29.3.2024 | Svátek má Taťána


VĚDA: Jak se udržuje konsensus v klimatologii

19.5.2014

Profesor Lennart Bengtsson, renomovaný meteorolog a klimatolog, se nedávno dopustil osudného rozhodnutí – přijal členství ve vědecké radě "klimaskeptické" organizace Global Warming Policy Foundation, a dovolil si dokonce kritizovat IPCC. Odpověď ze strany "konsensuálních" klimatologů na sebe nenechala dlouho čekat – pan profesor byl okamžitě pod extrémním tlakem, jeho spolupracovníci se od něj distancovali, načež po několika týdnech na svoje členství ve zmíněné radě resignoval. Ve svém rezignačním dopise píše, mj.: "Nečekal jsem tak celosvětový tlak z komunity, které jsem byl ve svém životě členem. Kolegové ruší spolupráci a spoluautorství na publikacích. ... Je to situace, která mi připomíná dobu McCarthyho."

Veřejnosti není jméno Lennart Bengtsson příliš známé, ale mezi meteorology a klimatology si uvedený pán vydobyl slušné renomé. Na konci 70. let 20. století pracoval jako vedoucí vývoje a poté jako ředitel v Evropském centru pro střednědobou předpověď počasí v Readingu (což je pro meteorology něco jako CERN pro fyziky), v 90. letech jako ředitel Meteorologického ústavu Maxe Plancka v Hamburgu, poté jako profesor na univerzitě v Readingu a od roku jako ředitel Mezinárodního ústavu pro vesmírné studie v Bernu. Je držitelem mnoha ocenění, obdržel např. německé vyznamenání za zásluhy o životní prostředí či evropskou Descartovu cenu, je čestným členem mnoha vědeckých organizací, např. Americké meteorologické společnosti, Evropské geofyzikální unie a britské Královské meteorologické společnosti.

Nedávno přijal prof. Bengtsson členství ve vědecké radě Nadace pro politiku globálního oteplování (Global Warming Policy Foundation, dále GWPF), což je nevládní organizace se sídlem ve Velké Británii, která je kritická vůči současnému konsensu o člověkem zaviněném nebezpečném globálním oteplování a která zejména zpochybňuje cesty, které mají toto globální oteplování nějak omezit. Přitom není nijak vyhraněný klimaskeptik, ale je pouze zastáncem otevřeného dialogu mezi odborníky.

Po svém rozhodnutí poskytl dva rozhovory, vzhledem k jejich délce vybírám pouze z prvního (zde). Některé zpřesňující výrazy (volnější překlad než originál) jsem dal do hranatých závorek:

Nejdříve se pochvalně vyjádřil o vědecké radě GWPF, zejména za to, že upřednostňují vědeckou pravdu před politickou korektností. Považuji za podstatná tato vyjádření:

"Myslím, že je důležité vyjadřovat různé názory a úhly pohledu a v oblasti tak důležité a tak nedostatečně probádané jako je klimatická změna. Můj zájem klimatologii je čistě vědecký a velmi lituji politizace, která zaujala [důležité] místo v klimatologii. Věřím, že většina seriózních odborníků jsou skeptikové a že jsoufrustrováni tím, že nejsme schopni řádně ověřit simulace klimatické změny. Věřím, že mnozí vědci jsou znepokojeni dlouhou životností [zvýšených koncentrací] skleníkových plynů v atmosféře. Ale naše obavy by měly být pojaté v kontextu v podstatě nekonečného množství možných nebezpečí, z nichž prakticky všechny jsou nepředpověditelné."

...

"Vždy jsem byl klimaskeptikem. Nepovažuji to však za nic negativního, ale za přirozený postoj vědce. Nikdy jsem se nebál vyjádřit svůj názor a nezměnil jsem jej, ani svůj postoj k vědě. Vždy jsem byl motivován zvědavostí a vždy jsem chtěl vědět, jak je věda užitečná pro společnost. Většinu své kariéry jsem věnoval zlepšování předpovědi počasí.

Nevěřím, že Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) je v dlouhodobém měřítku to nejlepší pro vědu. Stále jsme v situaci, kdy naše znalost je nedostatečná a klimatické modely nejsou dostatečně dobré. Potřebujeme více základního výzkumu, který je svobodně organizován a veden předními vědci, který bude vydávat výsledky ne na základě předem daných časových termínů, ale až tehdy, když jsou výsledky kvalitní (utopická myšlenka v době současné grantové a publikační mašinérie – pozn. autora). Není úkol vědců nakazovat, co má společnost dělat.

Tazatel: "Zaujalo mě, že mnozí klimatologové se stávají většími skeptiky ohledně globálního oteplování[až] po svém odchodu do důchodu. Můžete to potvrdit? … Existuje velký společenský tlak mezi klimatology, který to vysvětluje?"

Prof. Bengtsson: "Moudrost snad přichází s věkem. Také věřím, se člověk stává nezávislejším a méně citlivým vůči politickým nebo skupinovým tlakům. Tento tlak je dnes velmi vysoký a mnozí dobří vědci tím podle mého názoru trpí."

Profesor Bengtsson ale svoji odolnost vůči skupinovým tlakům přecenil. Okamžitě po své kritice IPCC, současného stavu klimatologie a po svém oznámení o členství v GWPF byl pod enormním tlakem, jeho bývalí kolegové se od něj distancovali a ukončovali spolupráci. Ve svém rezignačním dopise mj. píše:

"Nečekal jsem tak celosvětový tlak z komunity, které jsem byl ve svém životě členem. Kolegové ruší spolupráci a odvolávají spoluautorství na publikacích. Nevidím tomu konec a nevím, co se ještě stane.Je to situace, která mi připomíná dobu McCarthyho. Nikdy jsem neočekával něco podobného v původně mírumilovné meteorologické komunitě. Zjevně se v posledních letech změnila."

Zde bych pana profesora trochu opravil – jedná se především o komunitu klimatologickou. Meteorologové jsou většinou daleko více skeptičtí, neboť jsou si dobře vědomi omezení současné vědy o počasí; výsledky své práce a svých předpovědí vidí navíc poměrně brzo, zatímco klimatologové mohou strašit stavem klimatu za 50-100 let bez obav, že to někdo za jejich života zkontroluje a omlátí jim to o hlavu.

Je to smutný obraz lidské činnosti, která se má nazývat vědou, ale která se v poslední době stala do značné míry zajatcem zelené ideologie a skupinových zájmů. Kdo z klimatologů se po zkušenosti profesora Bengtssona odváží být otevřeně kritický vůči své vědě a jejím tak sebevědomým závěrům?Tak, jak by vědec měl být, pokud mu jde o vědeckou pravdu?

Autor je meteorolog

Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora