Je dle Delonga české a evropské prostředí proinovační?


Jak pomoci komercializaci dobrých technických nápadů v ČR?

Po tzv. sametové revoluci se profesor Armin Delong stal místopředsedou československé vlády. Delong získal špatné zkušenosti s přístupem českých ekonomů (makroekonomů) k českému výzkumu, vývoji a inovacím. Domnívá se, že česká ekonomika mohla být dnes dále, nebýt porevolučních mylných priorit a zřejmých omylů.

První přechodná vláda (tj. již za prezidentování Václava Havla v první polovině roku 1990) uvažovala se zřízením nového Ministerstva pro vědu, výzkum a technologie a Delong byl horkým kandidátem na ministra. Pak se ale dozvěděl, že úvahy o novém ministerstvu, nebo alespoň o Komisi při vládě, byly definitivně zamítnuty, a Delong se proto vrátil do Brna.

Zamítavé rozhodnutí přechodné vlády bylo kolektivní, ale hlavní roli v zamítnutí sehrál v té době náš nejpopulárnější český politik ing. Vladimír Dlouhý, CSc.

Zamítavé zdůvodnění bylo v tom, že věda, výzkum a vývoj u nás dosud nic pořádného neudělaly, takže je vlastně ani nepotřebujeme. Nejdříve byl zrušen podnikový výzkum a vývoj a z našich kvalifikovaných výzkumníků a konstruktérů se stali dealeři.

Dlouhý chtěl zahrnout nějakou formu institucionálního řízení české vědy, výzkumu a technologií pod Státní plánovací komisi, kterou tehdy právě řídil, a později pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Po odchodu Delonga pozval k výkonu této funkce někoho ze Slovenska. Aby však práce tohoto pracovníka byla smysluplnější (než jen nějaká věda), dal mu Dlouhý na starost i odbory. Také tento pracovník odešel a po rozpadu Československa byla myšlenka zřízení samostatného Ministerstva pro vědu, výzkum a technologie zcela zapomenuta.

Když Delong odešel z vlády i Akademie věd, stal se na dobu několika let předsedou Společnosti vědeckotechnických parků v ČR. Pak ale definitivně odešel i z SVTP. Původně se domníval, že právě cestou SVTP přijde Česká ekonomika k novým inovačním firmám. Jenomže to se nepodařilo, a personální obsazení těchto institucí nedávalo žádné pozitivní vyhlídky ani do budoucnosti. Poznámka: Se změnou politického a ekonomického systému se stalo u nás mnoho lidí postradatelnými. Sestavíte-li však nové instituce a nové projekty z postradatelných lidí, jsou zpravidla tyto instituce a projekty také postradatelné.

Dle Delonga je v České republice trvalý problémem najít lidi, kteří jsou ochotni nejen něco vyzkoumat, vyvinout ale také komercializovat. Od roku 2006 se mnohé výzkumné ústavy měly přetvořit na veřejně právní instituce. To znamená, že by tyto ústavy měly mít nejen možnost, ale přímo i povinnost podnikat. Pak snad to půjde.

7. Rámcový program EU a evropská konkurenceschopnost

Profesor Armin Delong se nedomnívá, že prostřednictvím stávajících EU programů dojde ke zvýšení evropské konkurenceschopnosti vůči zbytku světa. Rozhodně ne v oblasti výzkumu elektronové mikroskopie, ve které je Delong expertem.

Delong odmítl posouzení 7. EU rámcového programu v celé technické oblasti (nikoliv jen v oblasti elektronových mikroskopů).

"To se nedalo kladně posoudit, ačkoliv mi bylo předem naznačeno, že bych to měl kladně posoudit. Předložený program EU byla směs drobných prkotin s rozsáhlými, závažnými, ale málo specifikovanými projekty (jako například termonukleární energetika). Celkem 42 nevyvážených projektů na zvolené úrovni posuzování. Některé projekty byly prognózou vývoje až dvanáct let dopředu, ale přitom tam šlo o výrobky, které jsou již dnes na trhu. Takové projekty museli psát velmi nezkušení lidé a zřejmě pro potřeby druhořadých firem. Na druhé straně v programu EU chybělo podrobnější zpracování perspektivního oboru nanotechnologií. Z mého pohledu to nebyl důstojný plán pro celou Evropu, ale jakýsi slepenec sestříhaných dokumentů.

Řešení společných evropských projektů je také problematické v tom, kdo bude budoucí společné výsledky výzkumu nakonec realizovat. Kdo bude vyrábět a prodávat konkrétní společně vyzkoumané výrobky?

Mně zaslaný program EU jsem nemohl a také nechtěl pozitivně posoudit, takže jsem jej vrátil zpět. Vydrželi pak dost dlouho mne opakovaně žádat o posouzení, ale já jsem jejich výzvy ignoroval.

