28.3.2024 | Svátek má Soňa


VĚDA: Jak zvýšit světovou inteligenci

29.9.2014

Nedostatek vitaminů a stopových prvků a příbuzenské křížení snižují globální IQ o miliardy bodů. Důsledkem je chudoba a válečné konflikty

Válka – chudoba – intelekt.
Nerozlučná trojice. Pokud by se pronikavě zvýšily intelektové schopnosti obyvatel nestabilních zemí, konkrétně například Afghánistánu, Iráku či Sýrie, přispělo by to k řešení problému chudoby a k omezení válečných rizik. Myšlenka, jak toho dosáhnout poměrně lacino, se v poslední době objevila v několika studiích.

Kolik miliard bylo vydáno na rozvojovou pomoc? Jaké peněžní toky již natekly do Afriky, jižní Asie, Latinské Ameriky a některých jiných částí světa? Obrovské, v řádu stovek miliard dolarů – jen v roce 2012 největších deset dárců (od USA po Norsko) poskytlo rozvojovou pomoc více než 106 miliard dolarů. Jaký bývá efekt? Obvykle žádný. Několik zemí, jež se po druhé světové válce povznesly z chudoby – například Jižní Korea, Malajsie nebo Singapur –, to zpravidla dokázalo bez velké vnější pomoci. Také Čína má pozoruhodné výsledky. Jinak málokdo.

Konferencí o rozvojové pomoci bylo bezpočet. Světová banka a další organizace poskytovaly štědré granty na dálnice, železnice, letiště, školy, nemocnice nebo přímo na rozvoj průmysl. Velké ideje, velké projekty, velká očekávaní, ale chudé země jsou z větší části stále chudé. Existuje stručné, jasné a pádné vysvětlení. A natolik samozřejmé, že možná budete šokováni, že vás nenapadlo okamžitě. Podle britského lékařského časopisu The Lancet je to jód – stopový prvek, jehož nedostatek ve stravě matky v době těhotenství má za následek kretenismus, tedy vývojovou poruchu, která se projevuje sníženou inteligencí. Do regionu nebo do celého státu, který dlouhodobě trpí nedostatkem jódu, můžete posílat jakoukoli rozvojovou pomoc – a nic. Dokud nepochopíte, že nejlepší rozvojovou pomocí je přidávat jód do kuchyňské soli. Takto lze dosáhnout zvýšení IQ narozených dětí o 10 až 15 bodů.

Již malý nedostatek jódu může způsobit snížení inteligenčního kvocientu o pět bodů, uvádí lékařská literatura. To již může být rozdíl mezi mentální retardací a normálem – anebo mezi normálem a vyšší intelektuální výkonností. Odhaduje se, že nedostatek jódu v různých částech světa má za následek globální snížení IQ celkově o miliardu bodů.

Železem k chytrosti

Nejde jen o jód. Existují další stopové prvky (mikronutrienty), které jsou důležité z hlediska duševního rozvoje organismu – vitamin A, železo, zinek a kyselina listová. Podvýživa nemusí znamenat jen nedostatek sacharidů, tuků a bílkovin – to je známá věc. Málo se však ví o důsledcích nedostatku stopových prvků. Také chudokrevnost způsobená nedostatkem železa má za následek nižší IQ.

„Jeden z největších nedostatků výživy ve světě se týká železa,“ uvádí jedna ze zpráv Kodaňského konsenzu, neziskové organizace zaměřené na efektivitu rozvojové pomoci. „Postihuje třetinu světové populace. Nedostatek železa má nepříznivé dopady na pracovní produktivitu dospělých, přičemž produktivita těžké manuální práce roste o 17 a lehké o pět procent. Nedostatek železa brání normálnímu vývoji mozku a vzdělávacímu procesu dětí. Studie prokazují, že děti s adekvátním příjmem železa mají lepší kognitivní schopnosti a lépe interagují s ostatními. Rovněž jejich školní výsledky jsou lepší, a mají tudíž vyšší potenciál příjmů během dospělosti,“ uvádí zpráva.

