22.2.2019 | Svátek má Petr


VĚDA: O Úplavici

29.7.2009

aneb Náš druhý nejslavnější neexistující vědec

Ve vědních oborech, kde mezi sebou na sklonku života soutěží převážně ješitní dědkové, je často komplikované určit, kdo z nich je lepší. Je to jako když běžíte hodně dlouhý maraton a na jeho konci neznáte vítěze. Pokud bychom chtěli seřadit vědce po vzoru soutěží Miss, pak promenádou v plavkách by byly nepochybně odborné publikace. Na zapadě platí, čím víc publikuješ, tím výš jsi na kariérním žebříčku. Toto pravidlo se vztahuje jak na vědce v primárním výzkumu, tak i kupříkladu na (některé) klinické lékaře, i když já bych si svého zubaře podle počtu publikací nevybíral. U nás zpravidla platí jiná úměra - čím víc publikuješ, tím víc lesa je kvůli tobě vykáceno. Na autory vědeckých prací je často pohlíženo ostatními kolegy s lehkým despektem ("ty náš vědátore"). Možná proto se u nás žádný zásadní výzkum příliš neodehrává. A pokud ano, tak jde spíš o serendipity, jejichž výsledky jsou spěšně předány tam, kde jsou na to podmínky. Tím pouze konstatuji status quo, ale netvrdím, že by u nás výzkum probíhat neměl.

V dnešní době nestačí pouze publikovat, ale musíte tak činit v těch správných (indexovaných) časopisech. Svého času přišel Eugene Garfield ze společnosti ISI (dnes Thomson-Reuters) se svým JIF - journal impact factorem. Ten udává, jak moc jsou články z indexovaného časopisu v následujícím období citovány ostatními vědci. Toto číslo je děleno celkovým počtem článků v daném periodiku a vyjde vám impact factor. Z lékařských časopisů mívá nejvyšší JIF Lancet, ale v podstatě jakékoliv celé dvojciferné číslo je velmi pěkný výsledek. Nicméně JIF příliš neměří, jak jste úspěšní vy, ale spíš to, jak si stojí celý časopis.

Stejný názor měl i Jorge Hirsch. V roce 1989 prezentoval svou práci, kde zpochybnil tehdy ostatními fyziky uznávanou teorii o nízkoteplotních superkonduktorech (BCS teorie) a byl po zásluze oceněn. Dostal se na pomyslnou černou listinu. Nikdo s ním nechtěl dělat výzkum, peníze z grantu vyschly a prestižní časopisy mu odmítaly tisknout články. Přesto jeho výsledky řada kolegů citovala a částečně s nimi i souhlasila. Hirsch chápal, že se potřebuje dostat do těch správných vědeckých časopisů. Jako většina fyziků byl chytrý a nestyděl se za to. Dospěl k názoru, že by se neměla posuzovat kvalita časopisu, kde publikuje, ale jeho vlastní práce. V roce 2005 představuje světu svůj h-index, ve vší skromnosti pojmenovaný po něm. Tento index odráží, kolikrát je vědecká práce citována. Kupříkladu vaše první práce je citována 10 000x, vaše druhá práce je citována 8 000x. Práce číslo 32 je citována 33x, ale 33. práce pouze 28x. Váš Hirsch index je tedy 32. Znamená to, že máte 32 prací, které jsou citovány více než 32x. (Guliota G: The Genius Index, Wired Magazine, 1/2009).

Ani tento index není bez chyby. Pokud prohlásíte něco velmi kontroverzního (například o globálním oteplovaní či popřete Darwinovu teorii) a dostane se tomu patrične publicity, pak budete také často citovanými autory s odpovídajícím h-indexem. Ošemetná je rovněž mediální popularita jednotlivých vědců či institucí. Navzdory sofistikovaným indexům je Čechy na internetu jednou z nejvyhledávanějších vědeckých osobností před časem zesnulá profesorka sociální biologie Ziva Kunda (13. června 1955 - 24. února 2004), jejíž webové stránky byly populární hlavně mezi českými a slovenskými pubescenty. Díky tomu má dokonce svoje heslo v české verzi Wikipedie. Ačkoliv je autorkou známé práce Social Cognition: Making Sense of People a její publikace The Case for Motivated Reasoning obdržela Scientific Impact Award, většina Čechů od ní pravděpodobně nikdy nic nečetla (viz zde).

Mám-li pokračovat v podobném duchu, pak není příliš překvapivé, že za největší osobnost jsme si zvolili fiktivního velikána Járu Cimrmana. Předpokládám, že při volbě nejlepšího českého vědce bychom rovněž nezaváhali. Málokdo však ví, že jsme světu dali Cimrmany hned dva. Kuriózní na tom je, že zhruba ve stejném období. Tím druhým je dr. O. Úplavici, jenž patřil po dlouhou dobu k nejcitovanějším českým autorům (s nepochybně vysokým h-indexem). V roce 1887 popsal profesor Jaroslav Hlava výskyt améb ve stolici a intestinální vředy u pacientů s dysenterii (úplavicí). Svoje pozorování publikoval v Časopise lékařů českých pod názvem "O úplavici; Předběžné sdělení". Při následném překladu do němčiny pro časopis Centralblatt für Bacteriologie und Parasitenkunde se z textu vytratilo jméno profesora Hlavy a článek byl připsán neexistujícímu autorovi O. Úplavici. Po celých jednapadesát let byl O. Úplavici považován za předního světového bakteriologa, jenž byl dáván na rovinu se slavnými jmény jako Pasteur, Koch nebo Lister. Jak píše již dříve zmiňovaný Garfield, Hlavův článek se mimo jiné objevil v roce 1910 v Index-Catalogue of Medical and Veterinary Biology, kde O. Úplavici obdržel ke svému jménu ještě doktorát. Až v roce 1938 Clifford Dobell "pohřbil" našeho druhého nejslavnějšího neexistujícího vědce. Čest jeho památce!  

Musíme se smířit s tím, že nikdy nebude příliš jednoduché měřit výsledky vědecké práce. Ať už se budou indexy ve vědě a čtenost odborných článků řídit podle jakýchkoliv úsměvných zákonitostí a životních náhod. Pro vědce bude stále platit ono cimrmanovské Napiš & Publish. K tomu je však nutno hodnou chvíli bádat a mít odpovídající podmínky. Ale to už bychom se nejspíš dostali k tématu, které v posledních týdnech příliš veselého nepřináší. Všimněte si, že se od roku 1938 u nás už žádný další Cimrman neobjevil. Pro naše končiny je rovněž příznačné, že průjmovité onemocnění se stalo na čas naším nejcitovanějšim vědcem...



Diskuse


g
10:33
3.8.2009

Michal Konstacky
11:09
3.8.2009

Michal Konstacky
11:21
3.8.2009

Augustus
14:41
30.7.2009

BOMBON
10:44
29.7.2009

Barik
8:26
29.7.2009

Honza
10:01
29.7.2009

PL
1:22
29.7.2009

PL
1:31
29.7.2009

Petr Skůpa
23:39
31.7.2009

Ivan Nový
8:12
29.7.2009

Zephir
10:51
29.7.2009

Ivan Nový
13:01
29.7.2009

insider
10:59
29.7.2009

Ojebavač Marxe
11:38
29.7.2009

Ivan Nový
13:03
29.7.2009

Zen
20:25
29.7.2009

Ivan Nový
20:43
29.7.2009

Jenda
1:11
30.7.2009

počet příspěvků: 21, poslední 3.8.2009 11:21









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.