Projekty EU

Interpretujeme-li postřehy prof. Delonga k projektům EU, můžeme schematicky uvést tři nedostatky při výběru a řízení EU projektů. (Níže nejsou uvedeny přímé Delongovy výroky, ale jen interpretace jeho projevu.)

- Favoritismus.
Nositeli EU projektů jsou téměř výhradně existující prestižní evropské instituce (favorité) a ostatní účastníci jsou odsouzeni do role pomahačů.

- Paušální způsob uvažování.
a) Na univerzitách jsou ti "chytřejší" a chudší, a proto jsou jim náklady výzkumu hrazeny ze 100 procent.
b) Ve výrobních podnicích jsou ti "méně chytřejší" a bohatší, a proto finančně musí do projektů EU přispívat 50 procenty ze svých prostředků. Eventualita, že i ve výrobním podniku by mohl působit špičkový (a současně "chudý") vědec jakým je Armin Delong, se nepředpokládá.

- Nedůvěra.
Kontrolní mechanizmy byly v EU projektech zřejmě stanoveny dle vědců a institucí druhé a třetí kategorie, u kterých je obezřetnost vůči možnému zneužití namístě. Avšak pro špičkové vědce, kteří vidí ve své práci své životní poslání, jsou častá hlášení a vyplňování složitých EU dotazníků odrazující. Proto raději volí jiné cesty, jak získat financování svých vědeckých projektů.

Citace Delonga:

My jsme s EU projekty kontakt nenavázali a o účast na řešení nepožádali. Reprezentanti EU projektů se firmy Delong Instruments dotazovali, proč jsme se například nepřihlásili do Euréky. Nechtěli jsme. My se orientujeme více na USA.

Poručíme větru, dešti?

Výše zmíněný výrok sice José Emmanuel Baroso nikdy neřekl, ale jeho optimismus k možnosti získání 1000 kvalitních vědců pro Evropskou unii v krátkém čase, nemá od výše uvedeného výroku příliš daleko.

Profesor Delong se domnívá, že výchova kvalitního vědeckého pracovníka trvá velmi dlouho. To, co sklízíme ve vědě dnes, bylo zaseto v personální politice před deseti a více lety.

Závěr k EU

Větší pozornost a větší finanční investice do vědy, výzkumu a inovací jsou samozřejmě správným počinem Evropské unie. Pro větší efektivnost vynaložených prostředků by však byla nutná i organizační inovace, aby se zlepšil stávající řídící a distribuční systém.



PŘÍLOHA

Jak vidí EU projekty ředitel firmy Tescan, ing. Jaroslav Klíma

Firma Tescan, s.r.o. je komerčně úspěšnou a trvale rostoucí firmou (viz jejich obchodní zastoupení ve světě).

V roce 2005 byla firma Tescan pátou firmou na světě, co do významnosti mezi devíti trvalými výrobci elektronových rastrovacích mikroskopů.


… Na zlepšení našeho mikroskopu jsme získali EUR 40 000 z 5. Rámcového programu. Celkový ekonomický dopad na firmu Tescan z toho však byl nevýznamný. Původní ambiciózní výzkumné cíle našeho partnera v projektu postupně "vyšuměly".

Samozřejmě že jsme se přitom hodně naučili o organizaci velkých evropských projektů a navázali jsme užitečné kontakty. Faktem ale zůstává, že se dalších evropských projektů účastníme především z diplomatických důvodů, když docela dobře nemůžeme odmítnout pozvání nějaké prestižní evropské instituce. …

Jak na sdělení ing. Klímy reagoval Dr. Vladimír Albrecht

Dr. Albrecht (zástupce ředitele Technologického centra při Akademii věd ČR) reagoval na zkrácenou případovou studii o firmě Tescan, která byla původně nabídnuta k publikaci v časopise ECHO, který vydává TC AV ČR.

… V článku (ing. M. Pivody) je sice zmínka o evropských projektech, ale jaksi není jasné, jaké poučení z ní pro čtenáře plyne (účastnit se evropských projektů z diplomatických důvodů - to je velmi problematické poučení, řekl bych nereálné, protože připojit se k evropským projektům je zpravidla náročné, takže ani akademické a universitní instituce nemají zpravidla dost kapacit a finančních prostředků, aby účast mohly dělat jen z diplomatických důvodů.) Na webu TESCANu (http://www.tescan.com) se o evropských a jiných projektech nehovoří s despektem - říká se tam, že firma uspěla v řadě projektů...





(C) 2005 Miroslav Pivoda
Autor vyučuje na Bernelli University (www.bernelli.edu)
a Escuela Superior de Márketing e Administración (www.esma.cz)