Výzkumná studie indických lékařek Moniky Jainové a Shalini Chandraové „Korelace mezi hematologickým a kognitivním profilem anemických a neanemických dívek školního věku“ z roku 2012 uvádí v závěru: „Rostoucí objem vědecky zpracovaných údajů ukazuje, že nedostatek železa má mezigenerační dopady, které podstatně zvyšují ekonomické a sociální náklady.“ Studie konstatuje, že chudokrevné děti jsou v nevýhodě, pokud jde o jejich školní výkonnost a intelektuální kapacitu. Hladina železa v hemoglobinu a v krevním séru je korelována s inteligenčním kvocientem, intelektuální kapacitou a úspěchem ve vzdělání u dívek školního věku.

Žádná ze zkoumaných žákyň se střední chudokrevností neměla vyšší IQ než 125, ačkoli v celém zkoumaném vzorku byly dívky s IQ v rozmezí 75 až 150. Nedostatek železa může dítě připravit o intelektuální kapacitu, která by z něho za příznivějších okolností mohla udělat vědce nebo špičkového inženýra!

Propaguj stopové prvky, posílíš mír

Chudokrevnost se svými vedlejšími následky postihuje větší část Afriky, Brazílii, Peru, Bolívii, Etiopii, Eritreu, Indii, Nepál, Indonésii, Pákistán, Jemen, Turecko, Sýrii, Írán a Irák. Dodáme-li, že chronickým nedostatkem jódu trpí například Nigérie, Súdán, Etiopie, některé části Indie, Pákistán, Afghánistán, Sýrie a části Iráku a Turecka, začíná vznikat určitý obrazec – jde většinou o chudé, problémové, nestabilní země, kde se často válčí a se kterými si svět neví rady.

Problém je přitom relativně snadno řešitelný. Vitaminy a mikronutrienty jsou velmi levné, pokud není zahrnuta obchodní marže. Náklady na adekvátní dávky jódu a železa se pohybují v centech na osobu za rok. Malá investice do zdraví by mohla pronikavě zvýšit intelektové schopnosti obyvatel zemí, jako jsou Pákistán, Afghánistán, Irák nebo Sýrie –, které to nejvíce potřebují. (Mimochodem i vegani a jejich děti ve vyspělých zemích potřebují železo z jiných zdrojů než z potravy, neboť jejich jednostranná dieta neodpovídá požadavkům lidského organismu.) „Pravděpodobně žádná jiná technologie nenabízí stejně velkou příležitost zlepšit životy lidí za natolik nízké náklady a v takové krátké době,“ tvrdí o mikronutrientech zpráva Světové banky. Zmíněný časopis The Lancet uvedl, že „nedostatek jódu je celosvětově nejobvyklejší příčinou duševní zaostalosti, proti které existuje prevence“.

Není problém mikronutrienty zaplatit. Potíž je přesvědčit obyvatele těchto zemí, aby je přijímali v potravě – provést náležitou osvětu a propagaci. Vezměme si Pákistán. Až donedávna šest z deseti pákistánských školáků trpělo nedostatkem jódu. Aktivisté z kanadské organizace Micronutrient Initiative se snaží přesvědčovat prodejce soli v Pákistánu, Indii a v afrických zemích, aby souhlasili s přidáváním jódu –, což se v Evropě provádí již od 20. let 20. století. Pokud by masově uspěli, byl by to úspěch hodný ocenění Nobelovou cenou za mír a za medicínu současně!

Občas se vyskytnou překážky v podobě předsudků a nedůvěry – například že jde o antikoncepci tajně šířenou Západem, aby se muslimům rodilo méně dětí. Ale pokrok je viditelný, uvádí Micronutrient Initiative.

Odpor Habsburků

Jód, železo a další stopové prvky jsou však relativně menším problémem ve srovnání s jiným, který stojí lidstvo pravděpodobně mnohem více než miliardu bodů IQ. Také tento problém mnoho století sužoval Evropu.

Ani on však nevyžaduje žádné investice pro úspěšné vyřešení. Podívejme se na historii našich zemí. Proč začala průmyslová revoluce na našem území se zpožděním mnoha desítek let za Anglií, Francií, Nizozemskem, Švýcarskem a některými německými státy? Odpověď je jednoduchá: Habsburkové si to nepřáli.

