23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


VĚDA: Jsme všichni ´divní´ čili WEIRD?

12.7.2010

Psychologové intenzivně zkoumají lidskou přirozenost. Bohužel, své výzkumy provádějí v drtivé většině na dobrovolnících z řad studentů amerických či evropských universit. Západní študák se tak stává psychologickým prototypem obyvatele planety Země. Bez ohledu na to, že obyvatelé amazonského pralesa, grónských ledových plání nebo australských polopouští mohou vnímat svět úplně jinak.

Zahrajme si o peníze. Máme k tomu polehčující okolnost. Nejde o hazard, ale o výzkum. Bankéř dá jednomu z hráčů deset dolarů a ten se může rozdělit s druhým hráčem. Způsob, jakým to provede, je na obdarovaném hráči. Může si nechat všechno, může se rozdělit napůl (tedy 5 dolarů sobě a 5 dolarů druhému z hráčů) anebo se zachová jako blázen, nenechá si nic a celou částku daruje. Druhý z hráčů má možnost dar buď odmítnout anebo přijmout. Když odmítne, přijde o svůj podíl i hráč, který obnos rozděloval.

Tahle konstelace otevírá cestu k tzv. altruistickému trestání. Představte si, že si váš spoluhráč nechal z deseti dolarů plných devět a vám dal jen jediný. To jednoho naštve a není nic jednoduššího, než mu bankovku hodit pod nohy.

„Sežer si to!“ říkáme obvykle v podobných situacích.

Z ekonomického hlediska je to krajně nelogické jednání. Mohli jsme mít dolar a nemáme nic. Jenže to gesto nám za to stojí. V případě výše uvedené hry je takové gesto ještě lákavější, protože my sice přijdeme o dolar, ale hamounský spoluhráč přijde o celých devět dolarů. My sice tratíme, ale to odnese mnohem víc. A dobře mu tak, krkounovi!

V lidské přirozenosti je tolerovat rozdělení v poměru 5 : 5 nebo ještě 6 : 4. Jakmile si hráč ponechá 7 a nám dá jen 3, začne v nás hlodat pokušení hodit mu tu almužnu na hlavu a potrestat ho ztrátou jeho sedmi dolarů. Taková je lidská přirozenost. Správně bychom měli říci – taková je lidská přirozenost vysokoškolsky se vzdělávajících mladých lidí žijících v západních, ekonomicky a průmyslově vyspělých zemích. Na těch se provádí drtivá většina podobně zaměřeného výzkumu.

Pokud bychom zavítali se stejnou hrou mezi příslušníky afrického kmene Samburů a nahradili tvrdou kapitalistickou měnu za produkt, který je těmto lidem bližší, například za kravské kůže, dočkali bychom se poněkud nečekaných, „nepřirozených“ reakcí. Samburové házejí spoluhráčům na hlavu hovězí kůže i v případě, že dostanou víc, než kolik si jejich spoluhráč sám nechal. Je pro ně logické, že když spoluhráč sám sebe ošidí, je rozdělení nespravedlivé a je nutné spoluhráče potrestat ztrátou toho mála, co si ponechal. I za cenu, že sami ztratí lákavě velkou haldu kravských kůží.

Špičkové psychologické žurnály publikují ze 68 % výsledky výzkumu prováděné ve Spojených státech a další 27 % studií je provedena v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu nebo zemích západní Evropy. Protože mají psychologové nejsnazší přístup ke studentům psychologie, představují v USA studenti tohoto oboru dvě třetiny lidí zkoumaných z psychologického hlediska. V dalších zemích bývá podíl studentů psychologie ještě vyšší a blíží se 80 %.

V odborné literatuře se typický objekt psychologických studií označuje jako WEIRD. V angličtině má toto slovo mnoho významů, např. divný, osudový, nadpřirozený. V případě subjektů psychologických studií je zkratkou jejich základní charakteristiky – Western, educated, indusstrialized, rich, democratic. WEIRD tedy vyjadřuje již zmíněný fakt, že psychologové zkoumají přednostně příslušníky západní, vzdělané, průmyslové, movité a demokratické kultury.

V přehledném článku, který publikoval přední psychologický časopis Behavioral and Brain Sciences, konstatuje trio Joseph Henrich, Steven Heine a Ara Norezayan (Henrich J. et al.: The weirdest people in the world? Behavioral and Brain Science, doi: doi:10.1017/S0140525X0999152X), že psychologický výzkum vyznívá, jako kdyby byli všichni obyvatelé Země „divní“ (tedy WEIRD). Ve skutečnosti tomu tak samozřejmě není a mnohé „obecně lidské vlastnosti“ jsou pouhou specialitou nás „divných“. Jako příklad uvádějí Henrich, Heine a Norezayan notoricky známou Müller-Lyerovu iluzi. Ta se dostavuje, pokud porovnáváme délku dvou úseček zakončených různě orientovanými šipkami. Asi takhle:

<--->

>---<

Všichni dobře víme, že uspořádání s šipkami směřujícími k úsečce (spodní varianta) v nás vzbuzuje mylný dojem, že tahle úsečka je o něco delší. Zdá se to být zcela přirozené. Jenže Müller-Lyerově iluzi podléhají jen obyvatelé světa, kde se staví do pravých úhlů. Lidé žijící ve světě bez uměle vytvářených „vinglů“, např. kalaharští Sanové, vidí obě úsečky jako stejně dlouhé. Odolnost k Müller-Lyerově iluzi jim připadá zcela přirozená. Zdá se, že jestli je něco opravdu nepřirozené, pak jsou to pravé úhly a naše nazírání na svět, které z pobytu v pravoúhlém světě plyne.

„Nikdy nepoznáme skutečnou lidskou přirozenost, dokud ji budeme studovat jen na studentech amerických universit,“ říká Joseph Henrich.

Další velký otazník nad lidskou přirozeností ve vznáší v souvislosti s metodami, jakými ji obyvatelé „divného“ WEIRD světa zkoumají. „Přirozené“ reakce se zhusta testují ve zcela absurdních situacích. Anebo už jste viděli bankéře, který by dal jen tak pro nic za nic někomu deset dolarů? Jak je tomu s nezištným rozdáváním kravských kůží mezi Sambury si raději netroufám odhadovat.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora