Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996VĚDA: Jedno zapomenuté osmičkové srpnové výročí
Málokdo však ví, že na letošní srpen připadá další zajímavé „osmičkové“ výročí. Před 60 lety, počátkem srpna 1948, přednesl Trofim Denisovič 
Lysenko v Leninově všesvazové akademii zemědělských věd svůj zásadní referát „O situaci v biologii“. Dal v něm ruské vědě za úkol do deseti let odhalit tajemství života. Je zajímavé, že tento vědecký návrh byl odhlasován politbyrem KSSS – vůbec poprvé tak o vědě rozhodovali politici. T. D. Lysenko jednoznačně odsoudil genetiku jakožto buržoazní pavědu. Ve Filosofickém slovníku (1955) pod heslem „genetika“ stojí: „Buržoazní pavěda, u jejíhož zrodu stál augustiánský kněz Jan Gregor Mendel, která je v naprostém rozporu s moderními vědeckými poznatky sovětské biologie pod vedením soudruha akademika Lysenka.“
T. D. Lysenko začal ve vědě působit již před válkou; v té době publikoval první poznatky o jarovizaci, tj. předklíčení semen, které mělo vést ke zvyšování hektarových výnosů a ke dvojí sklizni. Ukázal sovětským zemědělcům, jak na to. Jen díky němu předstihl Sovětský svaz Somálsko ve výnosech obilí o celých 300 gramů na hektar. U každé práce se musí myslet, a tak T. D. Lysenko objevil, že pokud se nestačí sklidit obilí do zimy, vcelku o nic nejde, neboť přezrálé obilí vypadá na zem a začne znovu růst. Ušetří se tím nejen příprava půdy k setí, koňské potahy, ale hlavně pracovní síla, která se pak může zúčastnit mítinků, kde přijme hodnotné socialistické závazky.
Jednoznačně došlo k politizaci vědy, protože Stalin vzal T. D. Lysenka pod ochranná křídla. Dokonce na jednom zasedání pléna ÚV KSSS, kde T. D. Lysenko mluvil o svých teoriích, Stalin nahlas zvolal: „Výborně, soudruhu Lysenko!“ Od té doby byl T. D. Lysenko nedotknutelný a své vědecké soupeře likvidoval nejen vědecky, ale i fyzicky.
Poznámka: My ale víme, že pojem „járovizace“ zavedl významný český vědec Jára da Cimrman, když v ruském klášteře pomáhal ruským mnichům – popům se zemědělstvím. Mimo pojmu „járovizace“ se zde zároveň díky výuce zpěvu stal zakladatelem pop-music.
Patřím k těm, kdo ve škole absolvovali „mičurinské kroužky“ a učili se Lysenkovy teorie spolu s názory bioložky Lepešinské. Její proslulou nebuněčnou teorii odsouhlasila sovětská Akademie věd v čele s předsedou Alexandrem Ivanovičem Oparinem, jehož známe spíše jako tvůrce teorie vzniku života z koacervátů. V roce 1950 byla svolána zvláštní neveřejná porada, která měla za úkol posoudit bádání Olgy Lepešinské. Svůj referát na poradě ukončila O. Lepešinská následujícími slovy: „…chtěla bych vyslovit co nejhlubší a nejsrdečnější poděkování našemu velkému učiteli a příteli, nejgeniálnějšímu ze všech vědců, vůdci pokrokové vědy, drahému soudruhu Stalinovi. Jeho učení, každý jeho krok k vědecké problematice pro mě vždy znamenal reálný program a obrovskou podporu v mém dlouhém boji s monopolisty ve vědě a s idealisty nejrůznějšího zabarvení. Ať žije náš veliký Stalin, slavný vůdce světového proletariátu a všeho pokrokového lidstva!“
T. D. Lysenko svým způsobem zneužil práce Ivana Vladimiroviče Mičurina, pomologa a biologa, který rozvinul šlechtitelství a o kterém Maxim Gorkij napsal, že je to člověk, který trpělivě a pomaličku mění svět.
Pohledy na Mičurinovo dílo jsou však rozdílné. MUDr. Svatopluk Káš, CSc. ve své knize „Medailonky českých lékařů – spisovatelů“ například tlumočí názor významného českého biologa profesora Sekly:
NEKOMPROMISNÍ SEKLA
Profesor biologie na pražské lékařské fakultě MUDr. Bohumil Sekla byl přesvědčený odpůrce zrůdných genetických teorií Mičurina a Lepešinské, které se koncem padesátých let z ideologických důvodů prosazovaly, nebo spíše byly stranickými orgány prosazovány jako jediné správné, pokrokové názory sovětské vědy. A svými názory se netajil. Jednou při rigorózní zkoušce z biologie (když ještě směl zkoušet - později mu to bylo zakázáno) jeden medik uvedl, že „podle biologa Mičurina...“. Profesor Sekla ho hned přerušil a opovržlivě řekl: „Mičurin nebyl biolog, Mičurin byl zahradník.“
Lysenko vycházel z myšlenky o proměně a vývoji organismu vlivem prostředí a jednoznačně odmítl dědičnost. Tato teze v sobě nese hluboký náboj tzv. sociomorfního modelování, aplikace doby na biologické teorie. (Tento pojem poprvé použil v roce 1958 německo-rakouský filozof Ernst Topitsch.)
Názory T. G. Lysenka, že „organismy se vyvíjí a mění v souladu s prostředím“, jsou naprosto v souladu s tehdejšími stalinskými teoriemi a praxí, které se snažily dokázat, že člověka lze krásně „tvarovat, měnit a přizpůsobit společnosti“.
Myslím si, že z tohoto důvodu v téže době Rusové zavrhli také kybernetiku - nauku o řízení (zakladatel kybernetiky prof. Wiener použil jako základ řecké slovo „kybernos“, kormidelník). Podle výše zmíněného Filosofického slovníku kybernetika znamená „buržoazní pavědu, která slouží k zotročení dělnické třídy pomocí strojů“. Problém byl nejspíše v tom, že zákonitosti kybernetiky se octly v rozporu s tehdejšími názory sovětského politbyra; to nepotřebovalo jakékoli teorie řízení, neboť ono samo vše geniálně řídilo.
Na okraj: studoval jsem v Brně a svého času jsem vyslechl krásnou historku týkající se tohoto města, kde kdysi Jan Gregor Mendel prováděl své slavné pokusy.
Po ruském vzoru byla nejprve genetika zrušena a genetikové rozprášeni na podřadná místa. Koncem padesátých let však už byly teorie soudruha Lysenka zapomenuty a vznikla sovětská genetika. Tehdy přijela do Brna delegace mladých vědců, kteří se chtěli s moderní genetikou seznámit v místě, kde byly položeny její základy. Nastal fofr, stranický aparát začal svážet ony zapuzené biology-genetiky a vytvořil takovou „potěmkinovskou“ laboratoř, kde byla následně sovětská delegace přivítána.
Doufám, že se už nedožiji toho, aby znovu do vědy začala mluvit politika a aby politické názory jakýmkoli způsobem ovlivňovaly vědecké poznání.
