V bohaté odborné polemice o původu a stáří floreského člověka (viz předchozí článek Je původ člověka z Flores již jasnější?) se nejedná jen o „hraní si“ s taxonomickými jednotkami. Hlavní spor spočívá v tom, zda se jedná o extrémně přizpůsobeného či patologického současného člověka nebo o lidský druh s kořeny v úplných počátcích vlastního lidského rodu – rodu Homo. Časový rozdíl mezi oběma verzemi počátku floreského člověka tudíž činí asi 2 milióny let, a to právě těch, které byly rozhodující pro zvětšování a rozvoj mozku, utváření kultury, řečové komunikace a mnohých specifických behaviorálních projevů. Pozornost se soustředí především na velikost mozku, odhadovanou podle zatím jediné lebky na 417 cm3. Tak veliký mozek odpovídá současným velkým lidoopům (šimpanzům a orangutanům s velikostí 350 – 400 cm3, výjimečně až 500 cm3, a gorilám s hodnotami až k 700 cm3 u velmi robustních jedinců) nebo australopitékům (s velikostí mozku kolem 380 až 450 cm3, kteří předcházeli zástupce rodu Homo. Lidé z ostrova Flores přitom žili sociálně, vyráběli rozličné kamenné nástroje a organizovaně lovili pro ně velká zvířata (trpasličího slona). Velikost mozku je sice závislá na celkové tělesné velikosti a floreský člověk byl skutečně drobný (130 cm), ale i tak jeho mozek dosahoval mimořádně nízké hodnoty. Raní zástupci Homo, od nichž lze Homo floresiensis odvozovat, měli mozek znatelně větší (např. Homo habilis 600 cm3, Homo rudolphensis 750 cm3).

Vědecké antropologické společenství s napětím sleduje, zda ostrov Flores nevydá nová svědectví. Bude mít další objevená lebka také tak malou kapacitu mozkovny? Ne náhodou se snaží někteří vědci vysvětlit rozpor mezi velmi malou velikostí mozku lebky LB1 a zachovanou materiální kulturou tvrzením, že žena z jeskyně Liang Bua byla patologickým jedincem. Jak již bylo uvedeno, vysvětlení malého mozku lze opřít o dědičné poruchy, z nichž v současnosti se objevuje nejčastěji (i když vzácně) mikrokefalie, způsobená nefunkčním genem z tzv. mikrokefalinového komplexu – pěti genů, které sehrály v evoluci mozku člověka významnou roli. Na velikost mozku mají vliv mnohé další dědičné anomálie. Celkem existuje na 400 geneticky podmíněných syndromů, které mohou vést k zmenšení mozku.

Energická antropoložka Dean Falková z Floridské státní univerzity se zabývá mozkem člověka z evolučního pohledu celou svoji vědeckou kariéru. Se svými kolegy věnovala úsilí podrobnému naskenování dutiny mozkovny ženy z Liang Bua pomocí třírozměrné (3D) počítačové tomografie a virtuálního grafického zobrazení mozku. Poté analyzovala poměr jeho částí (laloků) a povrch. Podobně vytvořila obraz mozků šimpanze, pacienta s mikrokefalií a člověka vzpřímeného (Homo erectus), porovnala je navzájem a s dalšími výlitky mozkovny australopitéků, člověka vzpřímeného, šimpanzů, goril a současných lidí včetně pygmejské ženy. Její výsledky jsou skutečně zajímavé. V prvé řadě mozek floreské ženy nijak neodpovídá mikrokefalickému mozku, ani celkovým tvarem, ani dalšími vlastnostmi. Obdobně se lišil v některých částech i vůči ostatním porovnávaným mozkům. Především je velmi zvláštní utváření závitů mozkové kůry předních částí čelního laloku – tzv. prefrontálních oblastí, které jsou u člověka spojovány s vyššími kognitivními a sociálními funkcemi. Mozek ženy z Flores v této oblasti připomíná některými rysy mozek australopitéků, ale jinými je zcela specifický.

Falková přímo říká, že ačkoliv je tento mozek jedinečný svojí kombinací primitivních a odvozených (tedy vlastních floreskému člověku) znaků, v žádném případě není patologický. Z toho vyvozuje, že v průběhu evoluce Homo floresiensis byly selektovány jiné mechanismy zajištění funkcí, postavených pravděpodobně na cytoarchitektonické úrovni (buněčné stavbě mozkové kůry), spojení neuronů a mezi částmi mozku. Domnívá se, že žena LB1 měla sice malý, ale neurálně jinak reorganizovaný mozek konzistentně s vysokými kognitivními schopnostmi. To chápe jako alternativu zvětšování mozku (encefalizaci), které probíhalo v linii směřující k neandrtálcům a modernímu člověku. Objev Homo floresiensis nechápe jen jako nález nového druhu, ale i jako doklad odlišné evoluční strategie vývoje mozku.

Podle uvedené teorie nemusí být rozvinutá materiální kultura nutně podmíněna velkým mozkem. Pak se musíme ptát, v čem tedy spočívá význam velkého mozku moderního člověka a neandrtálců a zda existuje přímý vztah mezi mírou kognitivních funkcí a velikostí mozku. Ať už bude rozřešení tajemství floreského člověka jakékoliv, může mít zásadní význam pro naše představy o evoluci člověka a také o vztahu biologických a kulturních determinant lidství.

3D zobrazení mozku zleva dvou mikrokefaliků a vpravo mozku LB1 z Flores