„František I. byl proti rozvoji průmyslu,“ uvádějí Daron Acemoglu a James Robinson v knize Why Nations Fail (Proč národy krachují). „Průmysl vedl ke vzniku továren, ty měly za následek koncentraci dělníků ve městech, zejména v hlavnímměstě Vídni. Tito dělníci by se mohli stát oponenty absolutismu.

Františkovou politikou bylo uchovat moc tradičních elit a politicko-ekonomický status quo. Chtěl udržet společnost na agrární bázi. František věřil, že v první řadě je třeba zabránit stavbě továren. To také učinil dekretem z roku 1802, který zakázal budovat ve Vídni nové továrny. A místo podpory technického rozvoje zakázal dovoz nových strojů až do roku 1811.“

Obdobným způsobem František I. bojkotoval rozvoj železnic a vlastně čehokoli nového. Jeho nástupce Ferdinand I. Dobrotivý byl sice lidem oblíben, ale kvůli svým zdravotním omezením byl neschopný vlády. Průmyslová revoluce v rakouské monarchii začala až za císaře Františka Josefa I., jehož reformy z 50. let 19. století, ač politicky konzervativní, otevřely cestu podnikání a průmyslu. Proč jsme byli nuceni čekat půl století a zaostat navždy za vyspělým Západem? Protože František I., a především Ferdinand I. byli s největší pravděpodobností mentálně retardovaní v důsledku genetické degenerace. (V případě císaře Ferdinanda I. se to ví bez nejmenších pochybností.) Císař František Josef I. naštěstí byl intelektuálně přece jen o něco schopnější než jeho předchůdci.

Španělští Habsburkové ovšem dopadli mnohem hůře. Byli po řadě generací příbuzenského křížení natolik zdegenerovaní, že osobou Karla II. vymřeli v roce 1700. Karlovi II. se říkalo „El Hechizado“ – Prokletý. Měl těžce deformovanou čelist, zvětšený jazyk, trpěl problémy s trávením a mentální retardací – i v dospělosti byl na úrovni desetiletého dítěte a nebyl schopný zplodit potomky.

Ve větvi španělských Habsburků bylo osm z deseti sňatků mezi příbuznými, zejména mezi bratranci a sestřenicemi z prvního kolene. O nebezpečí příbuzenského křížení ví každý amatérský zájemce o historii, stejně jako každý chovatel psů. A přece na světě existují populace – celé národy –, jejichž míra příbuzenského křížení je téměř na úrovni španělských Habsburků. Jak je to možné?

Míra příbuzenského křížení

Odpověď sahá až do roku 627, kdy Mohamed, zakladatel islámu, zahořel touhou po další manželce. Jeho další vyvolená, Zaináb bint Džachš, byla sice provdaná za Mohamedova nevlastního syna Zaída ibn Haritha, ale netrvalo dlouho a Zaináb se Zaídem se rozvedli. Mohamed slavil svatbu, která měla dějinný význam.

Zaináb byla shodou okolností Mohamedovou vlastní sestřenicí z prvního kolene. Cokoli udělal prorok, je pro věřící správně. V islámské společnosti se proto sňatky bratranců a sestřenic nejen staly běžnou normou, ale příkladem hodným následování. Mohamed nevěděl nic o genetice, recesivních alelách ani o rizicích příbuzenských sňatků v průběhu generací. A protože v kmenovém uspořádání příbuzenské sňatky vedou k žádoucí koncentraci moci a majetku (podobně jako u Habsburků), vlastní sestřenice se stala první volbou pro mnoho mladých muslimů při výběru manželky. Bohužel stejným způsobem vede příbuzenské křížení ke koncentraci recesivních alel, které často přenášejí dědičné nemoci.

Genetik Ismail Džalílí uvádí, že míra sňatků mezi bratranci a sestřenicemi činí v Pásmu Gazy neuvěřitelných 83,6 procenta; v oblasti Západního břehu Jordánu „jen“ 74,2 procenta. Celková míra příbuzenského křížení v Pásmu Gazy (uvažujeme-li i volnější vztahy než bratranec–sestřenice) činí 95,1 procenta. Je popsán Džalílího syndrom, geneticky podmíněné degenerativní onemocnění sítnice, které se vyskytuje výhradně v Gaze.

