20.4.2024 | Svátek má Marcela


VĚDA: Oblékání a vši jsou staré jako lidstvo samo?

17.8.2011

Běžně jsme si představovali, že vznik oblečení je spojen s expanzí anatomicky moderního člověka do chladnějších klimatických pásem. Archeologických dokladů však není mnoho. Zdá se, že k běžnějšímu oblékání docházelo u anatomicky moderních lidí, našich posledních přímých předků, až v posledních 40 000 letech. To nám dokládají především škrabadla (zřejmě na čištění kůží), ale dále sošky, otisky pletení (to ale spíše svědčí zpočátku o košíkářství) a později zvláště kostěné jehly s oušky. Život neandrtálců si také lze bez oblékání kožešin těžko představit.

Podobně jsme uvažovali o mnohých jiných technologiích (harpuny, luk a šípy, mikrolitické nástroje) a o zdobení vlastního těla a předmětů, ale ukázalo se, že jejich prvopočátky jsou daleko a někdy až velmi daleko starší. Jenom jsme měli dříve málo dokladů. Bylo by možné, aby i oblékání mělo původ starší než oněch maximálně 40 000 let? A skutečně nástroje, které bychom mohli uznat také jako škrabadla, známe v Africe i ze starší doby (až 780 000 let). Jenomže jejich existence sama o sobě je chabým argumentem pro jednoznačné tvrzení, že se oblékali naši předkové ještě před migrací z Afriky.

Do diskuze o možnosti starobylého oblékání vstupují dva aspekty. Jedním je naše „nahota“, čili ztráta srsti (ne úplně ochlupení), která nám spolu s namnožením potních žláz umožnila účinněji se chladit při přehřívání. K němu docházelo během dne v teplých obdobích a zvláště při vyšší tělesné námaze při chůzi a běhu. V lesostepích ve vyšších nadmořských výškách však bývají sice teplé dny, ale chladné noci. Pak naše „nahota“ nebyla zrovna příjemnou. Tento nepřímý argument naznačuje možnost významu přikrývek či oblékání již před migrací do chladnějších pásem Evropy a Asie.

Dalším nepřímým dokladem jsou parazité, jmenovitě veš šatní. Ta totiž bez potravy (krve lidí) vydrží maximálně týden a přitom není vázaná na tělo a zbytky ochlupení, ale na oblečení a materiály (např. deky) v přímém kontaktu s člověkem. Vedle vši šatní známe veš dětskou a veš muňku, u kterých se šíření opírá o přichycení vlasů a pubického ochlupení. Naše vši mají společný původ se vší šimpanzů, což není divu, když společný původ se šimpanzy spojuje i nás. Existence vši šatní však vybízí k úvaze, kdy došlo k jejímu vzniku a oddělení od ostatních vší, a tudíž, od kdy lze očekávat používání nějakého oblečení či přikrývání.

Genetické studie a matematické modelování ukazují, že k diferenciaci vši šatní muselo dojít nejpozději před dvěma milióny vších generací, model pak ukazuje na významné šíření vší šatních před více než 170 000 lety. K jejímu oddělení muselo zřejmě dojít u menší, dočasně izolované skupiny lidí. Při další expanzi obsadila veš šatní jinou niku než dosavadní vši a tím mohla koexistovat vedle nich a šířit se.

Budeme se tedy muset smířit s tím, že i oblékání je velmi starobylé a že díky jeho starobylosti jsme získali nového nepříjemného souputníka – veš šatní.

(Inspirováno podle Toups, M.A. a kol., 2011, Mol. Biol. Evol. 28(1):29–32.)