů. Roční minimální mzda se v Malajsii pohybuje kolem 2400 dolarů. Pěstování palmy olejné tak nabízí drobným rolníkům celkem reálnou šanci na vymanění z chudoby. Pokud se palma olejná ocitne v důsledku bojkotu palmového oleje „mimo hru“, vyvstává otázka, z čeho budou živi její dosavadní drobní pěstitelé. Do velkých hospodářských potíží se dostanou celé země. V Malajsii může s pádem palmového byznysu přijít o zdroj obživy nejen 300 000 drobných pěstitelů, ale další bezmála půlmilion lidí, jejichž zaměstnání je na produkci palmového oleje závislé.

Olejná akcelerace

Představa, že pokles pěstování palmy olejné dopadne jen na země tropického pásma, také neodpovídá realitě. Významné přínosy z pěstování palmy olejné a výroby palmového oleje plynou i ekonomicky vyspělým zemím včetně Evropské unie. Podle údajů Malajsijského výboru pro palmový olej přináší tento produkt členským zemím EU k hrubému národnímu produktu ročně navíc 2,7 miliardy eur a k tomu dalších 5,8 miliardy eur ve zvýšené spotřebě obyvatel. Ve zpracujícím průmyslu nachází v zemích EU v souvislosti s palmovým olejem práci 67 000 lidí a další desetitisíce pracovních míst vznikají v důsledku zvýšené spotřeby.

Kauzu „palmový olej“ je třeba vnímat v širších souvislostech jako jeden z mnoha projevů tzv. velké akcelerace, tedy prudkého nárůstu výroby, spotřeby a čerpání přírodních zdrojů, jenž odstartoval v 50. letech minulého století, nabral globální měřítka a zatím se nezastavil. Jasně to lze dokumentovat na faktu, že v pětici zemí s nejrozsáhlejším kácením původních pralesů figuruje Indonésie vedle zemí, které rozhodně nepatří k velmocím v produkci palmového oleje.

Devastace přírody vyvolaná rostoucí poptávkou po palmovém oleji je jen jedním z mnoha symptomů skutečnosti, že lidstvo přerostlo v jeden z hlavních faktorů formujících tvář celé planety. Vyřešení problémů, které z toho vyplývají, není a ani nemůže být jednoduché už proto, že hon za rostoucí spotřebou a ekonomickým růstem se stal jednou z hlavních hybných sil současného lidstva a více než sedm miliard lidí se ho v dohledné době dobrovolně nevzdá.

Autor je biolog

LN, 9.1.2016



ABB s.r.o.
Dělník v elektrotechnice a elektromechanik

ABB s.r.o.
kraj Vysočina, Jihomoravský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj

Diskuse


V. Kolman
16:24
15.1.2016

L. Novák 475
0:58
18.1.2016

J. Kalina
12:45
15.1.2016

B. Rybák
22:41
15.1.2016

J. Lepka
12:23
15.1.2016

R. Čtvrtníček
10:54
15.1.2016

J. Lepka
12:13
15.1.2016

R. Čtvrtníček
23:22
15.1.2016

M. Hoblík
10:15
15.1.2016

A. Alda
9:49
15.1.2016

J. Novotný
9:18
15.1.2016

B. Volarik
8:22
15.1.2016

J. Lepka
12:19
15.1.2016

P. Sulc
6:00
15.1.2016

J. Lepka
12:21
15.1.2016

B. Hamáček
0:47
15.1.2016

A. Alda
9:50
15.1.2016

T. Kočí
10:51
15.1.2016

R. Langer
10:12
15.1.2016

počet příspěvků: 20, poslední 18.1.2016 12:58









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.