Pokud jde o inteligenci, Izrael obsadil v mezinárodním hodnocení žáků PISA 41. místo v matematických schopnostech se 466 body (Česko bylo 24. se 499 body.) Údaje pro Gazu a Západní břeh nejsou, ale známe výsledky židovských a arabských žáků z Izraele. Židé dosáhli 489 bodů (na úrovni Norska), izraelští Arabové 388 bodů (stejně jako Tunisko a nepatrně více než Jordánsko.) Možná existuje i jiná hypotéza, která by tento rozdíl mohla vysvětlit, ale u etnicky příbuzných skupin žijících ve stejném státě se stejným školským systémem a prakticky stejnými stravovacími návyky je hypotéza o genetické zátěži způsobené tradicí příbuzenského křížení patrně nejpravděpodobnější.

Věda kontra islám

Genetik Steve Jones, profesor na londýnské University College, nedávno upozornil na toto riziko u britské muslimské populace. „Měli bychom se starat o možnou genetickou škodu. Děti (příbuzných rodičů) mají větší pravděpodobnost, že zdědí poškozený gen,“ uvedl Jones poznatek, který je dávno známý.

Donedávna ale nebyl známý rozsah problému: 55 procent britských Pákistánců se rodí bratrancům a sestřenicím z prvního kolene. V severoanglickém Bradfordu tento poměr činí dokonce 75 procent. To je vysoká míra rizika ve všech ohledech – genetická onemocnění postihují prakticky všechny orgány.

Poznámka profesora Jonese však rozhněvala muslimy ve Velké Británii. „Znám mnoho muslimů, kteří si vzali své sestřenice a mají normální děti,“ zněla například umírněná odpověď ředitele Ramadhan Foundation, organizace, která má šířit dobré jméno islámu v Británii.

Ředitel Bradfordské rady mešit Mohammed Saleem Khan prohlásil, že „nezná jakékoli věcné důkazy, které by potvrzovaly výroky profesora Jonese. Islám vám umožňuje oženit se s kýmkoli, takže tímto způsobem podporuje diverzitu.“ Profesor Jones oponoval obviněním z rasismu tím, že se problém týká nejen muslimů, ale i některých původních evropských populací v Severním Irsku a na Hebridách. Není ale známo, zda vysvětlení padlo na úrodnou půdu.

Věda a racionalita se opět jednou dostaly do sporu s fanatismem a náboženskými předsudky. Výsledek tohoto střetu je velmi nejistý. Problém plošné degenerace etnicko-náboženských skupin, který je způsoben tradičním a nábožensky schvalovaným incestem, nelze vyřešit podáváním tabletek během několika měsíců. Musí si jej uvědomit ti, kterých se týká. A to je velký problém.

Příčiny chudoby
Ekonomové vymysleli řadu teorií, proč jsou země chudé.
* Jednou z nich je geografické předurčení. Mongolsko má menší šanci stát se centrem mezinárodního obchodu než Singapur. Existují však státy se skvělou polohou, již nedokážou využít. Totéž platí pro přírodní zdroje.
* Dále jsou kulturní a náboženské teorie: protestanti a židé mají jiný postoj k práci a podnikání než katolíci nebo pravoslavní. I v tomto případě však existují významné protipříklady, nehledě na klamné korelace – východ Evropy je chudší než západ nikoli kvůli pravoslaví, ale kvůli důsledkům komunismu.
* Daron Acemoglu a James Robinson ve své knize Why Nations Fail postupně odmítají všechny teorie až na jednu – kvalita vlády a vládních institucí. Dobré instituce jsou alfou a omegou ekonomického úspěchu. Tento argument je přesvědčivý, ale proč si některé národy soustavně volí špatné vládce? Odpovědí je možná nedostatek železa a jódu, případně genetická zátěž v podobě příbuzenského křížení. Problém plošné degenerace etnicko-náboženských skupin způsobený tradičním a nábožensky schvalovaným incestem nelze vyřešit podáváním tabletek během několika měsíců

LN, 20.9.2014

Autor je ekonom, ředitel pro strategii ve společnosti Partners

Nová ústava.cz